Blokáda Německa

Blokáda Německa
konflikt: První světová válka
Druhá bitevní eskadra Grand Fleet v roce 1914
Druhá bitevní eskadra Grand Fleet v roce 1914

Trvání19141919
MístoAtlantský oceán a Středozemní moře
VýsledekVítězství Dohody
Strany
Spojené království Spojené království
Francie Francie
Italské království Itálie (1915-1919)
Spojené státy americké Spojené státy (1917-1919)
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
PředlitavskoUherské království Rakousko-Uhersko
Osmanská říšeOsmanská říše Osmanská říše
Bulharsko Bulharsko (1915 - 1918)

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Blokáda Německa představovala námořní operaci, která se odehrála během celého průběhu první světové války a trvala až do roku 1919. Státy Dohody se prostřednictvím blokády, kdy došlo k uzavření Severního a Středozemního moře, snažily hospodářsky podlomit Ústřední mocnosti. Německé císařství se námořní blokádu neúspěšně snažilo oslabit i s pomocí nasazení ponorek. Neomezená ponorková válka a potápění neutrálních lodí mířících do Velké Británie však proti císařství popudilo Spojené státy americké, které v roce 1917 vstoupily do války proti Německu.

Námořní blokáda Německa, Rakouska-Uherska, Osmanské říše a Bulharska bývá označována za jeden z klíčových faktorů totální války, který přispěl ke konečnému vítězství Dohody. Hospodářské vyčerpání izolovaných Ústředních mocností a nedostatek materiálních zdrojů přispěly ke zhroucení a kapitulaci těchto států na konci roku 1918.[1]

Blokáda

Aby zabezpečili své transporty a přepravu vojáků mezi Británií a Francií přehradili Britové hned na počátku války Lamanšský průliv v místě Calaiské úžiny. Vedle námořních min obsahoval zátaras mezi Doverem a Ostende i indikační sítě navázané na hladinové bóje, které odhalovaly německé ponorky při pokusech o proplutí.[2] Převaha Grand Fleet umožňovala Spojenému království provádět v průběhu války dálkovou blokádu, kdy britské loďstvo operovalo v dostatečné vzdálenosti od německých námořních základen a vyhýbalo se tak možným útokům lehkých německých lodí a ponorek.[3] Kontrolu Severního moře uskutečňovala Dohoda prostřednictvím několika linií mezi Islandem a Irskem, Islandem a Orknejemi, v Dánském průlivu mezi Islandem a Grónskem, v průlivu Pentland Firth a u norského pobřeží.[4] Britské lodě navíc hlídkovaly mezi Norskem a Skotskem a zaminovaly německé vody v Severním moři.[5] Širokomořské loďstvo uvězněné v Severním moři kontrolovalo v průběhu války pouze Balt, kam Němci přesouvali své lodě prostřednictvím Průplavu císaře Viléma. Rakousko-uherské loďstvo pak bylo během světového konfliktu uvězněno v Jaderském moři, neboť hlavní síly francouzského loďstva, britské středomořské loďstvo a Regia Marina kontrolovaly Středozemní moře.[6] Rakousko-uherská hladinová plavidla nemohla proplout skrz blokádu v Otrantské úžině, která však nedokázala zcela eliminovat proplouvání ponorek Ústředních mocností.[7]

Během blokády Britové kontrolovali náklad proplouvajících neutrálních lodí, které byly posléze eskortovány do britských přístavů. Britové zabavovali veškeré zboží vojenského charakteru a kvůli snaze o větší efektivitu blokády byly jako kontraband postupně označeny téměř veškeré strategické suroviny. Tento postup vzbudil odpor i některých poškozených neutrálních států a zůstává otázkou, zda takto prováděná blokáda neporušovala tehdejší mezinárodní válečné právo.[3] Německou odpovědí na námořní blokádu bylo nasazení ponorek, s jejichž pomocí se Německé císařství neúspěšně pokoušelo hospodářsky ochromit Spojené království.[8][9] Neomezená ponorková válka však proti Německu popudila veřejné mínění v neutrálních zemích a do války proti Ústředním mocnostem pak v roce 1917 vstoupily i Spojené státy americké, jejichž loďstvo ještě zvýšilo převahu Dohody. Po zhroucení západní fronty a podpisu příměří Dohoda nadále blokovala přístavy poraženého Německa, čímž vyvíjela nátlak na německé představitele před podpisem mírové smlouvy v roce 1919.[10]

Důsledky blokády

Blokáda výrazně přispěla ke zhoršení životních podmínek civilního obyvatelstva v zemích Ústředních mocností. Nedostatek potravin je vedl k zavedení přídělového systému, kdy byly potraviny, a další nedostatkové zboží přidělovány na základě přídělových lístků. Obyvatelstvo v Německu, Rakousko-Uhersku i Osmanské říši trpělo hladem a docházelo stále častěji ke stávkám, demonstracím a hladovým bouřím. Stovky tisíc podvyživených civilistů podlehly hladu, zimě a rychle se šířícím nemocem. Odhaduje se, že za války zemřelo kvůli podvyživení přibližně 700 000 Němců.[11] Docházelo i ke vzpourám nespokojených německých a rakousko-uherských vojáků a námořníků. Vzpouru v boce Kotorské z února roku 1918 se ještě Rakousko-Uhersku podařilo potlačit, avšak listopadová vzpoura německých námořníků přerostla v revoluci, která stála za pádem Německého císařství.[12]

Galerie

Odkazy

Reference

  1. HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři. Díl 5. Rok 1918. Praha: Libri, 2002. 342 s. ISBN 80-85983-83-4. S. 150–151. [Dále jen: Hrbek (2002)]. 
  2. WESTWELL, Ian. I. světová válka : vyčerpávající popis průběhu I. světové války, doplněný analýzami rozhodujících střetnutí a přelomových bitev. Praha: Naše Vojsko, 2009. 256 s. ISBN 978-80-206-1351-6. S. 62. [Dále jen: Westwell (2009)]. 
  3. a b Hrbek (2002), s. 151.
  4. HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři. Díl 2. Rok 1915. Praha: Libri, 2001. 226 s. ISBN 80-85983-85-0. S. 128–129. [Dále jen: Hrbek Velká válka na moři 2. díl. Rok 1915. (2001)]. 
  5. WILLMOTT, H. P. První světová válka. Praha: Euromedia Group - Knižní klub, 2005. 319 s. ISBN 80-242-1228-5. S. 177. [Dále jen: Willmott (2005)]. 
  6. Hrbek (2002), s. 151–153.
  7. Willmott (2005), s. 186.
  8. Hrbek (2002), s. 161–162.
  9. Willmott (2005), s. 178.
  10. Willmott (2005), s. 287.
  11. Willmott (2005), s. 285.
  12. Westwell (2009), s. 240–241.

Literatura

  • HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři. Díl 1. Rok 1914. Praha: Libri, 2001. ISBN 80-85983-84-2. 
  • HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři. Díl 2. Rok 1915. Praha: Libri, 2001. ISBN 80-85983-85-0. 
  • HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři. Díl 3. Rok 1916. Praha: Libri, 2001. ISBN 80-85983-88-5. 
  • HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři. Díl 4. Rok 1917. Praha: Libri, 2002. ISBN 80-85983-89-3. 
  • HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři. Díl 5. Rok 1918. Praha: Libri, 2002. ISBN 80-7277-102-7. 

Související články

Média použitá na této stránce

Flag of Italy (1861-1946) crowned.svg
Autor: F l a n k e r, Licence: CC BY-SA 2.5
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Flag of the United States (1912-1959).svg
US Flag with 48 stars. In use for 47 years from July 4, 1912, to July 3, 1959.
Flag of Germany (1867–1919).svg
Flag of the Germans(1866-1871)
Flag of Germany (1867–1918).svg
Flag of the Germans(1866-1871)
Flag of the Habsburg Monarchy.svg

↑ Civil flag or Landesfarben of the Habsburg monarchy (1700-1806)
↑ Merchant ensign of the Habsburg monarchy (from 1730 to 1750)
↑ Flag of the Austrian Empire (1804-1867)
↑ Civil flag used in Cisleithania part of Austria-Hungary (1867-1918)
House colours of the House of Habsburg
Flag of Hungary (1915-1918, 1919-1946; 3-2 aspect ratio).svg
Flag of Hungary, from 6 November 1915 to 29 November 1918 and from August 1919 until mid/late 1946.
The Royal Navy during the First World War Q17929.jpg
The Royal Navy during the First World War
Battleships of the 1st Battle Squadron in line ahead.
ColaDeHambrientosEnBerlín.png
Bread queue in Berlin, 1918.
PSM V88 D237 Collecting scrap metal for the german war effort.jpg
Collecting scrap metal for the german war effort
Demonstrace žen.jpg
Demonstrující ženy před aprovizačním skladištěm v Plzni 1918
Thomas Theodor Heine - The tightened blockade.jpg
Die verschärfte Blockade. "Freund Hunger, du hast dich in Indien und Irland so gut bewährt, jetzt hilf uns auch gegen Deutschland!" - Bedaure, ich treffe nur Englische Untertanen."
DisturbiosPorHambreEnBerlín.png
Food riots in Berlin, 1918. A looted shop in Invalidenstrasse.
Flag of the Ottoman Empire (1844–1922).svg
The Ottoman flag and Turkey Republic Flag of 1844–1935. Late Ottoman flag which was made based on the historical documents listed in the Source section. Note that a five-pointed star was rarely used in the crescent-and-star symbol before the 19th century.
2nd Battle Squadron.jpg
Ships of the 2nd Battle Squadron of the Royal Navy's Grand Fleet in World War I. From left to right, King George V, Thunderer, Monarch, Conqueror