Bořivoj Žufan
Bořivoj Žufan | |
---|---|
malíř Bořivoj Žufan | |
Narození | 11. ledna 1904 České Budějovice Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 3. března 1942 (ve věku 38 let) Praha Československo |
Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
Povolání | malíř, akvarelista, sochař, pedagog a učitel |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Bořivoj Žufan (11. ledna 1904 Praha – 3. března 1942 Praha) byl český akademický malíř, žák krajinářské speciálky prof. Otakara Nejedlého.
Život
Bořivoj Žufan pocházel ze skromných poměrů, jeho otec, dělník z dílen ČSD, předčasně zemřel po pracovním úrazu. V letech 1921–1924 studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u Vratislava Brunnera a Josefa Schussera, v letech 1924–1928 na Akademii výtvarných umění v Praze v krajinářské speciálce prof. Otakara Nejedlého, v letech 1933–1934 na Uměleckoprůmyslové škole v Praze v ateliéru sochaře Karla Dvořáka. V letech 1938–1939 i Univerzitu Karlovu, Lékařskou fakultu.
V rámci Výroční výstavy žákovských prací Akademie obdržel ve školních letech 1924/25 a 1926/27 II. cenu v ateliéru prof. O. Nejedlého. V r. 1926 byl oceněn Buquoyovou nadací. Krátce vystavoval se svými spolužáky Bohumírem Dvorským a Aloisem Fišárkem s Moravskoslezským sdružením výtvarných umělců (od r. 1927).
V letech 1927–1929 maloval s dřívějším spolužákem z Akademie Janem Slavíčkem v Rybné nad Zdobnicí, v roce 1933 s Vincencem Benešem v Písku a v roce 1935 s Václavem Špálou ve Vlašimi. Byl přítelem malíře Miloslava Holého, který se Žufanem jezdil malovat ke Chlumci nad Cidlinou a dále k Orlickým horám. Opakovaně maluje v Tučapech u Soběslavi a v Polabí u Přelouče.
V letech 1935–1938 žil v Domažlicích u své sestry, profesorky domažlického gymnázia Libuše Žufanové. Od roku 1935 trpěl chronickými bolestmi hlavy, které způsobovalo onemocnění čelních dutin. Operace a ani její pozdější opakování neměly pozitivní účinek. Roku 1938 složil jako externí žák maturitu a dal se zapsat na medicínu, kterou studoval až do zavření vysokých škol nacisty.
Zemřel dva měsíce po svých osmatřicetinách. Je pochován na Olšanech, na hrobě umístěna mramorová socha Břetislava Bendy s názvem Smutek. Byl členem SVU Mánes, se kterým pravidelně vystavoval doma i v zahraničí od r. 1929 (člen od r. 1931) a který mu uspořádal posmrtnou výstavu na konci roku 1942. Na pražském domě Maiselova 76/12 byla v r. 1969 instalována pamětní deska od J. Malejovského, která byla později snesena.
Dílo
Raná tvorba Bořivoje Žufana byla ovlivněna francouzským malířem Camille Corotem (např. Krajina s oráčem) a tvorbou prof. Otakara Nejedlého z poloviny dvacátých let (např. Cesta v polích a Alej se starými stromy). Společně s první generací žáků prof. Otakara Nejedlého (Jan Slavíček, Josef Hubáček, Bohumír Dvorský, Josef Olexa, Josef Vacke, Květoslav Endrýs, Vladimír Hroch a Alois Fišárek) postupně překonává neoklasicistní východiska své tvorby na zahraničních výjezdech speciálky na místa Cagnes sur Mer (1925), Cap d'Antibes (1926) a Suartello u Ajaccia (1928). Zlatá Praha postupně reprodukuje jeho obrazy Z francouzské Riviéry (Cagnes Sur Mer) (21. 1. 1926) a Finosello par Ajaccio (Korsika) (5. 7. 1928).
Po ukončení studia maluje nádherné fauvistické obrazy společně s Janem Slavíčkem. Dokladem jejich společně prožívané tvorby je obraz Z Německé Rybné, který maloval ze stejného místa i Jan Slavíček (v majetku GHMP Praha). Jeho výtvarný názor ovlivňují i jeho starší kolegové z Mánesa, zejména Václav Špála a Vincenc Beneš (např. obraz Na kraji lesa). Jar. Pečírka výstižně hodnotí: "Maloval krajiny a postavy, prosycené slunečním světlem a nasycené barvou, kypící a prudce planoucí." V portrétní a figurální tvorbě lze nalézt jak polohu fauvistickou (např. Sedící dívka), tak i více expresionistickou (např. Sedící žena). Na počátku 30. let se začíná pravidelně věnovat malbě akvarelem, a to i ve větších formátech. Tato technika vyhovovala jeho spontánní a vnitřně neklidné povaze. Prohlašuje "Maluji jaksi prudce, olej mne zdržuje." O. Mrkvička charakterizuje jeho přístup: "Žufan zmocňoval se viděného světa spíše instinktem, chtěl skutečnost, která jej zaujala, uchopit naráz, aby svému dojmu zachoval všechnu čerstvost." Mistrovským dílem je obraz Na samotě u lesa (původně sbírka JUDr. Emila Freunda), kde se mu podařilo lehkost a spontánnost akvarelu přenést do velkoformátového oleje. Mezi jeho nejlepší věci patří olej s kompozicí stojící postavy malíře v zahradě Malíř (z r. 1935) reprodukovaný ve Volných směrech v následujícím roce. Maluje na suchý silně nakřídovaný podklad uvolněnými tahy štětcem. Výrazně expresivnější pojetí jeho tvorby dobře reprezentuje obraz Cesta u Tučap (z r. 1936). Zřejmě o něco později je malována krajina Z Polabí, ve které již opouští náznaky geometrizace a zcela uvolněný rukopis mu umožňuje komponovat koňský povoz jako přirozenou součást krajiny. V Domažlicích v letech 1935 až 1938 maloval většinou květinová zátiší, sestru v pokoji nebo portréty známých – zpravidla z okruhu domažlického gymnázia. V době studia medicíny maluje varianty obrazu Pitva. V závěru života maloval v Chroustovicích u spolužáka malíře Josefa Haška, kde namaloval rozměrný a vynikající akvarel (temperu?) V zahradě.
A. Birnbaumová v reakci na jeho posmrtnou výstavu píše: "Byl-li malířem chvíle inspirační a spontálního zaujetí, pak ho činí souřadným genium, že jeho obrazy jen působí tímto způsobem, aniž jimi ve skutečnosti jsou. Neboť inteligence stavby, sladění barev, smělost rukopisu, to vše koření v inteligenci pracovního úsilí, které se nemohlo a nikdy neuspokojilo pouhým smyslovým zaujetím."
Samostatné výstavy
- 1938 - Bořivoj Žufan, Dolní Újezd
- 1940 - Bořivoj Žufan, Hořany u Loun
- 1942 - Posmrtná výstava Bořivoje Žufana, Mánes, Praha
- 1947 - Bořivoj Žufan: Obrazy, Galerie Jos. R. Vilímek, Praha
- 1962 - Bořivoj Žufan: Výstava k dvacátému výročí autorovy smrti, Dům umění města Brna, Brno
- 1962 - Bořivoj Žufan, Dům umění, Ostrava
- 1964 - Bořivoj Žufan 1904-1942: Výběr z díla, Městská knihovna Praha, Praha
- 1967 - Bořivoj Žufan 1904-1942: Obrazy, Výstavní síň Městského muzea a knihovny Čáslav, Čáslav
- 1975 - Bořivoj Žufan: Výběr z díla, Galerie Václava Špály, Praha
- 1984 - Bořivoj Žufan: Obrazy, akvarely, Letohrádek Ostrov, Ostrov
Zastoupení ve sbírkách
- Národní galerie v Praze, např. obrazy Zátiší se stolkem, Malíř a Sestra u okna
- Moravská galerie v Brně, např. akvarely Mýtina a Kytice
- Galerie hlavního města Prahy, např. obrazy Krajina s oráčem, Sedící dívka a Štíty domů
- Západočeská galerie v Plzni, např. obrazy Pohřeb, Kvetoucí katus a Podzimní krajina
- Oblastní galerie v Liberci, např. obrazy Z Korsiky, Žena se zátiším a Dvorec v zimě
- Galerie výtvarného umění v Ostravě, např. obrazy Krajina od Blanice a V zahradě
- Galerie výtvarného umění v Chebu, obraz V ateliéru
- Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, akvarel U Ležáků
- Galerie Středočeského kraje, obraz Děvčátko v červených šatech
Galerie
- Bořivoj Žufan Alej se starými stromy
- Bořivoj Žufan Z Korsiky ??? (1927)
- Bořivoj Žufan Krajina s oráčem (1928)
- Bořivoj Žufan Z Německé Rybné (1927-29)
- Bořivoj Žufan Na kraji lesa
- Bořivoj Žufan Květinové zátiší
- Bořivoj Žufan Žně u Tučap (1930)
- Bořivoj Žufan Letní krajina (1930)
- Bořivoj Žufan Zimnní krajina
- Bořivoj Žufan Sedící dívka
- Bořivoj Žufan Sedící žena
- Bořivoj Žufan Štíty domů
- Bořivoj Žufan Cesta u Tučap (1936)
- Bořivoj Žufan Na samotě u lesa
- Bořivoj Žufan Krajina z Polabí
- Bořivoj Žufan Venkovský dvorek
- Bořivoj Žufan Kuzlátka
- Bořivoj Žufan Bramboříky
- Bořivoj Žufan Mýtina (akvarel)
- Bořivoj Žufan Kytice (akvarel)
Odkazy
Literatura
- Birnbaumová, Alžběta: Posmrtná výstava Bořivoje Žufana... Salon, roč. 21, č. 12, s. 20, 15. 12. 1942.
- Fišárek, Alois: Proslov při otevření posmrtné výstavy Bořivoje Žufana. Volné směry, 1942-44, roč. 38, č. 1, s. 59.
- Hasalová, Věra: Bořivoj Žufan. Nakladatelství československých výtvarných umělců, Nové prameny, 1957.
- Mrázová, Marie: Bořivoj Žufan, Praha, Galerie hl. m. Prahy, 1975 (katalog).
- Mrkvička, Otakar: Žufanova umělecká pozůstalost. Lidové noviny, roč. 50, č. 590, 25. 11. 1942.
- Pečírka, Jaromír: Posmrtná výstava B. Žufana v Mánesu. Pestrý den, roč. 17, č. 48, 28. 11. 1942.
- Štech, V. V.: Vzpomínka na Bořivoje Žufana. Výtvarná práce, 1954, roč. 2, č. 1, s. 5.
- Válek, Vojta: Zátiší s malířem. Lidové noviny, roč. 50, č. 563, 9. 11. 1942.
- Bořivoj Žufan, 15 barevných reprodukcí, Národní práce, 1944.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Bořivoj Žufan na Wikimedia Commons
- Bořivoj Žufan v informačním systému abART
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Bořivoj Žufan signatura
Bořivoj Žufan Štíty domů
Bořivoj Žufan Květinové zátiší
Bořivoj Žufan Krajina s oráčem 1928
Bořivoj Žufan Na kraji lesa (1926)
Bořivoj Žufan Kuzlátka
Bořivoj Žufan Cesta u Tučap (1936)
Bořivoj Žufan Krajina z Polabí
Bořivoj Žufan
Bořivoj Žufan Z Korsiky (1927)
Bořivoj Žufan Na samotě u lesa
Bořivoj Žufan Krajina (akvarel)
Bořivoj Žufan Letní krajina (1930)
Bořivoj Žufan Bramboříky
Bořivoj Žufan Alej se starými stromy
Bořivoj Žufan Venkovský dvorek
Bořivoj Žufan Kytice (akvarel)
Bořivoj Žufan Sedící dívka
Bořivoj Žufan Žně u Tučap (1930)
Bořivoj Žufan Z Německé Rybné
Bořivoj Žufan Zimní krajina
Bořivoj Žufan Sedící žena