Bošířany

Bošířany
Chalupy v osadě
Chalupy v osadě
Lokalita
Charakterosada
ObecHorní Slavkov
OkresSokolov
KrajKarlovarský kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°9′20″ s. š., 12°48′18″ v. d.
Základní informace
Katastrální územíBošířany (5,678 km²)
Nadmořská výška590 m n. m.
PSČ357 31
Bošířany
Další údaje
Kód k. ú.644048
Kód ZSJ044041
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bošířany (německy Poschitzau) jsou osada, základní sídelní jednotka města Horní Slavkov, v okrese Sokolov, v kraji Karlovarském.

V roce 2018 zde bylo evidováno 12 adres,[1] v roce 2011 zde trvale žilo 5 obyvatel.[2]

Osada leží v katastrálním území Bošířany o rozloze 5,678 km².[3]

Geografie

Osada leží v členité krajině Slavkovského lesa. Zástavba byla soustředěna v údolí Bošířanského potoka a na okolních svazích, přibližně 1,8 km severně od centra Horního Slavkova.

Historie

Popraviště

První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1489, kdy patřila k panství hradu Bečov.[4] S odvoláním na farní kroniku kostela svatého Jiří se v německé literatuře uvádí, že kolonizační ves existovala již roku 1242. K bečovskému panství patřila ves až do roku 1850.[5]

Pojmenováni Bošířan je pravděpodobně odvozeno od osobního jména Božec a vyjadřuje tak vlastnický vztah. V kronice obce je odkazováno na odnož někdejšího hraničního slovanského kmene Chodů.[6]

Roku 1623 zde stálo 14 zemědělských usedlostí. V letech 1850–1877 byly Bošířany osadou obce Kfely, od roku 1877 samostatnou obcí. Bošířany postupně náležely v letech 1850–1855 do politického okresu Karlovy Vary, v letech 1855–1868 Loket, 1868–1913 Falknov (nyní Sokolov), 1913–1948 opět Loket a v letech 1850–1949 byly součástí soudního okresu Loket,[6] v letech 1961–1980 část obce Horní Slavkov v okrese Sokolov, poté základní sídelní jednotkou města Horní Slavkov.[7]

Po roce 1945 došlo k odsunu německého obyvatelstva a po vysídlení německých obyvatel v roce 1946 došlo jen k minimálnímu dosídlení českými obyvateli, neboť vesnice se octla v blízkosti nového Vojenského výcvikového prostoru Prameny. Rovněž se již prováděl ložiskový průzkum pro budoucí těžbu uranu. Vesnice se octla v uzavřeném uranovém pásmu, kam se smělo pouze s propustkou. Odsun německého obyvatelstva, těžba uranu v padesátých letech 20. století, která probíhala i v těsném sousedství obce, obec zničily. Původní stavby byly většinou demolovány.[5] Skutečnou tragédií pro obec bylo, že hlušinou z jámy č. 18 byla přerušena cesta z Horního Slavkova do Bošířan, čímž byla obec předurčena k likvidaci. Náhradní spojení bylo později vybudováno kolem šibenice.[8]

Zkázu obci přinesla těžba uranu, Bošířany se staly součástí uzavřeného území, kam byl vstup povolen pouze na propustky. Těžba navíc probíhala i v těsném sousedství obce. Na přelomu 50. a 60. let sice došlo k útlumu a nakonec i zastavení těžby uranu, ale zkázu obce to již neodvrátilo zánik. Zemědělská půda byla zničena, zástavba zchátralá a navíc zde byl i nedostatek vody, způsobený právě těžbou. K novému osídlení již proto nedošlo a dnes slouží Bošířany jako rekreační osada, ve které se zachovalo jen několik původních domů.[4]

Ve vsi se nacházelo několik zemědělských usedlostí, obytné budovy z 18. století byly ve štítech hrázděné. Na návsi stála od roku 1862 pseudorománská kaple neznámého zasvěcení, někdy uváděná jako kaple svaté Anny[9]. Kaple se nedochovala, u místa původní kaple roste skupina velkých kaštanů a lip.[5]

Bošířany slouží jako rekreační osada, ve které se zachovalo jen několik původních domů.[4]

Uranové doly

Již v 16. století se v těsném sousedství rozmáhalo hornictví, ves však zůstala zemědělskou lokalitou. V letech 1946–1947 probíhal v Horním Slavkově a okolí geologický průzkum. Výsledkem geologického průzkumu bylo zjištění uranového zrudnění a následovalo zaražení prvních těžních jam a zahájena těžba rudy. V Bošířanech byly ustanoveny dobývací prostory Bošířany I. a II. V DP Bošířany I. byly zaraženy jámy č. 14 a č. 18 a řada štol, v DP Bošířany II. jámy č. 13 a č. 16 a štola č. 1.[10] K 1.7.1952 byl zřízen závod Bošířany.[11] Těžila se zde skupina žil ze žilného uzlu Bošířany.[12]

Nejintenzivnější těžba probíhala v letech 1953–1955. V polovině padesátých let již geologickým průzkumem nedocházelo k žádným dalším nálezům rud. Skončila produkční těžba a od roku 1958 začal útlum těžby, hornické práce byly ukončeny k 1. březnu 1959.[13][14]

Obyvatelstvo

Na konci 19. století obyvatelstvo pracovalo v zemědělství a v blízké porcelánce firmy Haas & Czjzek.[6] Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 423 obyvatel, z toho 419 Němců a čtyři cizinci. K římskokatolické církvi se hlásilo 423 obyvatel.[15]

Vývoj počtu obyvatel a domů Bošířan[2]
Rok18691880189019001910192119301950196119701980199120012011
Počet obyvatel327406460427438423328365732-625
Počet domů4761646565655251-8-632

Pamětihodnosti

  • Popraviště na katastru Bošířan z období kolem roku 1500, kde se po staletí popravovalo mečem a oprátkou. Poslední poprava zde proběhla 10. září 1751.[16][17]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2018-05-16 [cit. 2018-05-16]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 Okres Sokolov. Praha: Český statistický úřad, 2015. 12 s. Dostupné online. S. 3. 
  3. ↑ Územně identifikační registr ČR. Katastrální území Bošířany [online]. [cit. 2018-05-16]. Dostupné v archivu. 
  4. ↑ a b c BERANOVÁ VAICOVÁ, Romana. Zaniklé obce na Sokolovsku. Sokolov: Krajské muzeum Sokolov, 2005. 252 s. ISBN 80-86630-06-4. S. 105. 
  5. ↑ a b c PROKOP, Vladimír ml.; SMOLA, Lukáš. Sokolovsko: umění, památky a umělci do roku 1945. 1. vyd. Svazek 1. Sokolov: AZUS Březová, 2014. 2 svazky (878 s.). ISBN 978-80-905485-2-7, ISBN 978-80-904960-7-1. S. 165. 
  6. ↑ a b c DOHNAL, Pavel. Archiv obce Bošířany 1841 – 1945 (1947) [online]. Státní okresní archiv Sokolov se sídlem v Jindřichovicích, 2012-11-29 [cit. 2018-05-16]. Dostupné online. 
  7. ↑ katastrální území Bošířany [online]. Genea [cit. 2018-05-16]. Dostupné online. 
  8. ↑ TOMÍČEK, Rudolf. Těžba uranu v Horním Slavkově. Sokolov: Okresní muzeum Sokolov, 2000. 294 s. ISBN 8023867334. S. 173. [dále jen Tomíček]. 
  9. ↑ kaple sv. Anny v databázi Poškozené a zničené kostely, kaple a synagogy v České republice
  10. ↑ Tomíček, s. 62.
  11. ↑ Tomíček, s. 52.
  12. ↑ Tomíček, s. 36.
  13. ↑ Tomíček, s. 43.
  14. ↑ Tomíček, s. 156.
  15. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Čechy heslo Poschitzau. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1924. 632 s. Dostupné online. S. 251. 
  16. ↑ památník na popraviště [online]. Národní památkový ústav [cit. 2018-05-16]. Dostupné online. 
  17. ↑ BURACHOVIČ, Stanislav. Poslední poprava v Horním Slavově. Časopis Arnika. 1979, čís. 11, s. 20. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Czech Republic adm location map.svg
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de
Location map of the Czech Republic
Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Bošířany (1).jpg
Autor: Lubor Ferenc, Licence: CC BY-SA 4.0
Bošířany, zaniklá obec, dnes osada města Horní Slavkov, okres Sokolov
Bošířany popraviště (1).jpg
Autor: Lubor Ferenc, Licence: CC BY-SA 4.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem: