Boží muka u vojenského hřbitova
| Boží muka | |
|---|---|
 V roce 1911 na kresbě F. Tibitanzla | |
| Základní údaje | |
| Rok vzniku | <1575 |
| Umělecký směr | renezance |
| Popis | |
| Materiál | kámen |
| Umístění | |
| Umístění | v poli proti pozdějšímu hřbitovu |
| Stát |  Česko |
| Adresa | Plavská, Č. Budějovice |
| Zeměpisné souřadnice | 48°57′27,5″ s. š., 14°28′34″ v. d. |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Boží muka u vojenského hřbitova v Českých Budějovicích byla velmi cenná kamenná boží muka, která stála od 16. století v poli západně od současné Plavské ulice. Zanikla kolem poloviny 20. století.
Provedení
Zhruba krychlový sokl s rozšířeným horním okrajem nesl toskánský sloupek s prstenčitou patkou. Pod ukončujícím prstencem lemovaly sloupek další dva výzdobné prstence. Kaplice uzavřená mezi dvojicí přesahujících krycích desek nesla jen mělké niky určené patrně pro obrazy na plechu. Horní krycí deska nesla polokulovitou kupoli s kovovým křížem.
Historická hodnota
Památka pocházela z doby, kdy v krajině převládaly pilířky pozdně gotických tvarů, zatímco slohově pokročilejší toskánské sloupky byly zcela ojedinělé.[1] Paloušová (2009) při dataci vychází z událostí roku 1614, které tento sloupek zmiňují. Stáří tohoto provedení pokládá za možné, neboť se v regionu zachoval pozdně renezanční toskánský sloupek věrohodně datovaný letopočtem 1593 (Dolní Dvořiště).[1] Ten zároveň uvádí jako jediný známý datovaný toskánský sloupek v Jihočeském kraji vzniklý před rokem 1600.[1] Kovář však na základě historických pramenů dokládá existenci božích muk v poli mezi tehdejšími cestami do Roudného a Rožnova k roku 1575.[2] Jsou tak nejstaršími známými božími muky v provedení toskánského sloupku na území jižních Čech.
Hodnotu božích muk („boží muka v poli naproti vojenskému hřbitovu“) vyzdvihl již v roce 1904 Leopold Maria Zeithammer.[3] 15. března 1911 je na kresbě zachytil Ludwig Tibitanzl.[4]
Historie
Budějovický Heimatbuch popisuje historickou událost z roku 1614, která se odehrála u božích muk:
| „ | Když císař Matyáš a jeho manželka císařovna Anna 29. ledna 1614 přijeli do Budějovic, očekávala je městská rada a občané u těchto božích muk. Městský písař Kodelik zde pronesl slavnostní řeč v latině. Po uvítacích ceremoniích pokračoval císařský pár s průvodem do města. | “ |
| — Heimatbuch[4] | ||
V roce 1797 byl naproti božím mukám (přes silnici) městskou radou založen vojenský hřbitov. Zanikl v polovině 20. století v souvislosti se zřízením kasáren pohraniční stráže. Ve stejné době zanikla i boží muka (podle Paloušové měla existovat ještě počátkem 50. let 20. století).[1]
Odkazy
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Boží muka na Plavské na Wikimedia Commons
Reference
- ↑ a b c d PALOUŠOVÁ, Zdenka. Kamenná boží muka v jižních Čechách a přilehlé Moravě. České Budějovice: NPÚ, 2009. 288 s. ISBN 978-80-85033-17-5. S. 158–161.
- ↑ BINDER, Milan; KOVÁŘ, Daniel. Kapličky, sochy a křížky. České Budějovice: Milan Binder, 2019. 173 s. ISBN 978-80-87277-13-3.
- ↑ ZEITHAMMER, Leopold Maria. České Budějovice a okolí. České Budějovice: vlastním nákladem, 1904. 274 s. Kapitola XIV. Staré stavitelské a jiné památky v Č. Budějovicích (sochy), s. 205.
- ↑ a b KRATOCHWIL, Karl; MEERWALD, Alois. Heimatbuch der Berg- und Kreisstadt Böhmisch-Budweis. České Budějovice: Karl Kratochwil, 1930. 568 s. Kapitola Die weiteren Stadtereigniffe bis zum Ende des 30jährigen Krieges, s. 201. (německy)
Související články
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Boží muka u někdejšího vojenského hřbitova