Boží syn

Boží syn Ježíš Kristus Pantokrator, ikona ze 6. století. Kristus má levou polovinu tváře odlišnou od pravé, pro zdůraznění božské i lidské podstaty

Boží syn je častý náboženský termín, označující syna jediného, či více bohů. Tento syn může být opět bohem, či jím jen z části a nebo se může jednat o osobu zcela smrtelnou.

Křesťané vztahují toto spojení na Ježíše Krista, o němž věří, že je jednorozeným Synem Božím.

Hebrejská písma

V židovských Písmech a křesťanském Starém zákoně může mít pojem Boží syn či Boží synové následující významy:

  • Pojem בני־אלהים bné elohím, překládaný jako boží synové popisuje anděly nebo mimořádně nadané lidské bytosti.[1] Někteří biblisté se domnívají, že se může jednat o odkaz na před- a mimobiblickou blízkovýchodní mytologii. Podle některých výkladů jde o doklady henoteistické fáze blízkovýchodního náboženství, tedy El byl nejvyšším Bohem a Jahve jedním z božích synů, který dostal za podíl Jákobův (Izraelův) národ, avšak pozdějším monoteistickým výkladem oba tito bozi splynuli v jednoho.
  • Pojem může popisovat lidského soudce či vladaře,[2] případně ideálního krále nad Izraelem[3] - Davida a jeho dynastii.[4]
  • Spojení se vztahuje též na Izrael coby národ,[5][6] případně celé lidstvo.

V hebrejském myšlení se nejedná o příbuzenství fyzické, ale o podstatné spojení s božstvím či boží podobou.

Deuterokanonické knihy a apokryfy

Apokryfní literatura vztahuje titul „Boží syn“ na Mesiáše[7] a na ty, jejichž vztah s Bohem je synovského rázu (deuterokanonická Kniha Moudrosti).[8]

Nový zákon

Spojení „jednorozený syn“[9] je v podstatě synonymem pro „milovaný“.[10] Zároveň však pojem evokuje význam „vyvolený“.

Evangelium podle Jana a 1. list Janův přikládají pojmu metafyzický a dogmatický význam. Na toto pojetí měla zřejmě vliv též alexandrijská nauka Filónova o božím Logu. Filón představuje Logos jako Božího syna, jako prvorozeného, Bůh je otcem Logu.[11] Filónův popis je ovšem obrazný spíše než reálný. Teologové a biblisté jsou za to, že zmrtvýchvstání Ježíše Krista potvrzuje Ježíšův nárok na tento titul.

Dějiny teologie

V dějinách teologie má spojení Boží syn velký význam – zvláště ve spojitosti s ariánskými spory a nestoriánstvím. To, že Ježíš Kristus je podle křesťanské víry Boží syn, ustanovil roku 431 Efezský koncil, když prohlásil Ježíšovu matku Marii za theotokos čili Bohorodičku.

Teologie pak pojímá tento pojem v silném smyslu – Ježíš je druhým z Trojice osob v Bohu. Jeho synovství není získané, ale trvá od věčnosti, neboť od věčnosti existuje vzájemné láskyplné darování se Otce Synu a naopak, které nachází výraz v osobě Ducha svatého.

V ostatních náboženstvích

Boží Syn může také označovat:

Odkazy

Reference

  1. ↑ Gn 6, 2–4 (Kral, ČEP)
  2. ↑ Ž 82, 6 (Kral, ČEP)
  3. ↑ 2S 7, 14 (Kral, ČEP)
  4. ↑ Ž 89, 27–28 (Kral, ČEP)
  5. ↑ Ex 4, 22 (Kral, ČEP)
  6. ↑ Oz 11, 1 (Kral, ČEP)
  7. ↑ Henoch 55,2; 4. Ezdráš 7,28-29; 13,32.37.52; 14,9.
  8. ↑ Mdr 2,13.16.18; 5,5.
  9. ↑ J 3, 16 (Kral, ČEP)
  10. ↑ srov. Gn 22,2 LXX.
  11. ↑ FILÓN ALEXANDRIJSKÝ, De agricultura Noe, 12; De profugis, 20.

Literatura

  • BRESLAUER, S. Daniel; DEUTSCH, Celia. Slovník Židovsko-křesťanského dialogu. Praha: ΟΙΚΟΥΜΕΝΗ, 1994. ISBN 80-85241-59-5. Heslo: Kristus – Ježíš – Syn Boží, s. 67-72. 

Související články

Média použitá na této stránce

CHRIST PANTOCRATOR-SINAI(6th Century).jpg
The oldest known icon of Christ Pantocrator, encaustic on panel (Saint Catherine's Monastery). The two different facial expressions on either side may emphasize Christ's two natures as fully God and fully human