Boža Umirov

Boža Umirov
Boža Umirov (okolo roku 1900)
Rodné jméno	Bohumír Nepomucký
Narození	8. listopadu 1864 Mělník Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	12. prosince 1929 (ve věku 65 let) Chicago USA USA
Místo pohřbení	Vaucresson
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Boža Umirov (rovněž uváděn jako Božimír Umírov, vlastním jménem Bohumír Nepomucký, 8. listopadu 1864 Mělník – 12. prosince 1929 Chicago) byl český koncertní pěvec, barytonista a hudební pedagog dlouhodobě působící ve Francii a ve Spojených státech amerických, člen tzv. Prvního československého odboje. Stal jedním z důležitých zdejších spolupracovníků skupiny Maffie okolo Tomáše Garrigue Masaryka ve Spojených státech, která usilovala o vznik samostatného Československa.

Život

Mládí

Narodil se na Mělníku do umělecky založené rodiny profesionálního hudebníka a amatérské zpěvačky. Po absolvování základního vzdělání studoval na varhanní škole. Následně začal studovat v Praze housle u Jana Pelikána a kompozici, instrumentaci a klavír u skladatele Zdeňka Fibicha. Poté odešel studovat zpěv do Milána a do Paříže, kde se trvale usadil. Věnoval se mezinárodní pěvecké kariéře, ve které byl mimořádně úspěšný: na přelomu 19. a 20. století působil a žil v Londýně, vystupoval rovněž v Manchesteru. Posléze se začal více věnovat pedagogické činnosti. Krátce učitel zpěvu na konzervatoři v německém Charlottenburgu. Roku 1902 se vydal na úspěšné koncertní turné po Spojených státech se zastávkami v New Yorku, Chicagu či v Kalifornii, přičemž značnou část zájmu tvořila početná místní komunita Čechů a Slováků. Do USA se poté ještě jednou vrátil^[1].

Po vypuknutí první světové války roku 1914 se jakožto český vlastenec a předseda Pařížské československé kolonie začal angažovat v podpoře aktivit exilové skupiny Tomáše Garrigue Masaryka, Edvarda Beneše a Milana Rastislava Štefánika zasazujících se o vznik samostatného Československa nezávislého na Rakousku-Uhersku. V rámci svého působení v Paříži se stal spojkou mezi českým krajanským ústředím ve Francii a Masarykovou skupinou. 30. června 1918 byl ze své funkce předsedy, spolu s Benešem a dalšími, přítomen při přísaze Československé střelecké brigády, kterýžto akt se de facto stal vznikem československých ozbrojených sil^[2]

Po skončení války přesídlil natrvalo do Chicaga a více se věnoval pedagogické činnosti. V letech 1921 až 1924 působil jako profesor na Bushově konzervatoři, posléze se věnoval soukromému vyučování a koncertní činnosti. Rovněž zapojil do života a struktur české komunity ve městě, stal se předsedou Českého uměleckého klubu v Chicagu.

Úmrtí

Boža Umirov zemřel 12. prosince 1929 v Chicagu ve věku 65 let. Jeho ostatky byly převezeny do Evropy a pohřbeny ve městě Vaucresson nedaleko Paříže.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Článek v Květech amerických (1902)
• Časopis Dalibor (1904)
• Profil