Božena Pacáková-Pasovská

Božena Pacáková-Pasovská
Narození30. srpna 1883
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí21. února 1967 (ve věku 83 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánípřekladatelka a středoškolská profesorka
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Božena Pacáková-Pasovská (30. srpna 1883 Praha, Rakousko-Uhersko21. února 1967 Praha, Československo) působila jako středoškolská profesorka, překladatelka z francouzštiny, angličtiny a italštiny.

Životopis

Božena Pasovská se narodila 30. srpna 1883 v Praze do rodiny pražského architekta a městského stavitele. Po absolvování základní školy, studovala na vyšší dívčí škole v Praze, pracovala jako úřednice a středoškolská profesorka.[1][2]

Ve svých překladech se zabývala prózou francouzskou a angloamerickou. Překládala klasické i současné autory. Významnější ohlas měly její první překlady z roku 1919 a 1920 francouzských prozaiků: Henri Barbusse, který románem Jasno reagoval na I. světovou válku a překlad Anatola France Vzpoura andělů. Příběh se odehrává na začátku 20. století v Paříži a autor vytváří satirický pohled na společenskou situaci a řád své doby.[3]

Francouzské překlady

V letech 1921 a 1922 Božena Pacáková-Pasovská vydala další překlady z francouzštiny. Zabývala se dílem Clauda Farrère a jeho romány z exotických oblastí jako je Istanbul , Saigon a Nagasaki.[4] Přeložila jeho Pohádku na Bosporu a dva svazky románu Bitvaválečného prostředí. Od G. de Maupassanta, představitele realismu, přeložila „sci-fi“ povídku Upír, od Jeana Richepina historický román César Borgia nebo milostný román Augusta Villiers de l'Isle Adam Příšerný host.[1]

Ve 20. letech přeložila dvě díla Honoré de Balzaca: romantický román psaný formou dopisu Lilie v údolí (1922) a román Dcera Evina (1924). Ten již v roce 1910 přeložila Jaroslava Votrubová-Koutecká.

Další překlady z francouzského jazyka: G. Flaubert: Julien (1922), A. de Musset: Vějíř markýzky de Pompadour a Dvě milenky (1922), A. Dumas st.: Dáma se sametovou páskou (1924), H. Gréville (pseudonym Alice Marie Céleste Durandové): V šíleném trysku (1922), Lásky zlatá nit, Manželství kněžny Ogherové a Dcera Dosiina (1929).[1]

Anglické překlady

Božena Pacáková-Pasovská se věnovala i překladům americké dobrodružnou literaturu. Lze jmenovat Enose Millse a jeho povídky z americké přírody – Matka medvědice, (1924), western H. G. Ewartse: Blesk (1925), dobrodružnou literaturu idealizující „Západ“ Zane Greye Volání kaňonu (1925) a Na okraji civilizace (1926).

Z anglických autorů přeložila dva romány A. Hopeho (vlastním jménem Anthony Hope Hawkins): Vězeň na Zendě a Rupert z Hentzau (1925), dobrodružné a detektivní příběhy Edgara Wallaceho: Pod žhavým sluncem, Záhadná hraběnka, Záhada rudého kruhu (1927), Hrůzná chvíle (1928), Skvělý Harlow, muž vysoké hry a Dědicové milionů (1929).

Přeložila válečný román britského spisovatele Philipa McDonalda Ztracená patrola (1930), kde autor vycházel z bojů v I. první světové válce. V roce 1934 publikovala překlad Konrada Bercovici – rumunského romanopisce, píšícího mimo jiné také anglicky – Plavci na Volze. Přeložila i povídku Benita Mussoliniho Claudia Particella, kardinálova milenka (1932) doplněnou několika drobnými novelami.[5]

Její tvorba byla charakterizována jazykovou pečlivostí a smyslem pro stylovou jednotu překladu, někdy používala i nářečí.[1]

Reference

  1. a b c d Lexikon české literatury III [online]. Praha, Nakladatelství Academia: Ústav pro českou literaturu AV ČR, 2000 [cit. 2021-11-11]. Dostupné online. 
  2. Božena Pacáková-Pasovská – Databáze českého uměleckého překladu. www.databaze-prekladu.cz [online]. [cit. 2021-11-12]. Dostupné online. 
  3. Vzpoura andělů (Anatole France) | Detail knihy | ČBDB.cz. www.cbdb.cz [online]. [cit. 2021-11-11]. Dostupné online. 
  4. DATABAZEKNIH.CZ. Claude Farrère. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2021-11-12]. Dostupné online. 
  5. MUSSOLINI, Benito : Claudia Particella, kardinálova milenka. search.mlp.cz [online]. [cit. 2021-11-14]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“