Božena Viková-Kunětická

Božena Viková-Kunětická
foto Jan Nepomuk Langhans 1890
Poslankyně Českého zemského sněmu
Ve funkci: 1912 – 1913[1]
Poslankyně Revolučního národního shromáždění
Ve funkci: 1918 – 1920
Senátorka Národního shromáždění ČSR
Ve funkci: 1925 – 1925
Stranická příslušnost
Členství	Národní strana svobodomyslná Česká státoprávní demokracie Československá národní demokracie
Narození	30. července 1862 Pardubice Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	18. března 1934 (ve věku 71 let) Libočany Československo Československo
Profese	spisovatelka, dramatička, básnířka, politička a divadelní herečka
Commons	Božena Viková-Kunětická
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Božena Viková-Kunětická, rozená Novotná (30. července 1862 Pardubice^[2] – 18. března 1934 Libočany u Žatce^[3]), byla česká nacionalistická politička, spisovatelka a dramatička. V roce 1912 byla jako historicky první žena zvolena na Český zemský sněm.

Narodila se v rodině Jana Novotného, obchodníka s obilím a hostinského v Zámecké ulici v domě čp. 22 a Barbory roz. Šoltové z Mnětic. Měla dvě mladší sestry Annu a Marii.^[4]

Vzdělání získala na školách v Pardubicích. Chtěla být herečkou, učila se u Otilie Sklenářové-Malé, roku 1881 absolvovala úspěšně zkoušku v divadle a odešla hrát do Prahy, kde se ubytovala u paní Brückové ve Ferdinandské ulici čp. 41. Roku 1884 její herecká dráha skončila, tajně se provdala za cukrovarnického úředníka Josefa Vika (ve svém povolání se nesměl oženit) a věnovala se rodinnému životu. Po sňatku se kvůli Vikovu zaměstnání museli hodně stěhovat. V prvních letech manželství jej doprovázela do Štětí, Mostu a Duchcova, v 90. letech žili v Pečkách, Uhříněvsi a skončili Českém Brodě, kde Vik roku 1919 zemřel. Měli spolu tři děti: dceru Vlastu Vikovou (1885) a dva mladší syny, kteří zemřeli ještě malí.^[4]

Božena Viková-Kunětická vstoupila do politiky roku 1909 za Národní stranu svobodomyslnou a v roce 1912 se stala vůbec první ženou zvolenou do Českého zemského sněmu (za volební obvod Mladá Boleslav–Nymburk).^[5] Český místodržitel hrabě Thun jí ale odmítl vystavit patřičná osvědčení a její mandát nebyl uznán.^[4] Sněm se v této době kvůli českoněmeckým sporům nescházel a následně byl Anenskými patenty v roce 1913 rozpuštěn.

V letech 1918–1920 zasedala v Revolučním národním shromáždění^[6] za Českou státoprávní demokracii, respektive za Československou národní demokracii (z ní vzniklou).^[7]

Po parlamentních volbách v roce 1920 získala senátorské křeslo v Národním shromáždění za národní demokraty. Mandát nabyla ale až dodatečně roku 1925 jako náhradnice poté, co rezignoval senátor Jan Herben. V senátu zasedala jen krátkou dobu do parlamentních voleb v roce 1925.^[8][9]

Do roku 1930 předsedala Zemské komisi žen Čsl. národní demokracie. Odmítala právní uznání Sovětského svazu. Vystupovala proti rozšiřování německého živlu v pohraničí, neznalosti českého jazyka u dětí, ale také proti Židům či Masarykovi a Benešovi. Byla oddanou obdivovatelkou předsedy své strany, nacionálně-konzervativního politika Karla Kramáře, kterého navštěvovala ve Vysokém nad Jizerou.^[10]

V roce 1927 byla za své literární a dramatické dílo jmenována členkou České akademie věd. Společně s Eliškou Krásnohorskou, byly první jmenované ženy. Obě byly také členkami Amerického klubu dam, založený Josefou Náprstkovou. V období první republiky bylo vydáno 15 svazků jejích sebraných spisů. V románové tvorbě obhajovala ženskou emancipaci. Napsala i několik cestopisů, dramat pro Stavovské a Národní divadlo, politicky zaměřených spisů, používala pseudonym Ignota.

V roce 1934 byla vydána její biografie od J. Voborníka. Pozůstalost Vikové-Kunětické je uložena v Literárním archivu Památníku národního písemnictví.

Urna byla uložena na Kunětické hoře.

• Povídky (1887)^[11]
• Drobné povídky (1888)^[12]
• Čtyři povídky (1890)^[13]
• Po svatbě (1892)^[14]
• Nové povídky (1893)^[15]
• Idylky (1894)^[16]
• Silhouetty mužů (1899)^[17]
• Staří mládenci a jiné povídky (1901)^[18]
• Macecha a jiné črty (1902)^[19]

• Justyna Holdanová (1892)^[20]
• Vdova po chirurgovi (1893) – Časopisecky novela vyšla už roku 1887 v Lumíru. Autorka ji v knižním vydání dedikovala Janu Nerudovi, jehož text zaujal a chválil jí ho. Čerstvě ovdovělá a stále mladá Pavla Demínová se z Prahy uchyluje na zámeček svých tří tetiček, aby zde zahnala myšlenky na sebevraždu svého muže, špičkového chirurga. Ten neunesl výčitky ze zpackané operace obličeje mladého Lažanského, pražského dandyho obdivovaného pro svůj vzhled, a kvůli klepům a ráně na profesní cti se zastřelí, přestože v osobním životě a v manželství bylo vše v pořádku. Otřesená Pavla se o skutečném důvodu manželovy sebevraždy dozví až na zámečku při procházení choťových listin. Shodou náhod se v sousedství nachází panství Lažanského rodiny, ten opustil Prahu kvůli lítosti a pohledům tamní smetánky, jež ho začaly štvát. Tématem je pouze jeho vzhled, nikoliv lidské kvality. S Pavlou se seznámí a nabízí jí přátelství, jelikož jejich osudy se kvůli prožité tragice protnuly. Přátelství plíživě přerůstá v hluboký vzájemný cit, jehož podstatu však napřímo pojmenovává pouze Lažanský, po čase schválného odloučení se rozhodne vrátit do Prahy a neobtěžovat Pavlu svou láskou, neboť se vzdává nadějí na budoucí společný život. Pavla si uvědomí, o co vše by přišla a že Lažanského též miluje. V závěru novely se setkávají a vyjevují si své city.^[21]
• Medřická (1897)^[22]
• Vzpoura (1901)^[23]
• Minulost (1919)^[24]
• Pán (1922)^[25]

• Švýcarské scenerie (1902), cestopisné obrázky^[26]
• Věřím (1908), fejetony k spiritismu^[27]
• Má lásko (1908), lyrické dílo pod pseudonymem Ignota
• Dobytí severu (1912), politicko-etnologické úvahy^[28]
• Dál! (1912), přednášky^[29]
• O ženském mandátu do sněmu král. Českého (1913)^[30]
• Vyznání (1919), různé studie^[31]
• Z cest (1919), obrázky a studie^[32]
• Ženy na stráž! Řeč na sjezdu ČND (1919)^[33]
• Sebrané spisy (1919–1922), pět svazků
• Před lety (1920)

• Sběratelka starožitností (1890), veselohra^[34]
• V bludišti (1890)
• V jařmu (1897)^[35]
• Neznámá pevnina (1899), veselohra^[36]
• Přítěž (1901), veselohra^[37]
• Co bylo (1902)^[38]
• Cop (1905), veselohra^[39]
• Holčička (1905)^[40]
• Dospělé děti (1909), veselohra^[41]
• Lidé (1909)^[42]
• Reprezentantka domu (1911), veselohra^[43]

• FRABŠA, František Salesius. Čeští spisovatelé dnešní doby. Praha: Lidová tribuna, 1923. 160 s. S. 146
• VOBORNÍK, Jan: Božena Viková-Kunětická, Praha 1934^[1]
• DAVID, Katherine: Czech Feminists and Nationalism in the Late Habsburg Monarchy: "The First in Austria", Journal of Women's History 3/2, 1991, 26–45
• KOŘALKA, Jiří: Zvolení ženy do českého zemského sněmu roku 1912, in: Documenta pragensia 13 (1996), 307–320
• VELEK, Luboš: První v Rakousku! Zvolení prvního poslance-ženy Boženy Vikové-Kunětické v roce 1912. Příspěvek k vývoji volebního práva a volebního chování v českých zemích v 20. století, in: Vojáček, Milan (vyd.), Reflexe a sebereflexe ženy v české národní elitě 2. poloviny 19. století, Praha 2007, 259–319
• JUSOVÁ, Iveta: "Figuring the Other in Nineteenth-Century Czech Literature: Gabriela Preissová and Božena Vikova-Kunětická." In History of the Literary Cultures of East-Central Europe. Eds. Marcel Cornis-Pope and John Neubauer. Amsterdam and Philadelphia: 2010, 367–378
• VELEK, Luboš: „Der“ erste weibliche Abgeordnete der Habsburgermonarchie im Böhmischen Landtag 1912, Österreichische Zeitschrift für Geschichtswissenschaften 26, 2/2015, 41–69
• ŠTÉPÁNKOVÁ, Petra: "Když jdu, tak jdu." Nezadržitelná Božena Viková-Kunětická, in: Hanáková, Petra – Kalivodová, Eva – Heczková, Libuše (vyd.), V bludném kruhu. Mateřství a vychovatelství jako paradoxy modernity, Praha 2006, 14–37
• HECZKOVÁ, Libuše: Cesta světla? Matriarchát Boženy Vikové-Kunětické, in: Hanáková, Petra – Kalivodová, Eva – Heczková, Libuše (vyd.), V bludném kruhu. Mateřství a vychovatelství jako paradoxy modernity, Praha 2006, 38–49
• HECZKOVÁ, Libuše – SVATOŇOVÁ, Kateřina (vyd.), Jus suffragii. Politické projevy Boženy Vikové-Kunětické z let 1890–1926, Praha 2012

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Božena Viková-Kunětická na Wikimedia Commons
• Osoba Božena Viková-Kunětická ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Božena Viková-Kunětická
• Božena Viková-Kunětická v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
• První česká poslankyně Božena Viková Kunětická – padesatprocent.cz
• Dramatická tvorba Boženy Vikové Kunětické na naší první scéně – divadlo.cz, 26. 5. 2007
• Božena Viková-Kunětická – úspěšná žena své doby^{[nedostupný zdroj]} – Klub přátel Pardubicka
• Božena Viková-Kunětická, příběh nacionalistické feministky Archivováno 29. 3. 2014 na Wayback Machine. – Pořad Českého rozhlasu 6