Božinka
| Božinka | |
|---|---|
 (c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0 ruiny Božinky | |
| Základní informace | |
| Přestavba | 1911 |
| Zánik | 2005 |
| Další majitelé | Domenico de Bossi, Alberto Vojtěch Frič |
| Poloha | |
| Adresa | Jinonická 17, čp. 766, Praha 5 - Košíře,  Česko |
| Ulice | Jinonická |
| Souřadnice | 50°4′0,98″ s. š., 14°22′41,77″ v. d. |
| Další informace | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Božinka (Schneiderka, Bossinka) je zaniklá usedlost v Praze v Košířích, která stála v ulici Jinonická čp. 766/17. Původně patřila do katastru obce Smíchov.[1]
Historie
Usedlost byla postavena na pozemcích původního vinohradu obestavěním lisu. Roku 1600 ji získal italský stavitel Domenico de Bossi. Počeštěnín a zkomolením jeho jména vznikl název usedlosti „Božinka“, který je doložen roku 1736. Dalšími majiteli byli uváděni roku 1840 Jakub Ton a v 80. letech 19. století Josef Barth, majitel Brentové. V té době se jednalo o malý dvůr s obytným a hospodářským stavením o rozloze 60 sáhů.
Alberto Vojtěch Frič
Český botanik, cestovatel a etnograf Alberto Vojtěch Frič (1882-1944) koupil usedlost počátkem 20. století. Roku 1911 si dal na jejím místě postavit neorenesanční vilu. Mylně se v literatuře uvádí, že se stavěla podle jeho vlastních plánů. Frič k tomu v předmluvě ke své knize „Indiáni jižní Ameriky“ roku 1943 napsal: „... mnou vypracované plány byly nesmyslné a nebyly použity.“[2]
Dům uprostřed botanické zahrady a s etnografickým muzeem se stal centrem společenského dění. Frič dal na pozemcích postavit skleníky pro exotické rostliny, převážně kaktusy, se kterými obchodoval.[3]
Zánik
Roku 2005 byla vila developerem zbořena a na jejím místě naplánována novostavba; výstavba byla zahájena v roce 2019.[pozn. 1]
Odkazy
Poznámky
- ↑ Na webu Města Prahy: Odbor památkové péče-Košíře je uvedena mylná informace, že bylo místo po zboření vily roku 2005 zastavěno novostavbou a fotografie sousedního domu č.p. 765/15 (cit. 2018-05-26).
Reference
- ↑ Český úřad zeměměřický a katastrální. Archivní mapy: Císařské povinné otisky map stabilního katastru (CPO), evid. č. 7068-1, Smichow, mapováno 1840, mapový list č. IV. Dostupné z WWW.
- ↑ PUTNA, Martin C. Košíře mýtické a literární: kapitola z literárně-geografické harmeneutiky. 1. vyd. Praha: [s.n.] 173 s. Dostupné online. ISBN 978-80-906311-9-9, ISBN 80-906311-9-3. OCLC 1312810656
- ↑ Malé dějiny Smíchova a Košíř: Božínka - domov lovce kaktusů. zh, 27.08.2006. [cit. 2018-05-26]. Dostupné online Archivováno 27. 5. 2018 na Wayback Machine..
Literatura
- LAŠŤOVKOVÁ, Barbora: Pražské usedlosti. 1. vyd. Praha: Libri, 2001. 359 s. ISBN 80-7277-057-8. S. 39–40.
- FRIČ, Alberto Vojtěch. Indiáni Jižní Ameriky = [Die Indianer Südamerikas]. 2. vyd. Praha: Novina, 1943. 240 s. S. 12. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Božinka na Wikimedia Commons - Orientační plán hlavního města Prahy s okolím (1938), list č.47. Městská knihovna v Praze.
- Archiv leteckých snímků (OrtofotoArchiv). Archivováno 15. 1. 2019 na Wayback Machine. app.iprpraha.cz.
- Domenico de Bossi (italsky)
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
Praha-Košíře. Jinonická 766/17, zbytky usedlosti Borínka.