Bob Chester

Bob Chester
Bob Chester (červen 1946)
Bob Chester (červen 1946)
Základní informace
Narození20. března 1908
Detroit, Michigan
Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
Úmrtí14. června 1977 (ve věku 69 let)
Detroit, Michigan
Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
Žánrypop, jazz
Povoláníhudebník, kapelník
Nástrojetenorsaxofon
Aktivní roky1930–1950
VydavatelBluebird Records
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bob Chester (20. března 1908 Detroit, Michigan – 14. června 1977 tamtéž) byl americký tenorsaxofonista a kapelník jazzového a popového orchestru. Příležitostně i zpíval.

Život a práce

Chesterův nevlastní otec řídil Fisher Body Works společnosti General Motors. Začal svou kariéru jako sideman pod Irvingem Aaronsonem, Benem Berniem a Benem Pollackem. V roce 1939 založil vlastní skupinu v Detroitu, se zvukem ovlivněným Glenn Millerem. Tato kapela byla lokálně neúspěšná a rychle se rozpadla. Poté sestavil novou kapelu na východním pobřeží pod vedením Tommy Dorsey s aranžérem David Rose. Tento soubor byl mnohem lepší, nahrával pro Bluebird Records.

Chesterova skupina, New Sensation of the Nation, měla své vlastní rádiové vysílání na CBS na podzim roku 1939. Pětatřicetiminutový program se vysílal z hotelu Van Cleve v Daytonu v Ohiu ve čtvrtek večer (vlastně ve 12:30 v pátek ráno, východního času). Vysílání z 21. září 1939 lze slyšet na slavných rozhlasových páscích One Day In Radio, archivovaných stanicí WJSV Washington DC.

Chesterovy nahrávky společnosti Bluebird byly výborně prodejné, a to jak pro maloobchodní prodejce, tak pro operátory s mincovými fonografy. Písně jako je například „From Maine to California“; „Wait Till the Sun Shines, Nellie“; „Madeliaine“; a dvě písně z Banjo Eyes – „Not a Care in the World“ a „Nickel to My Name“.[1]

Chesterův orchestr zahrnoval trumpetisty Aleka Fila, Nick Travis, Lou Mucci a Conrad Gozzo, saxofonisty Herbie Steward a Peanuts Hucko, bubeník Irv Kluger a trombonista Bill Harris. Mezi jeho zpěvačky patří Dolores O'Neill, Kathleen Lane a Betty Bradleyová. Jeho zpěváky byli Gene Howard, Bill Darnell, Joe Harris, Stu Brayton, Hall Stewart, Peter Marshall, Bob Haymes a Al Stuart.

Orchestr se rozpadl v polovině čtyřicátých let, částečně kvůli zmenšující se poptávce po big bandech. Chester sestavil další kapelu na počátku padesátých let, ale poté, co selhal, skončil s hudbou a vrátil se do Detroitu, kde pracoval po zbytek svého života v automobilovém průmyslu.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bob Chester na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Billboard February 21, 1942

Literatura

  • George T. Simon: Die Goldene Ära der Big Bands. („The Big bands“). Hannibal, Höfen 2004, ISBN 3-85445-243-8.
  • Leo Walker: The Big Band Almanac. Ward Ritchie Press, Pasadena 1978.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce