Bobby McFerrin

Bobby McFerrin
Bobby McFerrin na koncertu (2007)
Základní informace
Rodné jméno	Robert McFerrin, Jr.
Narození	11. března 1950 (74 let) Manhattan, New York, USA
Žánry	A cappella Jazz Blues Pop rock
Povolání	zpěvák, skladatel, dirigent, producent
Nástroje	zpěv, klavír, klarinet, basová kytara
Aktivní roky	1977 – současnost
Vydavatelé	Manhattan Records Elektra Records Blue Note Sony Classical
Příbuzná témata	Chick Corea Herbie Hancock
Významná díla	The Voice Don't Worry, Be Happy
Ocenění	Grammy Award for Best Jazz Vocal Performance, Male (1985) Grammy Award for Best Vocal Arrangement for Two or More Voices (1985) Grammy Award for Best Jazz Vocal Performance, Male (1986) Grammy Award for Best Jazz Vocal Performance, Male (1987) Grammy Award for Best Jazz Vocal Performance, Male (1988) … více na Wikidatech
Děti	Taylor McFerrin Madison McFerrin
Rodiče	Robert McFerrin
Web	www.bobbymcferrin.com
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bobby McFerrin (* 11. března 1950, Manhattan, New York) je americký jazzový a capella zpěvák, skladatel a dirigent. Je držitelem mnoha ocenění, ale do povědomí široké veřejnosti se nejvíce zapsal skladbou Don't Worry, Be Happy.

Život

Robert „Bobby“ McFerrin Jr. se narodil v New Yorku, jeho otec, Robert McFerrin Sr., byl prvním Afroameričanem, který zpíval jako člen Newyorské metropolitní opery^[1] a proslavil se také nazpíváním role Porgyho (kterého hrál Sidney Poitier) ve filmu Porgy a Bess.^[2] V roce 1958 se kvůli této roli přestěhovala celá rodina do Hollywoodu.

První nástroj, na který se Bobby učil hrát, byl klarinet, ale kvůli rovnátkům byl donucen nástroj změnit a pokračoval studiem hry na klavír.^[3] Během studií se rozhodl pro kariéru muzikanta (poté, co zavrhl povolání kněze^[3]) a ještě na střední škole založil skupinu Bobby Mack Quartet.

V roce 1977 skončila jeho kariéra klavíristy a začal vystupovat jako zpěvák, od 90. let vystupuje i jako dirigent.^[3]

Hudební tvorba

Bobby McFerrin se proslavil díky svému originálnímu stylu a unikátní technice zpěvu. Bobby dobře využívá svůj hlasový rozsah 4 oktáv a dokáže vytvořit iluzi dvojhlasného i vícehlasného zpěvu. Jeho vystoupení jsou založená na improvizaci a zapojení publika. Jako první zpěvák vyjel v roce 1983 na turné bez jakéhokoliv doprovodu a bez předem připraveného programu; v Evropě sklidil obrovský úspěch a ještě několikrát se do Evropy vrátil.

Jeho dalším výrazným zápisem do historie bylo vydání alba The Voice v roce 1984; toto album vzniklo částečně z nahrávek evropského turné a bylo to historicky první album, které nahrál sólově zpěvák bez předabování a ukázal tak skutečné možnosti lidského hlasu.^[4] V té době také začal spolupracovat s jinými umělci a v roce 1985 vyhrál svoji první Grammy za píseň „Another Night in Tunisia“ (ve spolupráci s Manhattan Transfer).

Největší úspěch přišel v roce 1988, kdy Bobby vydal album Simple Pleasures a v něm píseň Don't Worry Be Happy; album bylo nominováno na Grammy a hit Don't Worry Be Happy vyhrál cenu za nejlepší nahrávku roku a nejlepší skladbu roku, navíc se krátce po vydání vyšvihl na první místa skoro všech hitparád. Bobby o písni později řekl, že je mimořádně jednoduchá, vznikla ve spěchu jen tak mimochodem, a trochu jej mrzí, že to je právě to, proč ho zná celý svět^[5]. Místo, aby Bobby využil nabyté popularity, začal se věnovat studiu dirigování a v roce 1990, na své 40. narozeniny, dostal příležitost dirigovat Symfonický orchestr San Franciska.

Krátce potom nahrál úspěšné album Hush s violoncellistou Yo-Yo Mou a podílel se na soundtracku několika filmů (mimo jiné Syn Růžového pantera).

V dnešní době stále koncertuje jako zpěvák a vystupuje jako dirigent s mnoha světoznámými soubory (jeho první album nahrané v pozici dirigenta bylo Paper Music z roku 1995). Jeho zatím poslední album Spirityouall, bylo vydáno v roce 2013.

Kromě čistě hudební tvorby vydal Bobby několik nahrávek pro děti (mimo jiné ve spolupráci s Jackem Nicholsonem); CD Elephant's Child z roku 1987 vyhrálo cenu Grammy za „Nejlepší nahrávku pro děti“.

Diskografie

Sólová alba

• Bobby McFerrin (1982)
• The Voice (1984)
• Spontaneous Inventions (1986)
• Simple Pleasures (1988)
• Don't Worry, Be Happy (1988)
• Medicine Music (1990)
• Many Faces of Bird (1991)
• Sorrow Is Not Forever (1994)
• Paper Music (1995)
• Bang! Zoom (1997)
• Circlesongs (1997)
• Mouth Music (2001)
• Beyond Words (2003)
• VOCAbuLarieS (2010)
• Spirityouall (2013)

Spolupráce

• The Just So Stories, Elephant's Child s Jackem Nicholsonem (1987)
• Play, s Chickem Coreou (1990)
• Hush, s Yo-Yo Mou (1991)
• The Mozart Sessions, s Chickem Coreou (1996)

Ocenění

Podle oficiálních stránek Grammy:^[6]

• 1985, Nejlepší jazzový mužský zpěv, „Another Night In Tunisia“ s Jonem Hendricksem
• 1985, Nejlepší skladba pro více hlasů, „Another Night In Tunisia“ s Cheryl Bentyne
• 1986, Nejlepší jazzový mužský zpěv, „Round Midnight“
• 1987, Nejlepší jazzový mužský zpěv, „What Is This Thing Called Love“
• 1987, Nejlapší nahrávka pro děti, „The Elephant's Child“ s Jackem Nicholsonem
• 1988, Skladba roku, Nejlepší popový mužský zpěv, Nahrávka roku, „Don't Worry, Be Happy“
• 1988, Nejlepší jazzový mužský zpěv, „Brothers“
• 1992, Nejlepší jazzový zpěv, „Round Midnight“

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bobby McFerrin na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bobby McFerrin na Wikimedia Commons
• Osoba Bobby McFerrin ve Wikicitátech
• Oficiální stránka
• české stránky
• Bobby McFerrin (rozhovor z cyklu České televize Na plovárně) - video on-line v archivu ČT