Bobruška

Jak číst taxoboxBobruška
alternativní popis obrázku chybí
bobruška
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádhlodavci (Rodentia)
Čeleďbobruškovití (Aplodontidae)
Rodbobruška (Aplodontia)
Richardson, 1829
Binomické jméno
Aplodontia rufa
(Rafinesque, 1817)
Mapa rozšíření
Mapa rozšíření
     Aplodontia rufa
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bobruška (Aplodontia rufa) je hlodavec z podřádu veverkočelistní (Sciuromorpha). Je jediným žijícím druhem rodu Aplodontia i čeledi bobruškovití. Vyskytuje se v podhorských oblastech při pacifickém pobřeží Severní Ameriky.

Jde o 30–45 cm dlouhého hnědo-šedě zbarveného zavalitého býložravce s velmi krátkým ocasem. Vzhledem připomíná menšího bobra, ale je mnohem víc příbuzný s veverkami. Je považován za nejprimitivnějšího hlodavce.[2]

Výskyt

Žije na západě Severní Ameriky, od jižních částí kanadské Britské Kolumbie až po Sanfranciský záliv na jihu, kde se vyskytují dvě ostrůvkovité populace.[2] Na východě zasahuje do pohoří Sierra Nevada.[3]

Vytváří sedm poddruhů. Z nich A. rufa nigra, žijící jen v okolí městečka Point Arena 150 km severozápadně od San Francisca a zahrnující jen asi 100 jedinců v 10 populacích, je považován za ohrožený.[4] Poddruh A. rufa phaea žijící ostrůvkovitě u severního pobřeží Sanfranciského zálivu je klasifikován jako zranitelný; ostatní poddruhy jsou málo dotčené.[2]

Zdržuje se především na zalesněných nebo hustě křovinatých plochách kolem řek či jezer, často v oblastech s vyššími srážkami, kde je půda nasáklá vodou. Byla pozorována i ve výšce 2200 m n. m., ale většinou žije v mnohem nižších polohách.[2]

Vzhled

Bobrušky jsou podsaditá zvířata s krátkýma nohama. Tělo je dlouhé 300–460 mm, ocas jen 10–40 mm. Dosahuje výšky asi 120 mm.[2] Dospělí jedinci mohou vážit až 1800 g, ale průměrná váha samců je 830 g a samic 770 g. Všechny končetiny mají pět prstů, které jsou u předních nohou relativně dlouhé – zvíře je používá k hrabání.

Má malé oči a mohutnou dolní čelist. V tlamě má celkem 22 zubů. Její zubní vzorec je

  • 1.0.2.3
  • 1.0.1.3

Srst je hustá a krátká, uniformně šedě hnědá, prorostlá tmavšími chlupy. Barva se však mění od načervenalé do černavé podle poddruhu. Mladší jedinci jsou zbarveni více do šeda.[2] Samice mají šest bradavek.[5]

Způsob života

Preparovaný jedinec

Bobrušky konzumují téměř jakoukoliv rostlinnou potravu.[2] Jedí všechny zelené části rostlin, obzvláště rády mají kapradiny. V zimě, když se k nim nemohou dostat, okousávají i kůru a větvičky stromů. Nejsou ale příliš obratní lezci, a proto se pohybují jen v nižších partiích stromů (do 7 m nad zemí).

V zemi si budují systém mělkých nor, které jsou několik metrů dlouhé a mají průměr 10–25 cm. Ty vedou k hlavnímu hnízdu a několika spížím, které jsou využívány zejména v zimě, protože během ní neupadají bobrušky do zimního spánku.

Mohou být aktivní v kteroukoliv denní nebo noční dobu; častěji ale hledají potravu v noci. Během 24 hodin vykazují 5–7 period aktivity, které střídají s odpočinkem v hnízdě.[6] Při hledání potravy se jen málokdy vzdalují více než několik metrů od nor.[2]

Většinou žijí samotářsky a jen někdy se sdružují do společensky slabě vázaných kolonií. Populační hustotu zvířat uvádějí různí autoři rozdílně – od 4 po 20 jedinců na hektar.[2] Mezi jejich predátory patří především kojot nebo rys červený.[4]

Rozmnožování

Páří se v zimě od ledna do března. Mláďata se rodí po 28–30 dnech březosti obvykle od konce února do začátku dubna.[2] Zajímavostí je, že všechny samice v konkrétní populaci dosahují ovulace každý rok ve stejnou dobu.

Bobrušky rodí 2–3 mláďata. Ta při narození váží 18 – 29,5 g a jsou kojena obvykle 8 týdnů. Oči se jim plně otvírají pozdě – někdy až po 50 dnech. Dospělosti dosahují v druhém roce života. Dožívají se věku 5–6 let.

Odkazy

Reference

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-22]
  2. a b c d e f g h i j NOWAK, Ronald M. Walker's Mammals of the World. 6. vyd. Baltimore and London: Johns Hopkins University Press, 1999. 1921 s. Dostupné online. ISBN 0-8018-5789-9. Kapitola Mountain Beaver, s. 1245-6. (anglicky) 
  3. Mammal Species of the World [online]. 3. vyd. Bucknell University [cit. 2012-08-16]. Kapitola Aplodontia rufa. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  4. a b FELLERS, G. M.; LIDICKER, W. Z., Jr.; LINZEY, A. V., et al. Aplodontia rufa [online]. IUCN, 2008 [cit. 2012-08-16]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1). Kapitola Population. [Dále jen IUCN]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Encyklopedie hlodavců [online]. [cit. 2011-03-10]. Kapitola Bobruška. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 
  6. IUCN. Kapitola Habitat and Ecology.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Status iucn3.1 LC cs.svg
Autor: unknown, Licence: CC BY 2.5
Aplodontia rufa distribution map (cs).png
Autor: Pavel Hrdlička (Czech Wikipedia user Packa), Licence: CC BY-SA 3.0
Rozšíření bobrušky (Aplodontia rufa) v Severní Americe
Aplodontia rufa (Harvard University).JPG
Autor: Daderot, Licence: CC BY-SA 3.0
Aplodontia rufa (Harvard University)
Aplodontia.jpg
Stummelschwanzhörnchen