Bobruškovití
 Bobruškovití | |
|---|---|
 Bobruška | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Řád | hlodavci (Rodentia) |
| Čeleď | bobruškovití (Aplodontidae) Brandt, 1855 |
| Rod | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bobruškovití (Aplodontidae, někdy Aplodontiidae[1]) je čeleď hlodavců z podřádu veverkočelistní (Sciuromorpha). Zahrnuje jediný recentní rod Aplodontia s jedním druhem bobruška (Aplodontia rufa), který žije v podhorských oblastech při pacifickém pobřeží Severní Ameriky.
Charakteristika
Bobrušky jsou 30–45 cm dlouzí a kolem 800 g vážící býložraví hlodavci vzhledem připomínající menšího bobra. Jsou ale mnohem více příbuzní s veverkovitými. Z vývojového hlediska jsou považováni za nejprimitivnější hlodavce.[2] Čeledi bobruškovitých, do které patří i dnešní bobruška, je nejpříbuznější vymřelá čeleď Mylagaulidae.[3]
Žijí na zalesněných nebo hustě křovinatých plochách kolem řek či jezer. V zemi si vyhrabávají nory se systémem mělkých chodeb vedoucích k hlavnímu hnízdu a několika spížím. Ty jsou využívány zejména v zimě, protože během ní neupadají bobrušky do zimního spánku. Potravu hledají spíše v noci, ale jsou běžně aktivní i ve dne.
Rodí 2–3 mláďata a dožívají se věku 5–6 let. Nejsou zařazeni mezi ohrožené živočichy.[4]
Taxonomie
Známé jsou tyto rody:[5]
rod Aplodontia – bobruška
- druh Aplodontia rufa – bobruška
rod †Ameniscomys
- druh †Ameniscomys selenoides
Historický výskyt
Příslušníci této čeledi se dříve vyskytovali i na jiných světadílech, kde však vyhynuli: v Evropě jsou známé fosílie z třetihor od počátků oligocénu po střední miocén, v Asii od středního oligocénu po pozdní miocén.[2][6] V severní Americe se vyskytují nejdéle: od pozdního eocénu do současnosti.
Odkazy
Reference
- ↑ Mammal Species of the World [online]. 3. vyd. Bucknell University, 2009 [cit. 2012-08-16]. Kapitola Aplodontiidae. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-22. (anglicky)
- ↑ a b NOWAK, Ronald M. Walker's Mammals of the World. 6. vyd. Baltimore and London: Johns Hopkins University Press, 1999. 1921 s. Dostupné online. ISBN 0-8018-5789-9. Kapitola Rodentia: Rodents, s. 1245–1246. (anglicky)
- ↑ ROBOVSKÝ, Jan. K čemu byly rohy bobruškám?. Vesmír. 2006, roč. 85 (127), č. 3. Dostupné také z: https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2006/cislo-3/k-cemu-byly-rohy-bobruskam.html
- ↑ FELLERS, G. M.; LIDICKER, W. Z., Jr.; LINZEY, A. V., et al. Aplodontia rufa [online]. IUCN, 2008 [cit. 2012-08-16]. (IUCN Red List of Threatened Species. Version 2012.1). Kapitola Population. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Bobruškovití. BioLib.cz [online]. ©1999–2025 [cit. 2.1.2024]. Dostupné online.
- ↑ FEJFAR, Oldřich. Nálezy fosilních savců III. Fauna hnědouhelné pánve. Živa. 2011, č. 3, s. 144. Dostupné také z: https://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/nalezy-fosilnich-savcu-iii-fauna-hnedouhelne-panve.pdf
Literatura
- FEJFAR, Oldřich. Nálezy fosilních savců III. Fauna hnědouhelné pánve. Živa. 2011, č. 3, s. 140–144. Dostupné také z: https://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/nalezy-fosilnich-savcu-iii-fauna-hnedouhelne-panve.pdf
- HOPKINS, Samantha S. B. The evolution of fossoriality and the adaptive role of horns in the Mylagaulidae (Mammalia: Rodentia). Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences [online]. 2005, vol. 272, issue 1573, s. 1705–1713. Dostupné z: http://doi.org/10.1098/rspb.2005.3171
- ROBOVSKÝ, Jan. K čemu byly rohy bobruškám?. Vesmír. 2006, roč. 85 (127), č. 3. Dostupné také z: https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2006/cislo-3/k-cemu-byly-rohy-bobruskam.html
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bobruškovití na Wikimedia Commons 
Taxon Aplodontiidae ve Wikidruzích- Profil taxonu Bobruškovití v databázi BioLib
Média použitá na této stránce
Autor:
- Information-silk.png: Mark James
- derivative work: KSiOM(Talk)
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Stummelschwanzhörnchen