Boeing CC-137

CC-137 Husky
Boeing CC-137 užívaný ozbrojenými silami Kanady
Určení	transportní letoun
Výrobce	Boeing
První let	1970
Zařazeno	1972
Vyřazeno	1997
Charakter	vyřazen ze služby
Uživatel	Royal Canadian Air Force
Vyvinuto z typu	Boeing 707
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Boeing CC-137 Husky je označení pěti transportních letounů Boeing 707-347C používaných Royal Canadian Air Force v letech 1970 až 1997. Typ zajišťoval dálkovou přepravu příslušníků ozbrojených sil, dopravu kanadských ústavních činitelů a tankování paliva za letu stíhačkám CF-116 Freedom Fighter a CF-188 Hornet. V transportní a později i tankovací roli byly tyto stroje nahrazeny typem Airbus CC-150 Polaris.

Vznik a vývoj

Royal Canadian Air Force v průběhu 60. let 20. století vzneslo požadavek na náhradu svých stárnoucích transportních strojů Canadair CC-106 Yukon a CC-109 Cosmopolitan. Původně byl zvažován Boeing KC-135, jehož flexibilní design mohl sloužit i v tankovací roli, ačkoliv ta původně nebyla požadována.^[1]:s.18 I když speciálně zkonstruovaný letoun by mohl požadavky RCAF naplnit lépe, brzy se naskytla příležitost k získání Boeingů 707.^{[1]:s.18–19}

Operační historie

Kanada v letech 1970–71 zakoupila postupně pět Boeingů 707-347C, výrobních čísel 20315–20319,^[2]:s.454 které nahradily letouny Canadair CC-106 Yukon v dálkové transportní roli a CC-109 Cosmopolitan jako stroj pro přepravu na kratší vzdálenosti nebo transport významných činitelů. První čtyři stroje pocházely ze zrušené zakázky Western Airlines, pátý byl zakoupen separátně o rok později. Pro uspokojení potřeby kanadských ozbrojených sil po typu schopném doplňovat palivo za letu byly v roce 1972 zakoupeny dvě sady vybavení od společnosti Beechcraft,^[3] užívající metodu pružné hadice, které byly průběžně přesouvány mezi jednotlivými CC-137, aby bylo dosaženo rovnoměrného opotřebení draků všech užívaných strojů.

Kanadské CC-137 celkem nalétaly 191 154 hodin, a z transportní služby byly vyřazeny až roku 1995, a dva poslední stroje pokračovaly ve službě jako tankovací až do roku 1997.^[3][1]:s.23

Po vyřazení ze služby v Kanadě byla většina jejích bývalých strojů převzata United States Air Force a zařazena do programu Northrop Grumman E-8 Joint STARS, buď jako zdroj náhradních dílů, anebo konvertována na standard verze E-8C.^[3]

Specifikace

Údaje podle^[1]:s.26

Technické údaje

• Osádka: 3
• Kapacita: 170 cestujících nebo 41 000 kg (90 000 liber) nákladu
• Délka: 46,61 m (152 stop a 11 palců)
• Rozpětí: 44,42 m (145 stop a 9 palců)
• Nosná plocha: 280 m² (3 010 čtverečních stop)
• Výška: 12,93 m (42 stop a 5 palců)
• Prázdná hmotnost: 63 569 kg (140 000 liber)
• Maximální vzletová hmotnost: 148 000 kg (327 000 liber)
• Pohonná jednotka: 4 × dvouproudový motor Pratt & Whitney JT3D-7
• Tah pohonné jednotky: 87,6 kN (19 700 lbf) každý

Výkony

• Cestovní rychlost: 994 km/h (537 uzlů, 618 mph)
• Dolet: 12 290 km (6 636 nm, 7 638 mil)
• Praktický dostup: 12 000 m (39 000 stop)

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Boeing CC-137 na anglické Wikipedii a Boeing CC-137 na francouzské Wikipedii.

Literatura

• BOWERS, Peter M. Boeing Aircraft since 1916. Annapolis, MD: Naval Institute Press, 1989. Dostupné online. ISBN 0870210378. Kapitola Chapter 14: The Military 707, s. 450–462. (anglicky) 
• STACHIW, Anthony L. Boeing CC137 (707-347C). St. Catharine's, Ontario, Canada: Vanwell Publishing Ltd, 2004. Dostupné online. ISBN 1-55125-079-9. (anglicky) 

Související články

• Boeing 707
• Boeing C-137 Stratoliner

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Boeing CC-137 na Wikimedia Commons
• (anglicky) Boeing CC-137 na stránkách canadianwings.com