Boeing Crew Flight Test

Boeing Crew Flight Test
Údaje o lodi
Typ	Boeing CST-100 Starliner
Výrobce	Boeing
Údaje o letu
Členů posádky	2
Datum startu	začátek května 2024, 09:24 UTC (plánováno)
Kosmodrom	Cape Canaveral Space Force Station
Vzletová rampa	SLC-41
Nosná raketa	Atlas V
Délka letu	~14 dní (plánováno)
Fotografie posádky
Wilmore a Williamsová.
Navigace
Předchozí Boeing Orbital Flight Test 2 Následující Boeing Starliner-1

Boeing Crew Flight Test (zkráceně Boe-CFT) bude první misí kosmické lodi Starliner od společnosti Boeing s posádkou na Mezinárodní vesmírnou stanici a celkově třetí orbitální letovou zkouškou Starlineru po předchozích bezpilotních letových testech OFT a OFT-2. Let se měl původně uskutečnit v roce 2020, ale termín startu byl několikrát odložen a v současnosti se start očekává na začátku května 2024. Starliner poletí se dvěma astronauty NASA na palubě.

Starliner a Atlas V

Loď Starliner pro NASA vyvinula a vyrábí americká společnost Boeing jako součást programu letů komerčních lodí s posádkami (Commercial Crew Program). Skládá se z kabiny ve tvaru kužele a válcové servisní sekce. Největší průměr dosahuje 4,56 metru, délka spojených modulů 5,03 metru a startovací hmotnost až 13 tun. Pro až 7 astronautů je v kabině k dispozici 11 krychlových metrů hermetizovaného prostoru, což je více, než nabízela kabina lodi Apollo, ale méně, než poskytuje loď Orion určená pro lety k Měsíci v rámci programu Artemis. Kvůli omezené kapacitě amerického segmentu ISS však bude dopravovat čtyřčlennou posádku a omezené množství zásob.^[1]

Loď připojená ke stanici bude moci zůstat sedm měsíců, koncipována je jako znovupoužitelná s životností 10 letů.^[1]

Nosičem Starlineru na oběžnou dráhu je 52,4 metru vysoká raketa Atlas V N22 od výrobce United Launch Aliance (ULA) s dvoumotorovým horním stupněm Centaur. Dva motory RL-10 jsou pro lety Starlineru vyžadovány, aby byla zajištěna trajektorie startu umožňující bezpečné přerušení letu v kterémkoli bodě mise.^[2]

Přípravy mise

Let se měl podle původních plánů uskutečnit v roce 2020. Protože však předchozí nepilotovaný let Boeing Orbital Flight Test v prosinci 2019 skončil částečným neúspěchem (loď nedoletěla k ISS), musel Boeing před letem CFT vyslat loď na náhradní misi bez posádky Boeing Orbital Flight Test 2. Ta se po několika dalších odkladech kvůli technickým problémům uskutečnila v květnu 2022 a loď se k ISS úspěšně připojila na šest dní.

První předběžný odhad termínu startu CFT byl zveřejněn počátkem července 2022^[3] – počítal se startem 8. prosince 2022 a pobytem posádky na stanici mezi 9. a 14 prosincem s tím, že definitivní schválení termínu se odehraje po dokončení analýzy dat z předchozího testu OFT-2. Koncem srpna téhož roku však NASA oznámila, že se start odehraje nejdříve v únoru 2023,^[4] protože je potřeba více času k vyřešení několika problémů zjištěných při předchozím testu bez posádky OFT-2 v květnu 2022. V listopadu 2022 byl oznámen další odklad na duben 2023 a prodloužení letu zhruba na dva týdny;^[5][6] na kosmodromu mezitím pokračovaly přípravy lodi na let včetně instalace předního tepelného štítu a vstupního krytu, kvalifikačního testování letového softwaru a ověřovacího testu kabiny s posádkou. Další odklad v březnu 2023 odsunul start nejdříve na léto 2023.^[7] Šéf programu komerčních posádek NASA k tomu řekl, že certifikační proces Starlineru trval „trochu déle, než jsme očekávali“. Důvodem byly mimo jiné rozšířené testy manuálního řízení a ochrany před přehříváním baterií.^[7] A 29. března 2023 NASA upřesnila, že start plánuje na 21. července 2023,^[8] a to kvůli jinému provozu na stanici (let nákladní lodi SpaceX CRS-28) a na kosmodromu. V květnu se navíc uskuteční ještě jeden pozemní test padákového systému lodi.^[8]

Zástupci NASA a Boeingu 25. května 2023 společně prověřili dosažený stav příprav na misi CFT, a v navazujícím prohlášení konstatovali, že již byly uzavřeny všechny případy anomálií z mise OFT-2 a že již bylo dokončeno 95 % certifikačních kroků pro misi CFT. Týmy pracovaly na zbývajících úkolech a mířily k uzavření lodi a zahájení tankování pohonných látek nádrží v lodi v polovině června 2023. Mimo jiné bylo řečeno, že technici testují, jestli konkrétní druh pásky používané k ochraně některých kabelů Starlineru nepředstavuje riziko hořlavosti, a že také ověřují účinnost některých spojů v padákovém systému Starlineru.^[9] A právě zjištění týkající se těchto dvou problémů byly o týden později, 1. června, důvodem odložení plánovaného termínu startu 21. července 2023 na neurčito^[10] – zástupce Boeingu na tiskové konferenci pouze konstatoval, že je stále možné uskutečnit misi CFT v roce 2023. Neuvedl ale žádný konkrétní časový údaj, pouze požádal o několik dní na přípravu nového harmonogramu.^[11] Pravděpodobně bude nutné vymontovat a upravit padáky a aspoň v některých případech nanést další vrstvu bezpečného materiálu kolem hořlavé pásky, která se v lodi vyskytuje na stovkách míst.^[12]

Na rozuzlení otázky ohledně termínu startu se čekalo více než dva měsíce – až 7. srpna zástupce Boeingu na telekonferenci s novináři oznámil, že technici dosáhli značného pokroku v řešení již dříve diskutovaných problémů s padáky a elektroinstalací, ale k plné připravenosti lodi k letu před sebou mají ještě několik měsíců práce. První Starliner s posádkou tak měl podle očekávaní firmy odstartovat nejdříve začátkem března 2024. Přesnější datum mělo být stanoveno ve spolupráci s NASA kvůli programu na ISS, v němž březen obvykle bývá obdobím zvýšeného provozu kvůli rotacím posádek obou segmentů stanice. Obdobně bylo nutné harmonogram sladit s plánem ostatních startů společnosti United Launch Alliance, provozovatele rakety Atlas V. Konkrétní termín vypuštění mise CFT měl být proto oznámen během několika týdnů.^[13] A NASA skutečně 12. října 2023, tedy po 9 týdnech, oznámila nový termín – se startem počítá nejdříve v polovině dubna 2024.^[14][15]

Boeing odklad startu na jaro 2024 využije k dořešení obou problémů, z nichž kritičtější z hlediska očekávaného termínu je ten s padáky. „Měkké" spoje ve vrchlíku padáků, které se ukázaly být slabší, než se očekávalo, a nevyhovovaly tak faktoru bezpečnosti požadovaného pro lety s posádkou, již byly přepracovány a během léta 2023 jsou testovány. K tomu patří i pádový test naplánovaný na druhou polovinu listopadu. Kromě toho již technici odstranili v horní části kosmické lodi asi 85 % spojovací pásky původně použité na kabelových svazcích, protože je v některých prostředích hořlavá. V dolní části, kde by bylo obtížné pásku odstranit nebo by to mohlo způsobit poškození, Boeing pásku ponechá, ale technici pro její zabezpečení použijí ochranné bariéry a nátěry, nebo ji obalí jinou páskou, která hořlavost sníží.^[13][16]

Zástupce NASA ovšem také konstatoval, že je příliš brzy na to určit, kdy by po této misi mohla následovat první ze šesti objednaných řádných letů na ISS s posádkou k půlroční misi,^[13] které agentura Boeingu – stejně jako SpaceX – přidělila v roce 2014 podle iniciativy Commercial Crew Program. Připustil ale, že pokud by se testovací let skutečně odehrál v březnu nebo dubnu 2024 a neobjevily se při něm nové zásadní potíže, mohl by Starliner certifikaci pro zahájení řádných misí na vesmírné stanice získat do konce roku 2024.^[17]

V polovině listopadu 2023 vyšlo najevo, že NASA start mise plánuje na 14. dubna 2024,^[18] protože certifikace se blíží k závěru a Boeing z lodi odstranil celkem 1 300 metrů hořlavé spojovací pásky. V polovině února 2024 také úspěšně provedl test upraveného padákového systému.^[19][20] O několik dní později NASA oznámila, že se start uskuteční nejdříve 22. dubna 2024^[21] v 09:24 UTC.^[22] S ohledem na posuny v programu letů k ISS a od ní pak NASA počátkem března 2024 odložila termín asi o dva týdny na začátek května 2024.^[23]

Posádka

Hlavní posádka:

• Barry Wilmore (3), NASA – velitel
• Sunita Williamsová (3), NASA – pilotka

V závorkách je uveden dosavadní počet letů do vesmíru včetně této mise.

Záložní posádka:

• Matthew Dominick, NASA – velitel
• Michael Fincke, NASA – pilot

Podle původního oznámení ze srpna 2018 měla misi Boe-CFT uskutečnit tříčlenná posádka: velitel Chris Ferguson, pilot Eric Boe a letová specialistka Nicole Mannová.^[24] V lednu 2019 se však ze zdravotních důvodů uskutečnila náhrada Erica Boea dalším zkušeným astronautem Michaelem Finckem^[25][26] a v říjnu 2020 astronaut Barry Wilmore zaujal místo Chrise Fergusona, který posádku opustil z rodinných důvodů.^[27] Wilmorovo místo v záložní posádce obsadil Matthew Dominick.^[28] Z původní posádky nakonec odešla i Nicole Mannová, která se měla stát první ženou na palubě americké kosmické lodi při letovém testu, ale v říjnu 2021 byla přeřazena do funkce velitelky mise SpaceX Crew-5^[29] a o rok později se skutečně stala první velitelkou Dragonu. Její místo v posádce Boe-CFT převzala Sunita Williamsová. V červnu 2022 pak NASA oznámila finální složení posádky tvořené Wilmorem a Williamsovou.^[30] Z informace o průběhu tréninkové přípravy na let později vyplynulo, že pilotem v záložní posádce je Michael Fincke.^[31]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Boeing Crewed Flight Test na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Boeing Crewed Flight Test na Wikimedia Commons