Boeing X-20 Dyna-Soar
| Boeing X-20 Dyna-Soar | |
|---|---|
 Kresba X-20 Dyna-Soar ve vesmíru | |
| Určení | raketoplán |
| Původ | Spojené státy americké |
| Výrobce | Boeing |
| Uživatel | USAF |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Boeing X-20 Dyna-Soar byl jednomístný raketoplán vyvíjený společností Boeing pro letectvo Spojených států amerických. Program vývoje raketoplánu Dyna-Soar vznikl v říjnu 1957 sjednocením studií a projektů Brass Bell, RoBo a HYWARDS. Základem projektu byla koncepce orbitálního bombardéru Eugena Sängera. Stroj měl schéma orbitálního letounu a měl být opakovaně použitelný. Vynášen měl být různými modifikacemi rakety Titan. Připravovalo se několik modifikací – orbitální bombardér, fotoprůzkumník, stíhač družic. Předpokládalo se provedení testů v atmosféře, suborbitálních letů a letů na oběžné dráze Země. Ministr obrany USA Robert McNamara v prosinci 1963 program zrušil a uvolněné prostředky věnoval na vývoj vojenské orbitální stanice MOL.
Historie
Na projektu orbitálního bombardéru začal pracovat konstruktér Eugen Sänger už ve 30. letech 20. století v Německu. Znova projekty raketových kosmoplánů s vojenským určením – bombardérů či průzkumníků – rozběhlo začátkem 50. let letectvo Spojených států amerických. Od roku 1952 společnost Bell pracovala na projektu Bomi, později Brass Bell; od roku 1955 v programu RoBo společnosti Convair, Douglas a North American zkoumaly možnost vývoje bombardovacího raketoplánu. Roku 1956 letectvo zahájilo program Hywards (HYpersonic Weapons Research and Development Supporting system).[1]
V říjnu 1957, pod dojmem startu sovětského Sputniku 1, letectvo sjednotilo programy Brass Bell, RoBo a Hywards a určilo požadavky na „nadzvukový kluzákový raketový zbraňový systém“ (Hypersonic Glide Rocket Weapon System): nejdříve měl být postaven výzkumný kluzák k ověření letových vlastností stroje (Dyna-Soar I), pak suborbitální průzkumný letoun (Dyna-Soar II, víceméně bývalý Brass Bell) a ve třetí fázi orbitální bombardér (Dyna-Soar III, dříve Robo). Navzdory náskoku společnosti Bell získal v červnu 1959 kontrakt na vývoj a postavení kosmoplánu Boeing.[2] Roku 1959 byla vybrána i nosná raketa – Titan.[3]
V dubnu 1960 byla pro lety na X-20 sestavena skupina sedmi astronautů – civilisté Neil Armstrong, Bill Dana a Milt Thompson, důstojníci letectva Henry Gordon, Pete Knight, Russell Rogers a James Wood. V létě 1962 Armstrong a Dana odešli, náhradou přišel z letectva Albert Crews.[4]
První maketa byla vystavena v roce 1962 na Air Force Association convention v Las Vegas.[5][6] Bylo postaveno několik maket stroje a provedena řada předběžných studií. Astronauti strávili přes osm tisíc hodin na trenažérech a letadle-analogu X-20. První bezpilotní letové zkoušky byly uskutečněny v roce 1963.[7] První pilotovaný let byl plánován na rok 1966.[2][3] Zvažovala se možnost spojení s vojenskou orbitální stanicí MOL.
Nicméně ministerstvo obrany dospělo k názoru, že vojenskou přítomnost v kosmu zajistí mnohem levněji a rychleji účast v programu Gemini v kombinaci s vojenskou orbitální stanicí MOL. Navzdory odporu letectva ministr obrany Robert McNamara program Dyna-Soar zrušil v prosinci 1963. Skupina astronautů byla rozpuštěna.[2]
V době zrušení programu zbývaly do prvního letu tři roky, během kterých mělo být vynaloženo 375 miliónů dolarů k již utraceným 410 miliónům.[2]
Technické údaje
- Posádka: 1
- Délka: 10,77 m
- Rozpětí: 6,35 m
- Výška: 2,59 m
- Plocha křídel: 32 m²
- Prázdná hmotnost: 4 715 kg
- Maximální vzletová hmotnost: 5 165 kg
- Pohon: 1 × raketový motor Martin Trans-stage (323 kN)
- Objem kabiny: 3,5 m²
- Užitečné zatížení: 450 kg
- Maximální rychlost: 28 165 km/h
Odkazy
Související články
- Kosmický let
- Kosmický raketoplán
- Kármánova hranice
- Dějiny průzkumu sluneční soustavy
- North American X-15
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Boeing X-20 Dyna-Soar na anglické Wikipedii.
- ↑ ЛУКАШЕВИЧ, Вадим Павлович. X-20 Dyna Soar, США : Аванпроекты "BRASS BELL", "RoBo", "HYWARDS" [online]. www.buran.ru [cit. 2011-10-19]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ a b c d ЛУКАШЕВИЧ, Вадим Павлович. X-20 Dyna Soar, США [online]. www.buran.ru [cit. 2011-10-19]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ a b WADE, Mark. Dynasoar [online]. Encyclopedia Astronautica [cit. 2011-10-19]. Kapitola Dynasoar Chronology. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ IVANOV, Ivan, a kol. Космическая энциклопедия ASTROnote [online]. Moskva: rev. 2006-12-24 [cit. 2011-10-19]. Kapitola X-20 Dyna-Soar. Dostupné online. (rusky)
- ↑ PEEBLES, Curtis. High frontier : the U.S. Air Force and the Military Space Program. Air Force 50th anniversary commemorative. vyd. Washington, DC: Air Force History and Museums Program, 1997. Dostupné online. ISBN 0160489458. S. 19. (anglicky)
- ↑ JENKINS, compiled by Dennis R. X-planes photo scrapbook. North Branch, MN: Specialty Press, 2004. Dostupné online. ISBN 978-1580070768. S. 95. (anglicky)
- ↑ "Fiery Crash of Drone Plane Kills Two, Injures One – Four Firemen Overcome in Wake of Blaze." Playground Daily News (Fort Walton Beach, Florida), Volume 16, Number 271, August 20, 1963, p. 1.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Boeing X-20 Dyna-Soar na Wikimedia Commons - X-20 Dyna-Soar Space Vehicle [online]. Boeing [cit. 2011-10-19]. Dostupné online. (anglicky)
- Letadla série X, Military.cz (česky)
Média použitá na této stránce
A Dyna-Soar (Dynamic Soaring) vehicle clears the launch tower atop an Air Force Titan II launch vehicle in this 1961 artist's concept. Originally conceived by the U.S. Air Force in 1957 as a manned, rocket-propelled glider in a delta-winged configuration, the Dyna-Soar was considered by Marshall Space Flight Center planners as an upper stage for the Saturn C-2 launch vehicle.