Bohdan Chmelnický (opera)

Bohdan Chmelnický (v ukrajinském originále Богдан Хмельницький) je hrdinsko-vlastenecká opera o čtyřech dějstvích a sedmi obrazech ukrajinského (sovětského) skladatele Kosťantyna Fedorovyče Daňkevyče na libreto spisovatelů O. Je. Kornijčuka a W. Wasilewské z let 1948–1950.

Vznik a historie opery

Významný ukrajinský skladatel poloviny 20. století Kosťantyn Fedorovyč Daňkevyč (v ruském přepisu Konstantin Fjodorovič Dankevič) napsal svou nejrozsáhlejší operu a současně nejvýznamnější dílo, operu Bohdan Chmelnický, za dva a půl roku v letech 1948–1950. V té době měl za sebou, vedle řady jiných vokálních a instrumentální skladeb, operu Tragická noc (1935), balet Lilie (1940) a hudební komedii Zlaté klíče (1942).^[1][2][3] Libreto mu napsal spisovatel, publicista a politický pracovník Oleksandr Kornijčuk (v ruském přepisu Alexandr Jevdokimovič Kornejčuk) společně se svou družkou, polsko-ukrajinskou spisovatelkou a političkou Wandou Wasilevskou (v ruském přepisu Vanda Lvovna Vasilevskaja, v ukrajinském Vanda Ľvivna Vasylevska).^[2]

Opera vznikla v reakci na události druhé světové války a v rámci přípravy oslav 300. výročí spojení Ukrajiny s Ruskem (Perejaslavská rada, 1654).^[2] Měla premiéru v Kyjevě 29. ledna 1951, dirigoval Volodymyr Josypovyč Piradov.^[4] Přes jasný politický obsah a přesto, že oba libretisté byli známi vystupováním proti ukrajinskému „buržoaznímu nacionalismu“, byl Bohdan Chmelnický ve stranickém tisku podroben tvrdé kritice, neboť v libretu nebyla dostatečně zdůrazněna „pokroková úloha ruského cara a bojarů v životě ukrajinského lidu“.^[5] Libretisté a skladatel operu přepracovali, mj. připsali scény vyjadřující útlak Ukrajinců ze strany polské šlechty (prolog, 2. obraz 2. dějství) a rozšířili závěr.^[4] V této podobě pak měla opera premiéru 25. června 1953.^[4][2]

Tato verze již byla přijata i ze strany kritiky příznivě. Vedle ostatních ukrajinských divadel (Charkov, Lvov, Oděsa, Doněck) se hrála v Moskvě, Leningradě, Tbilisi, Saratově a dalších městech;^[3] podle muzikologa A. A. Gozenpuda „obešla většinu scén Sovětského svazu“.^[4] V Kyjevě se hrála od roku 1965 v nové orchestraci B. Jarovinského.^[4] Úspěch opery značně pomohl Dankevičově kariéře: roku 1953 se stal profesorem na kyjevské konzervatoři, ropku 1954 se stal národním umělcem SSSR, roku 1956 předsedou Ukrajinského svazu skladatelů.^[3]

Po rozpadu Sovětského svazu a osamostatnění Ukrajiny je uvádění opery, jejímž hlavním předmětem je oslava ukrajinsko-ruského soustátí, problematické; pokusy o oživení směřují především k záchraně cenné Daňkevyčovy hudby. Po koncertním provedení v Oděse k nedožitým 90. narozeninám skladatele (1995) nastudovalo operu k jeho stému výročí Doněcké akademické státní divadlo opery a baletu Anatolije Solovjaněnka (premiéra 24. prosince 2005). Původně pětihodinovou operu značně zkrátili (mj. redukovali o jedno dějství a škrtnuli 7 z 24 sólových postav) a upravili režisér Vasyl Vovkyn a skladatel a dirigent Vasyl Vasyljenko, za spolupráce vdovy po skladateli O. F. Daňkevyčové. Krácení postihlo zejména patetickou závěrečnou scénu Perejaslavské rady; naopak skladatel Jevhen Stankovyč na základě Daňkevyčových náčrtků dopsal nový epilog.^[3]

V českých zemích Bohdan Chmelnický uveden nebyl, závěrečný sbor Velikému ruskému národu sláva však měl v repertoáru Armádní umělecký soubor Víta Nejedlého.^[6]

Osoby

• hejtman Ukrajiny Bohdan Chmelnický – baryton
• vyslanec Veliké Rusi – bas
• plukovník Maksym Kryvonis – bas
• plukovník Bohun – tenor
• plukovník Hanža – bas
• Varvara – soprán
• Solomija – mezzosoprán
• Helena – soprán
• diákon Havrylo –bas
• Tur – bas
• Nyva – baryton
• Žurba – tenor
• Lyzohub – tenor
• košový hejtman – bas
• Kožuch – tenor
• Šajtan – baryton
• ataman donských kozáků – bas
• setník – tenor
• první běženec – bas
• druhý běženec – tenor
• Potocki – bas
• Kalinowski – tenor
• Lentowski – tenor
• velitel – bas
• plukovníci, setníci, záporožci, vesničané – muži, ženy a děti, měšťané, duchovenstvo, kobzaři, donští kozáci

Děj opery

Odehrává se na Ukrajině v polovině 17. století, čtvrté dějství konkrétně 8. ledna 1654.

Prolog

Náves ukrajinské vesnice. Národ žije pod nenáviděnou nadvládou polské šlechty. Každý, kdo se postaví na odpor, je krutě potrestán. Právě se připravuje poprava – upálením na hranici – dvou kozáků, Nyvy a Žurby. Polští žoldnéři je přivádějí a přivazují ke kůlům. Mezi přihlížejícími jsou i Nyvova žena Varvara a Žurbova dcera Solomija. Nyva a Žurba ještě na hranici proklínají své katany a vyzývají lid k odporu a pomstě. Ten si jejich poslední slova bere k srdci.

1. dějství

(1. obraz) Náměstí před pevností v Záporožské Siči. Kozáci se věnují zábavě i cvičení: plukovník Bohun je učí zacházet se šavlí. Tu se objeví běženci z Pravobřežní Ukrajiny, kteří před útiskem utekli a ozbrojeni kosami, vidlemi a sekerami se rozhodli přidat k Záporožcům. Jejich vůdcem je Maksym Kryvonis a mezi nimi se nacházejí i Varvara a Solomija. Kryvonis a po něm Varvara popisují utrpení lidu. Uprchlíkům z Pravého břehu se dostane od kozáků vřelého uvítání. Kryvonis si však přeje vidět hejtmana a položit mu otázku, zda je pravda, že vyslal posly k polskému králi a že se povstání odkládá. Bohdan Chmelnický přichází a odpovídá: Ano, vyslal posly – ne však ke králi, ale do Moskvy k carovi, aby poprosil o pomoc bratrský ruský národ. Povstání brzy začne. Kozáci i nově příchozí vesničané přijmou zprávu s nadšením a oslavují ji; jejich radost rozvernou pijáckou písní vyjádří diákon Havryl. Bohdan vysílá na Ukrajinu potulné pěvce – kobzary –, aby lid na povstání ideologicky připravili. (2. obraz) Padla noc. Bohdan se obrací ke kozákům s plamennou řečí, doplní jej Bohun s vizí lepších dnů pro Ukrajinu. Kozácké vojsko se se zpěvem vydává na pochod.

2. dějství

(1. obraz) Kozácké vojsko oblehlo zámek magnáta hraběte Potockého; do jeho týla však míří polské posily knížete Wisznowieckého. Bohdan drží s náčelníky svého vojska válečnou poradu. Vojenský písař Lyzohub, tajný přeběhlík, radí k dlouhému obléhání, ale Bohdan tuto strategii odmítá. Kryvonis navrhuje válečnou lest: jeden z kozáků se dá zajmout a bude Polákům předstírat, že Wisznowieckého pluk již dorazil. To přesvědčí Poláky, aby otevřeli brány pevnosti a podnikli výpad, čehož kozáci využijí k proniknutí do zámku. Tento plán je přijat a má být uskutečněn hned ráno.

Osamělého Bohdana, který pozoruje noční krajinu, překvapí příchod plukovníka Hamži s jeho vojáky, kteří zajali polskou šlechtičnu. V ní hejtman poznává svou choť Helenu. Ta jej prosí o milost a tvrdí, že se v táboře jeho nepřátel nacházela proti své vůli. Bohdan své manželce nevěří, ale protože je dobrým zvykem před bitvou promíjet svým blízkým, odpouští jí.

S úsvitem se kozáci hotoví k útoku. K nebezpečné úloze návnady se přihlásí starý kozák Tur. Bohdan chválí jeho odvahu a je přesvědčen, že národ, který má tak odvážné mužem, nemůže být otroky.

(2. obraz) V zámku se hrabě Potocký a jeho důstojníci modlí k Bohu za zdar svých zbraní. Stráže přivádějí zmučeného Tura, který před smrtí „vyzrazuje“, že vojska Wisznowieckého již útočí na kozácké oddíly. Rozradostněný Potocký reaguje tak, jak kozáci čekali, a dává povel k útoku. Brzy je však jeho vojsko zatlačeno Chmelnického oddíly a hejtman sám slavnostně vstupuje do pevnosti, z jejíchž sklepení jsou vyváděni osvobození zajatci.

3. dějství

Bohdanovo vojsko opanovalo Kyjev, ale mezi jeho nejbližšími jsou dva, kteří mu usilují o život: Lyzohub, kterého ponoukají k vraždě jezuité, a Helena, kterou do kozáckého zajetí poslali lstivě Poláci, aby hejtmana otrávila. O spiknutí se dozvídá Bohdan, ale Lyzohub podnikne protiútok: pod Bohunovým jménem napíše zrádcovský dopis Wisznowieckému, který nechá vzápětí zachytit a předat Chmelnickému. Mnozí, zejména Kryvonis, nemohou v Bohunovu zradu uvěřit, ale Bohdan ho předává kozáckému soudu. Uražený Bohun se odmítá hájit a je odsouzen k smrti.

Když Bohdan osamí se svou ženou, namíchá mu Helena do vína jed. Zpozoruje to však Varvara, a aby hejtmana zachránila a současně odhalila chystaný zločin, vypije pohár sama a klesá mrtva. Bohdan pochopí a nechá Helenu zatknout. Když ji stráže odvádějí, Lyzohub, bojící se, že ho Helena prozradí, k ní přistoupí a probodne ji. Snaží se svůj čin odůvodnit rozhorlením nad její zradou na hejtmanovi, chycený jezuitský špeh však prozradí písařovy styky s nepřítelem. Spiknutí tak vyjde najevo, Lyzohub je uvězněn a Bohdan dává rozkaz k Bohunovu propuštění.

4. dějství

Náměstí v Perejaslavi, 8. ledna 1654. Slavnostně vystrojený lid očekává velkou událost. Z chrámu vycházejí za zvuku zvonů Bohdan a posel z Moskvy, který čte poselství ruského cara, provolávajícího slávu svobodné Ukrajině. Národ jásá a Bohdan vyhlašuje věčný svazek Kyjeva s Moskvou.

Diskografie

• (1953) Bohdan Chmeľnyc'kyj, opera o 4 dějstvích. Zpívají Bohdan Chmeľnyc'kyj — М. Hryško, posel Velké Rusi  — V. Matvejev, Maksym Kryvonis  — B. Hmyrja, Bohun — V. Boryščenko, Varvara — N. Hončarenko, Solomija — L. Rudenko, Lyzohub — S. Kohan, diákon Havrylo — М. Romens'kyj, Helena — L. Lobanova, Tur — P. Hajčuk, Potocki — М. Častij, košový hejtman — D. Hnatjuk, sbor a orchestr Kyjevského státního divadla opera a baletu T. Ševčenka, dirigent Volodymyr Josypovyč Piradov. Vydalo nakladatelství «Мелодія», Д 01813-22, 1954, na 5 LP; nakladatelství «Вектор-Вега», 2005, na 3 CD.

Reference

Externí odkazy

Nahrávka opery z roku 1953, dostupná na stránkách Ukrajinského rozhlasu:

• 1. část (Prolog)
• 2. část (1. dějství)
• 3. část (2. dějství – 1. obraz)
• 4. část (2. dějství – 2. obraz)
• 5. část (3. dějství – začátek)
• 6. část (3. dějství – konec)^{[nedostupný zdroj]}
• 7. část (4. dějství)^{[nedostupný zdroj]}