Bohumín

Bohumín
Náměstí T. G. Masaryka a městský úřad
Náměstí T. G. Masaryka a městský úřad
Znak města BohumínVlajka města Bohumín
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
Pověřená obecBohumín
Obec s rozšířenou působnostíBohumín
(správní obvod)
OkresKarviná
KrajMoravskoslezský
Historická zeměSlezsko
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel20 643 (2023)[1]
Rozloha31,03 km²[2]
Nadmořská výška198 m n. m.
PSČ735 31, 735 51, 735 52, 735 81
Počet domů3 216 (2021)[3]
Počet částí obce7
Počet k. ú.7
Počet ZSJ25
Kontakt
Adresa městského úřaduMasarykova 158
Nový Bohumín
735 81 Bohumín 1
info@mubo.cz
StarostaPetr Vícha (SOCDEM)
Oficiální web: www.mesto-bohumin.cz
Otevřená data obce
Bohumín
Další údaje
Kód obce599051
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bohumín (polsky Bogumin, německy Oderberg[4]) je české město v okrese Karviná v Moravskoslezském kraji, na hranicích s Polskem, 9 km severovýchodně od Ostravy. Nachází se v české části historického Těšínska, [pozn. 1] v Českém Slezsku. Město také leží na soutoku Odry a Olše. Žije zde přibližně 21 tisíc[1] obyvatel na rozloze 31 km².

Název

Česky se osada zprvu jmenovala Bohuň (ve starším tvaru Boguň), což bylo jméno mužského rodu odvozené od osobního jména Bohun, domácké podoby některého jména začínajícího na Bohu- ("Bohuslav", "Bohuchval" atd.). Místní jméno znamenalo "Bohunův majetek". Roku 1446 je poprvé doložena podobu Bohunín vzniklá z předchozího přidáním přípony -ín. Od počátku 17. století se používá dnešní tvar Bohumín. V němčině se Bohumín vždy (poprvé doloženo 1292) nazýval Oderberg - "Vrch u Odry". Německé jméno bylo dáno nezávisle na českém.[5]

Historie

První písemná zmínka o místě pochází z formulářové sbírky královny Kunhuty, z textu, který je sice především stylistickým cvičením, ale mohl vzniknout úpravou skutečné starší listiny. Datace v textu chybí (většinou je vyvozován rok 1256 nebo 1262), zeměpisné poměry tu však jsou popsány věrně a zde uvedený Bohuň ('Bogun') tedy lze ztotožnit s Bohumínem. Trvale obývaná osada přitom v místě musela existovat již výrazně dříve. Na základě názvu můžeme soudit, že šlo o sídlo slovanské.

Již od svého založení měl Bohumín významnou strategickou polohu. Tento význam si město udrželo do dnešních časů. Ve 12. století ležel Bohumín na křižovatce obchodních cest. Jedna (solná) vedla z Moravy do Krakova a druhá (jantarová) z Uher přes Těšín a dále k Baltu. Rovněž tudy procházela cesta z Prahy do Krakova. Osada tedy vznikla na frekventovaném místě, které bylo vhodné pro přechod přes řeku. O tom svědčí i stavba mostu v 15. století – ten byl však nespočetněkrát strhnut při rozvodnění Odry. Stoupajícím cestovním ruchem přibývalo osadníků, takže osada nesoucí jméno Boguň byla v době krále Přemysla Otakara II. již velkou vesnicí. Držení vesnice bylo finančně (vybírání mýtného od pocestných) a strategicky (poloha na hranicích) výhodné.

Roku 1292 se připomíná farní kostel Panny Marie, který byl pod patronátem kláštera orlovského. Tehdy Bohumín náležel k Ratibořskému knížectví. Tato listina je zároveň nejstarším dokladem německého názvu pro Bohumín - Oderberg, z toho lze usuzovat, že Bohumín byl obydlován německými osadníky. V roce 1620 byl na místě dřevěného kostela vystavěn zděný kostel v gotickém slohu. Po požáru v roce 1850 byl přestavěn do dnešní podoby.

První známý šlechtický rod, který vlastnil Bohumínsko, byl prastarý rod Baruthů. Za nepříliš dlouhou dobu přechází Bohumínsko do držby rodu Rašiců. Podle listiny z roku 1373 byl Bohumín již poddanským městečkem pod pravomocí panské vrchnosti. Zmínka je zde i o hradě. Bohumínské panství se stalo roku 1407 předmětem sporu mezi ratibořským knížetem Janem a těšínskými knížaty. Obě dvě strany si nárokovaly vlastnictví Bohumínska. Smlouva z roku 1407 rozhodla ve prospěch Jana Ratibořského. Počátkem 15. století přešlo panství z rukou zemských vévodů do vlastnictví různých šlechtických rodů. V letech 1409 až 1423 drželi panství páni z Tvorkova. Poté byl majetek prodán Janu Bělíkovi z Kornic a jeho potomkům. Kornicové vlastnili panství delší dobu a jejich majetek se nacházel i ve knížectví opolském. Během této doby se majetek rodu Korniců rozšířil o Zabelkow, Odru, Lhotu a Pudlov. Roku 1451 se stává majitelem Bohumínska (Bohunyna) Jan Tovačovský z Cimburka, který je prodává roku 1473 Janovi z Vrbna. V roce 1482 přechází panství do rukou Jana Buřeje z Klvova, který však záhy umírá roku 1485.

Další spory o panství na konci 15. a začátkem 16. století se řešily opět ve prospěch ratibořských knížat. Poslední, z nich byl Valentin Hrbatý, po jeho smrti roku 1521 Bohumínsko připadlo Janu Opolskému. Ten je o dva roky později prodal Jiřímu Braniborsko-Ansbašskému, braniborskému markraběti z rodu Hohenzollernů. Roku 1528 přijal markrabí lutherskou víru a stal se nadšencem pro reformační hnutí (později dostal přídomek Pobožný). Svou nesmlouvavou politikou vůči starousedlé šlechtě se stal jednou z neoblíbených postav ve Slezsku. Bohumín se de facto stal klíčem k nástupu braniborské vlády v Horním Slezsku. Situace se změnila po nástupu Habsburků, kteří roku 1533 zrušili dědičnou smlouvu na Bohumínsko. Jiří se tak stal pouze zástavním pánem. Po jeho smrti se vlády nad državami Hohenzollernů ujal poručník jeho nezletilého syna Jiřího Fridricha Albrecht. Za jeho regentství se výrazně zvětšil majetek rodu a silně vzrostla germanizace. Roku 1557 se ujal svých statků Jiří Fridrich, který je znám především jako mecenáš renesančního umění, horlivý protestant a stoupenec germanizačního procesu.

Římskokatolický kostel Božského srdce Páně

Roku 1603 Jiří Fridrich zemřel jako bezdětný a majetek se ocitl v rukou Jáchyma Fridricha, braniborského kurfiřta. Ten v roce 1606 předal majetek svému druhorozenému synovi Janu Jiřímu, který byl od roku 1592 štrasburským biskupem. Smlouvu o změně v držení Krnovska, Bytomska a Bohumínska odmítl však císař Rudolf II. potvrdit. Majetko-právní spor trval až do třicetileté války. Jan Jiří, jakožto vůdce povstalců ve Slezsku, byl roku 1622 zbaven majetku a Bohumínsko připadlo bankéři a důlnímu podnikateli z Vídně Lazarovi Henckelovi von Donnersmarck. Po něm majetek přebral již dědičně jeho syn, který se roku 1636 stal svobodným říšským pánem. V roce 1661 byl povýšen mezi český hraběcí stav a svůj majetek rozdělil mezi své syny. Bohumínsko připadlo Eliášovi a jeho syn Eliáš Ondřej se roku 1691 přestěhoval do Oderbergu. Ondřejův potomek Jan Arnošt byl bezdětný a roku 1743 se ujal dědictví po něm Erdman Jindřich Vilém, jehož syn prodal rakouskou část bohumínského panství Karlu knížeti Lichnovskému. Za držitelství této oderberské mužské linie rodu Henckel-Donnersmarck bylo roku 1697 Bohumínské panství povýšeno císařem Leopoldem na status minor, tedy na nižší stavovské panství. Od roku 1742 bylo Bohumínsko na základě berlínského míru rozděleno na rakouské a pruské a tím se Bohumín stal vojensky důležitým pohraničním městem na státní hranici Rakouského mocnářství.

Rakouská část byla na počátku 19. století v držení rodu Gusnarů. Ti panství posléze prodali hraběti Rudnickému a jeho manželka dále odprodala část panství pro stavbu severní dráhy. Roku 1886 koupil panství hrabě Larisch-Mönnich a tento rod zůstal jeho držitelem až do roku 1945. Okolní obce Starého Bohumína, především Šunychl a Pudlov, zaznamenaly díky stavbě železnice a železáren obrovský rozvoj.

Pohlednice zobrazující náměstí ve Starém Bohumíně

Pudlov a Šunychl byly až do roku 1848 jako poddanské vsi při Bohumínském panství. V roce 1850 byl Pudlov spojen s Vrbicí, která měla postavení osady. Vrbice se již roku 1892 stala samostatnou obcí. V roce 1906 došlo ke sloučení Pudlova s Bohumínem a v r. 1924 byl zrušen název obce Šunychl a nahrazen názvem Nový Bohumín. Zároveň byla tato obec povýšena na město. Obec Bohumín byla rozdělena na dvě obce: Bohumín a Pudlov. Roku 1949 byl spojen Bohumín s Novým Bohumínem, Pudlovem, Skřečoní, Vrbicí a Záblatím v jednu obec pod názvem Bohumín. Roku 1952 se oddělila Vrbice a v roce 1954 byl Bohumín rozdělen na pět městských částí: Bohumín I – město (později Starý Bohumín), Bohumín II – Nový Bohumín, Bohumín III – Pudlov, Bohumín IV – Skřečoň a Bohumín V – Záblatí. V roce 1956 přijalo město Bohumín název Starý Bohumín. Roku 1960 se tyto části opět osamostatnily jako správní obce. Od roku 1973 po spojení s Novým Bohumínem byl zaveden znovu název Bohumín.

V letech 1850 až 1948 byl Bohumín sídlem okresního soudu a v letech 1855 až 1868 i okresního úřadu. V letech 1910–1948 přináležel do politického okresu Fryštát. V období polské okupace v letech 1938 až 1939 byl součástí Slezského vojvodství. Za nacistické okupace byl součástí okresu Teschen (Těšín) v letech 1939–1941 v rámci Řísské provincie Slezsko a mezi roky 1941–1945 v rámci Říšské župy Horní Slezsko. Bohumín byl tedy v časech druhé světové války přímou součástí Německé říše. Od roku 1949 do roku 1957 do správního okresu Ostrava, pak Ostrava-venkov a od roku 1960 do 1993 byl Bohumín součástí okresu Karviná a Severomoravského kraje. V r. 2018 bylo v Bohumíně zemětřesení. V současnosti je Bohumín samosprávnou obcí v Moravskoslezském kraji (od r. 2000). Dne 8. srpna 2020 si požár panelového domu v Bohumíně vyžádal 11 mrtvých.[6]

Pamětihodnosti

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Bohumíně.

Turistické zajímavosti

  • Aquacentrum
  • Park Petra Bezruče
  • Zimní stadion
  • Mauglího stezka v parku P. Bezruče
  • Hotel Pod zeleným dubem
  • Hraniční most Císaře Františka Josefa I.
  • Hraniční meandry Odry
  • Soutok Odry a Olše
  • Kaple Pustyňa

Obyvatelstvo

Většina obyvatel se dnes jako jinde v Českém Slezsku v drtivé většině hlásí k české národnosti. Město je však vzhledem ke složité historii etnicky velmi promíchané. Bohumín je rovněž znám pro svou řeckou menšinu, která zde přišla během řecké občanské války. Žijí zde rovněž velmi početní Romové, dále pak Poláci a Vietnamci. Obyvatelstvo zde bylo až do 19. století národnostně nevyhraněné. V 19. století se obyvatelé začali hlásit k německé, polské, slezské či české národnosti. V roce 1910 zahrnovala oblast současného Bohumína pět současných obcí: Oderberg Stadt (Starý Bohumín a Pudlov), Schönichel (Nový Bohumín a Šunychl s Kopytovem), Skretschon (Skřečoň), Wirbitz (Vrbice) a Zablacz (Záblatí). Na území současného Bohumína tehdy žilo 19 572 lidí (což dávalo hustotu obyvatelstva asi 639 lidí / km²), z toho bylo trvale úředně hlášených 18 312, 8 646 (47,2%) bylo německy hovořících, 7638 (41,7%) hovořilo polsky, 2019 (11%) česky a 9 (0,1%) ostatními jazyky. Z hlediska náboženského vyznání se 17 606 (90%) lidí hlásilo k římskokatolické církvi, 845 (4,3%) k evangelické církvi, 27 (0,1%) ke kalvinistům, 844 (4,3%) k judaismu a 250 (1,3%) k jiným vírám.[8]

Češi zde získali početní převahu až po vyhlášení Československa. Před rokem 1945 se rovněž nemalá část obyvatelstva hlásila k slezské národnosti, tito lidé se obecně cítili jako Slezané a mluvili slezským nářečím „po naszymu“. Toto specifické nářečí však na území Bohumínska po roce 1945 bylo potlačováno do pozadí. V Bohumíně se nyní mluví ostravským dialektem. Do holocaustu žilo v Bohumíně také asi šest set osob židovského vyznání, stála zde i synagoga.

Rodáci

  • Dawid Emannuel Bachrach - Bareé (1863–1943), malíř
  • P. PhDr. ThDr. Joseph Blokscha (1892–1960), římskokatolický duchovní a vysokoškolský pedagog
  • P. Heinrich Dörner (1906–1981), zakladatel česko-německé farnosti na území augsburské diecéze
  • Otokar Weisl (* 1912), novinář a publicista, spisovatel
  • Hermann Hochfelder (1914–1991), filolog a kapitán britské armády
  • František Čečetka (1917–1982), spisovatel, scenárista, redaktor
  • Milan Švajgr (* 1925), běžec na střední a dlouhé tratě
  • Svatopluk Havelka (1925–2009), hudební skladatel
  • ThDr. Milan Salajka (1928–2012), teolog, duchovní Církve československé husitské, profesor Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy
  • Ondřej Bednarčík (1929–1998), varhaník, sbormistr, hudební skladatel, vysokoškolský pedagog
  • Lubomír Man (* 1930), spisovatel
  • Milan Šimečka (1930–1990), publicista, filozof a pedagog, signatář Charty 77, člen kolegia prezidenta republiky Václava Havla
  • Tomáš Pospíchal (1936–2003), fotbalista (stříbrná medaile z MS v Chile 1962), fotbalový trenér (Baník Ostrava, Plzeň, Bohemians – titul Mistr ČSSR 1983, Slavia Praha)
  • MUDr. Siegfried Trotnow (1941–2004), gynekolog (specializace na reprodukční medicínu) a spoluzakladatel metody oplodnění in vitro (IVF) v Německu
  • Richard Konkolski (* 1943), nejvýraznější osobnost spojená s rozvojem českého námořního jachtingu, závodník, který získal světovou pověst především v závodech osamělých mořeplavců
  • Jitka Radimská (* 1948), romanistka, vysokoškolská pedagožka
  • Stefan Milkov (* 1955), sochař, designér a hudebník
  • Dušan Sittek (* 1955), filmový a divadelní herec
  • PhDr. Alena Mrázová (* 1958), spisovatelka, překladatelka a vysokoškolská pedagožka
  • Irena Chřibková (* 1959), světoznámá varhanice a ředitelka kůru baziliky sv. Jakuba na Starém Městě pražském
  • Pavel Srniček (1968–2015), fotbalový brankář (Baník Ostrava, Dukla Praha, Newcastle United FC, Portsmouth FC, West Ham United FC, Newcastle United FC)
  • Tereza Bebarová (* 1975), filmová a divadelní herečka
  • Kateřina Kněžíková (* 1982), sopranistka
  • Patrik Děrgel (* 1989), filmový a divadelní herec
  • Svatopluk Němeček (* 1972), bývalý ministr zdravotnictví, nynější ředitel nemocnice Bohumín
  • Josef Wagner (* 1951), významný český speleolog, dokumentarista a cestovatel
  • Štěpán Kozub (* 1996), herec, komik, režisér a zpěvák
  • Václav "Baba Jaga" Mikulášek (* 1988), Zápasník MMA, známý z organizace Oktagon MMA

Doprava

Železnice

Train station in Bohumín
Výpravní budova železniční stanice v Bohumíně

Bohumín je jedním z historicky nejvýznamnějších nádraží v Česku, již roku 1848 zde vznikl jeden z prvních železničních uzlů na dnešním českém území, odbočkou do Pruskarakouské Severní dráhy VídeňKrakov. V letech 18691872 pak byla zprovozněna Košicko-bohumínská dráha v trase Bohumín – (Český) TěšínŽilinaPopradKošice, první a na dlouhou dobu hlavní železniční spojení Českých zemí a Slovenska. Dnes (2016) je v Bohumíně provozní jednotka olomouckého depa a např. zde probíhá přepřah přímých vozů na dálkových tratích PrahaKošice a BřeclavPolsko. Provozně zde na sebe navazují trať Správy železnic č. 271 a č. 320, rozvětvuje se zde druhý a třetí železniční koridor.

Související informace naleznete také v článku Bohumín (nádraží).

Silnice

Fotografie z dob výstavby úseku D47 dálnice D1 v Bohumíně-Šunychlu

Územím města prochází dálnice D1, která zde má dva exity: 365 – Vrbice a 370 – Bohumín. Městem prochází silnice I/67 z Karviné, která přes Skřečoň, Nový Bohumín, exit 370 a Starý Bohumín pokračuje do Polska. Ve městě se nacházejí i bývalé úseky této silnice, dočasně označené jako I/67H a I/67I. Městem prochází i silnice II/647 v úseku Hrušov – Vrbice – Pudlov – I/67 a silnice II/471 v úseku Rychvald – Záblatí – I/67, druhý úsek této silnice prochází Starým Bohumínem do Polska. Silnice III. třídy na území města jsou:

  • III/46812 Skřečoň – Nerad
  • III/46813 Skřečoň – Nová Ves
  • III/46814 (Šunychelská ulice) – Šunychl – Kopytov
  • III/46815 Šunychl – Starý Bohumín
  • III/46816 Pudlov – Nový Bohumín
  • III/46817 (Lidická ulice)
  • III/46818 mezi Novým Bohumínem a silnicí II/471
  • III/4711 Nový Bohumín – Záblatí
  • III/4712 Záblatí – Dolní Lutyně

Tramvajová doprava

Bohumínská tramvaj v 60. letech 20. století
Související informace naleznete také v článku Tramvajová doprava v Bohumíně.

Ve městě byla mezi lety 19021973 provozována tramvajová doprava. Nejprve byla provozována jako koněspřežná, od roku 1916 byla trať elektrifikována. Tramvaj byla provozována na úzkém rozchodu 760 mm.

Členění města

Bývalá Elisabethstrasse, dnešní Štefánikova ulice v Novém Bohumíně

Město se člení na 7 katastrálních území, jimiž jsou:

Představitelé města

Starostové města Bohumína (dnešního St. Bohumína)

(neúplný seznam)

  • Johann Kowarz (1491–?)
  • Wenzel Warzeszka; Adam Hlawiczka; Tobias Eisener (1620–?)
  • Georg Hoffmann; Simon Gromatka (1689–1717)
  • Johann Anton Padwowski (1717–1739)
  • Elias Czimmerer (1739–1740)
  • Franz Jacob Haagen; Mathias Ignatz Piechaczek (1740–1759)
  • Anton Franz Czimmerer (1759–1762)
  • Franz Jacob Haagen; Georg Schopna (1762–1770)
  • Thomas Matz (1770–1776)
  • Kašpar Kremsser (1776–1779)
  • Johann Jakub Rokitta (1779–1786)
  • Johann Kullig (1786–1802)
  • Joseph Oppawsky (1802–1804)
  • Anton Sedlaczek (1804–1840)
  • Joseph Oppawsky; Joseph Furch (1840–1846)
  • Johann Stiller (1846–1848)
  • Johann Warosch (1848–1849)
  • Georg Weczerek (1849–1852)
  • Eduard Stiller (1852–1857)
  • Michael Przybill (1857–1858)
  • Eduard Stiller (1858–1864)
  • Robert Wolf (1864–1869)
  • Rudolf Klimscha (1869–1876)
  • JUDr. Johann Santarius (1876–1890)
  • Rudolf Klimscha (1890–1902)
  • JUDr. Carl Franz Johann Ott (1902–1920)
  • Václav Náhlovský (1920–1921), pouze pověřený vládní komisař
  • Jan Hodný (1921–1926), pouze pověřený vládní komisař
  • JUDr. Carl Franz Johann Ott (1926–1927)
  • Julius Warosch (1927–1936)
  • JUDr. Karel Říha (1936–1938)

Starostové města Šunychlu - Bohumína - nádraží (dnešního N. Bohumína)

(neúplný seznam)

  • Johann Krakówka
  • ...
  • Karel Solich (1867–1870)
  • Ing. Johann Krakówka ml. (1870–1881)
  • Karel Lukscha (1881–1883)
  • Matthias Sud (1883–1885)
  • Karel Lukscha (1885–1892)
  • Joseph von Portenschlang-Ledermayer (1892–1904)
  • Viktor Lustig (1904–1911)
  • Franz Dworzak (1911–1919)
  • Johann Hein (1919–1920)
  • Otakar Jedrníček (1920–1925), pouze pověřený vládní komisař
  • Josef Malcher (1925–1938)
  • Józef Wilczek (1938–1939), pouze pověřený vládní komisař
  • Franz Freisler (1939–1939)
  • Ernst Kolar (1939–1939)
  • Friedrich Metzig (Metziy) (1939–?)

Starostové města Bohumína

Současný starosta města Bohumín - Ing. Petr Vícha

(neúplný seznam)

  • Jan Ševčík (1970–1981), předseda MěNV
  • Josef Petrek (1981–1989), předseda MěNV
  • Břetislav Kačmařík (1989–1990), předseda MěNV
  • Antonín Štverka (1990–1994)
  • Ing. Petr Vícha (od 1994)

Muzea

  • Podnikové muzeum ŽDB a.s. – Bezručova 578
  • Muzeum města Bohumína - Pod zeleným dubem - Pod zeleným dubem

Partnerská města

Odkazy

Poznámky

  1. Do roku 1697 bylo Bohumínsko (dnešní městské části Starý Bohumín, Šunychl, Pudlov, Kopytov a území Nového Bohumína) součástí Ratibořska (respektive Opolsko-Ratibořska), v roce 1697 se stalo svobodným stavovským panstvím, k Těšínsku se začalo řadit až po roce 1783, kdy vznikl Těšínský kraj. Za součást Těšínska bylo Bohumínsko pokládáno i po roce 1850, kdy tento kraj zanikl. Naopak zbytek města (Záblatí, Vrbice, Skřečoň a Nová Ves) náleží historicky k Těšínsku

Reference

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  4. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 928. 
  5. Hosák, Šrámek: Místní jména na Moravě a ve Slezsku I, Praha 1970, str. 84, 85.
  6. Při požáru v Bohumíně zemřelo jedenáct lidí. Jednalo se o žhářský útok, potvrdil Hamáček. ČT24 [online]. 2020-08-08. Dostupné online. 
  7. TYDLITÁT, René; TREJBAL, Jan. Povětrnostní sloupy: Průvodce po objektech drobné architektury s meteorologickými přístroji. 1. vyd. Praha: Český hydrometeorologický ústav, 2019. 276 s. ISBN 978-80-87577-97-4. S. 136–137. 
  8. PATRYN, Ludwig. Der Ergebnisse der Volkszählung vom 31. Dezember 1910 in Schlesien. [s.l.]: Im Verlage des schlesischen Landesausschusses Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Czech Republic adm location map.svg
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de
Location map of the Czech Republic
Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Bohumin nadrazi.jpg
Autor: O.lindner, Licence: CC BY-SA 4.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem:
Bohumín, stavba dálnice D1 (3).JPG
Autor: Michal Klajban, Licence: CC BY-SA 3.0
Bohumín, nedokončené úseky dálnice D1. Okres Karviná, Moravskoslezský kraj
Tramvaj-bohumin.jpg
Autor: Tomáš Tieftrunk, Licence: CC BY 3.0
Bohumínská tramvaj (#428) focená poblíž pěchotního srubu MO-S 4 "U šedé vily" (dnes prostor U transformátoru).
Alt Oderberg Ringplatz.jpg
Autor: NeznámýUnknown author, Licence: FAL
Náměstí ve Starém Bohumíně
Oderberg Franz Josef Straße.jpg
Bohumín, Hlavní třída
Kostel Božského srdce Páně (Bohumín).jpg
Autor: fotograf pro webovou stránku www.mesto-bohumin.cz, Licence: CC BY-SA 3.0
Římsko-katolický kostel v Bohumíně
Petr Vicha in 2012.JPG
Autor: Martin Vlček, Kancelář Senátu, Licence: CC BY 3.0
Ing. Petr Vícha, od roku 2012 člen Senátu Parlamentu České republiky
Bohumin radnice.jpg
Autor: Ondra.lind, Licence: CC BY-SA 4.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem:
Sčítání obyvatelstva 2011, 599051 Bohumín, vzdělání.svg
(c) Daniel Baránek, CC BY-SA 3.0
Nejvyšší dosažené vzdělání obyvatel obce Bohumín ve věku 15 a více let podle údajů získaných při sčítání lidu, domů a bytů 2011. Zdroj dat: Český statistický úřad