Bohumil Šíma

Bohumil Šíma
Narození	18. dubna 1928 Nezdice Československo Československo
Úmrtí	10. února 1955 (ve věku 26 let) Věznice Pankrác Československo Československo
Příčina úmrtí	oběšení
Místo pohřbení	Ďáblický hřbitov
Národnost	česká
Povolání	odbojář
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Bohumil Šíma (18. dubna 1928^[1] Nezdice – 10. února 1955 Věznice Pankrác) byl český dělník a protikomunistický odbojář odsouzený v politickém procesu komunistickým režimem k trestu smrti a v roce 1955 popraven.

Narodil se v roce 1928 v Nezdicích.^[2] Jeho rodiče vlastnili pilu, jež byla v roce 1951 po komunistickém puči znárodněna.^[3] Od roku 1938 žil na samotě poblíž Kojetína. Absolvoval pět tříd obecné školy a posléze také tři třídy měšťanské školy v Petrovicích. Další dva roky studoval na pilařské škole v Táboře. Měl dva sourozence, bratra Josefa a sestru Marii. Byl příznivcem Československé strany lidové.^[4]

Po komunistickém převratu v roce 1948 se zapojil do nově vzniklé protirežimní skupiny Černý lev 777 založené Jaroslavem Sirotkem a Jiřím Řezáčem.^[5][6] Kromě šíření protirežimních letáků, zastrašování místních funkcionářů KSČ či záměrného poškozování vedení elektrického napětí skupina podnikla dva bombové útoky a zahájila střelbu na jednoho ze straníků. V červenci 1949 zničil výbuch v Sedlčanech místní sekretariát KSČ a v květnu 1950 způsobil bombový útok smrt příslušníka SNB. Skupina poté svou činnost utlumila (i kvůli pobytu Šímy v letech 1950 až 1952 na vojně)^[7] a Šímovi i dalším odbojářům se dařilo několik let dopadení Státní bezpečností unikat. Od roku 1952 pracoval v Milevsku jako dělník.^[4] Ještě na jaře 1954 se Šíma podílel na vytvoření protikomunistického nápisu na místní silnici. Skupina byla nakonec odhalena v červenci 1954, přičemž její členové byli posléze zatčeni.^[8]

Za trestné činy velezrady, vyzvědačství a obecné ohrožení byl ve veřejném politickém procesu konaném v říjnu 1954 v Milevsku odsouzeni k trestu smrti.^[9][10][11] V prosinci 1954 zamítl Nejvyšší soud jeho odvolání a prezident Antonín Zápotocký Šímovi odmítl udělit prezidentskou milost. Popraven byl v únoru 1955 spolu s Řezáčem a Sirotkem.^[12][13][14] Řada dalších členů skupiny byla v procesu odsouzena k dlouholetým trestům odnětí svobody.^[9]

První pokus o rehabilitaci Šímy v roce 1970 byl neúspěšný a k zastavení trestního stíhání došlo až po sametové revoluci v roce 1997. V roce 1994 byla v Milevsku instalována k uctěna jeho památky pamětní deska.^[10] O rok později byla k uctění jeho památky odhalena také pamětní deska v Obděnicích.^[15][16] O působení skupiny a aktivitách Šímy podrobně pojednává publikace Ústavu pro studium totalitních režimů z roku 2007 s titulem Osud odbojové organizace Český lev.^[4]