Bohumil Eliáš mladší
Bohumil Eliáš mladší | |
---|---|
Bohumil Eliáš mladší | |
Narození | 1. dubna 1980 (44 let) Praha Československo |
Povolání | sochař, malíř, sklář |
Rodiče | Bohumil Eliáš starší |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Bohumil Eliáš mladší (* 1. dubna 1980 Praha) je český sochař, malíř a sklář.
Život
Vzdělání
- 1979–80 Střední uměleckoprůmyslová škola sklářská, Kamenický Šenov
- 2001–07 Akademie výtvarných umění v Praze, sochařský ateliér prof. Jana Hendrycha
Členství ve spolcích výtvarníků
Dílo
Současná tvorba Bohumila Eliáše ml. má podobu paralelně rozvíjených linií malby, práce s plochým sklem, tavených skleněných plastik i sochařského vyjádření v kameni či nových umělých materiálech. V této mnohosti poloh navazuje na velkorysý rozmach svého otce, Bohumila Eliáše staršího (1937–2005), který patřil mezi přední osobnosti výtvarné scény v oblasti ateliérové sklářské tvorby a přinesl do oboru velmi osobitý styl spojující sklo se sugestivní malbou.
Skleněné plastiky
Hledání svého vlastního autentického pohledu a výtvarného vyjádření a vyrovnání se s podvědomým ovlivněním sklářskou tvorbou svého otce bylo pro Bohumila Eliáše ml. nejednoduchým momentem. Po absolvování Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské v Kamenickém Šenově proto zvolil další studium v ateliéru figurálního sochařství Jana Hendrycha na pražské Akademii výtvarných umění. Sochařské vidění zjevně ovlivnilo jeho další výtvarnou práci v celé její šíři. Bohumil Eliáš ml. je tvůrcem spíše introvertně zaměřeným a zahloubaným do poetiky nekřiklavých reálií soudobého světa. Jeho směřování k formulaci osobního výtvarného názoru se rozvíjí pozvolna, s mnohými návraty a zkoušením odlišného výrazu v použití různých materiálů.
Autor volí cestu oproštěnou od expresivní výbušnosti, komplikovaně se prolínajících prostorových plánů a narativních momentů. Dramatické děje „divadla světa“ nahrazuje hrou s kompozicí tvarů, detailů a fragmentů věcí bez složitých významových souvislostí. Je často zaujat jen torzálním, ale svébytně skulpturálním detailem architektury či reliéfní strukturou. Následně je povyšuje do výrazu tvarové monumentality. Pro své plastiky akceptoval výrazové možnosti skloviny. Použití skleněné hmoty zjemňuje prvotní strohost jeho prací jedinečnými momenty měkké barevné modelace pronikajícím světlem, násobením v průhledech. Sklo dodává Eliášovým plastikám vážnost zastavení, mlčenlivou tajemnost a umožňuje naznačit, že ve vnějškově velmi sevřených nefigurativních tvarech může být obsažen další skrytý svět – často zranitelně lidský. V jiné poloze používá sklo v minimalistickém pojetí lepeného hranolu ve spojení s kovem nebo jako kompaktní vrstvený tvar naplněný drobnopisnou vnitřní strukturou.
Malba
K osobité jednoduchosti formy ve výrazu má blízko také autorova malířská tvorba. Eliášovy obrazy tematicky vycházejí z podobných prvků, jaké se objevují i ve skle. Plochu pláten často člení liniemi a abstraktními útvary s velmi úspornou barevností. Tyto prvky rytmicky opakuje v kompozicích, které vstupují do imaginativního volného prostoru. Plných tónů barev si ale naopak užívá v abstrahovaných tvarových variacích, čerpajících inspiraci v krajinných motivech či ve hravých plošných kreacích s náznaky skryté figurace.
Zastoupení ve veřejných sbírkách
- Východočeské muzeum v Pardubicích
- Musée de Design et d’Arts Appliques Contemporains, Lausanne
- Glasmuseum, Ernsting stiftung, Coesfeld – Lette
Samostatné výstavy
- 2006 Výstavní síň designu FUUD, Dubí u Teplic
- 2007 Galerie Chagall, Karviná
- 2008 Jednakujedný, Galerie Diamant, S.V.U. Mánes, Praha
- 2009 Galerie Chagall, Karviná
- Glasrijk Tubbergen
- 2011 Galerie Solidet, Praha
- Galerie Špejchar, Chomutov
- Galerie U Slunce, Týn nad Vltavou
- Galerie Špejchar, Chomutov
- 2012 Glasgalerie Hittfeld
- 2013 Galerie La Femme, Praha
- 2015 Galerie Nová síň (s Jaromírem Máslerem)
Výstavy se skupinou Rubikon
- 2008 Krajská galerie výtvarného umění, Zlín
- 2009 Figura, Galerie SVU Mánes - Diamant, Praha
- Krajina s Rubikonem, Zámek Bezdružice, Galerie Aspekt, Brno
- 2011 Neues Rathaus, Weiden
- 2012 Glasgalerie Eliška Stölting, Hittfeld
- 2013 Gruppe RUBIKON – Studio-Glas, Malerei, Graphik, Kunstverein Talstrasse e. V.,Halle
Sympozia
- 2004 Svatý Jan pod Skalou, ( Dřevo )
- 2004 Hrad Bezdružice, ( Kámen )
- 2005 Hrad Bezdružice, ( Kámen )
- 2005 Uherské Hradiště, ( Bronz )
Literatura
- Bohumil Eliáš jr. – sklo, obrazy, 2013, Křen I, Foto Urbánek G, Digitální převod Klasová L, Silueta s. r. o., Pardubická tiskárna, 300 výtisků nákladem autora (PDF: [1])
- Junge Kunst 2012: Bohumil Eliáš, 2012, Rammer S, Kunstverein Passau, (PDF [2])
- Diplomanti AVU 2007, Slavická M, kat. 50s., Akademie výtvarných umění, Praha
- Škola Jana Hendrycha přehled absolventů 1990 - 2013, 2013, Hendrych J, soubor 44 pohlednic, Akademie výtvarných umění, Praha
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Bohumil Eliáš mladší na Wikimedia Commons
- Oficiální stránky
- Katalog Eliáš v PDF
- Bohumil Eliáš mladší v informačním systému abART
- Litvak Gallery: Bohumil_Elias jr Archivováno 25. 2. 2014 na Wayback Machine.
- Art Forum: Bohumil Eliáš jr
- Glasika: Eliáš
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: NoJin, Licence: CC BY-SA 3.0
Bohumil Eliáš jr., český sochař, malíř a sklář