Bohumil Hošek

Bohumil Hošek
Narození17. března 1910
Horní Krč
Úmrtí24. září 1938 (ve věku 28 let)
Frýdlant
Místo pohřbeníhřbitov v Humpolci
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Bohumil Hošek (17. března 1910 Horní Krč – 24. září 1938 Frýdlant) byl dozorce finanční stráže a člen Stráže obrany státu (SOS).[1]

Život

Hošek se narodil do rodiny důchodkového revidenta,[1] tedy zaměstnance finanční správy.[2] V rodné obci ležící tehdy na jižním předměstí Prahy, chodil do obecné školy. Měšťanskou školu navštěvoval v nedaleké Michli. Následně nastoupil do učení a stal se nástrojařem. V tu dobu se s rodiči přestěhoval do Ledče nad Sázavou.[1]

Když mu bylo jedenadvacet let (1931), dostal povolání k absolvování základní vojenské služby. Strávil ji u 6. eskadrony 8. jezdeckého pluku „Knížete Václava Svatého“, který měl své sídlo v Bohdanči. Po dvou letech z armády v hodnosti svobodníka odešel a pokoušel se najít si zaměstnání. V tu dobu však panovala hospodářská krize a Hoškovi se nedařilo, ani v průběhu následujících let, najít stálé zaměstnání. Až ve druhé polovině třicátých let 20. století se mu naskytla možnost vstoupit mezi členy finanční stráže. Nabídky využil a stal se jejím dozorcem.[1]

V září 1938 působil na tehdejší československo-německé státní hranici ve Frýdlantském výběžku na severu Československa. Dne 23. září sloužil na celnici v Srbské, která se tehdy jmenovala Wünschendorf. V přízemí patrového objektu seděl za psacím stolem vrchní respicient Václav Čep,[3] telefon hlídal Josef Vojta a venku před objektem hlídkoval Hošek.[4] V patře celnice navíc po své náročné službě odpočívali Josef Uher a Bohumil Hošek.[3] Po 22. hodině přišli k Hoškovi z německého území dva mládenci s přáním přejít státní hranici do Československa. Hošek si od příchozích převzal jejich cestovní doklady a odvedl oba muže dovnitř do kanceláře, kde doklady předal Čepovi. Ten se začal věnovat administrativním úkolům souvisejícím s přechodem hranice, když se v rukou jednoho z mladíků objevila pistole a z bezprostřední blízkosti postřelil Čepa do spánku. Druhý z příchozích postřelil Hoška do krku. Oba mládenci okamžitě československou celnici opustili a následně se na protilehlé, německé, rozsvítil silný reflektor namířený na československé území a začala palba příslušníků Sudetoněmeckého Freikorpsu z pušek i lehkého kulometu směrem na československou celnici. Dozorce Vojta se zvedl od telefonu a chtěl útočníky z celnice pronásledovat, avšak jakmile vstal, zasáhla ho do břicha a hrudi dávka z kulometu, která ho namístě usmrtila.[4] Uher s Novotným z patra celnice opětovali palbu a snažili se vyřadit z provozu oslňující světlomet. To se sice nepovedlo, avšak německá palba i přesto po několika minutách ustala. Oba českoslovenští obránci se přesunuli do přízemí, kde nalezli těžce zraněného Hoška, který je pokládal za další německé útočníky. Začal je proto v sebeobraně ohrožovat bodákem své pušky. Až poté, co ho Uher s Novotným uklidnili a přesvědčili, že nejsou Němci, nechal se ošetřit.[5]

Na telefonické zavolání přispěchal na československou celnici lékař Heinrich Hoffmann z Dolní Řasnice. Zraněného Hoška odvezl ihned do nemocnice ve Frýdlantu.[5] Přes veškerou snahu lékařů se však zraněného obránce celnice zachránit nepodařilo a ten tak 24. září 1938 v deset hodin dopoledne v nemocnici zemřel.[6] Pohřben je na hřbitově v Humpolci.[1]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e HNĚLIČKA, Jan. Bránili republiku. 1. vyd. Liberec: Československá obec legionářská – Jednota Liberec, 2019. 40 s. Kapitola Srbská, s. 38. [Dále jen Hnělička]. 
  2. ↑ PAVLICOVÁ, Martina. Cestami lidového tance : Zdenka Jelínková a česká etnochoreologie. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2012. 202 s. (Etnologické studie; sv. 13). ISBN 978-80-210-6090-6. Kapitola Osobnost Zdenky Jelínkové, s. 45. 
  3. ↑ a b MAREK, Jindřich. Hraničářská kalvárie: příběhy posledních obránců Masarykovy republiky na severu Čech a Podkarpatské Rusi v letech 1938–1939. 1. vyd. Cheb: Svět křídel, 2004. 339 s. ISBN 80-86808-10-6. Kapitola Po vzoru Trojského koně, s. 80. [Dále jen Marek]. 
  4. ↑ a b Hnělička, s. 33.
  5. ↑ a b Hnělička, s. 34.
  6. ↑ Marek, s. 82.

Související články