Bohumil Lizner

Bohumil Lizner
Narození	23. srpna 1881 Srbín Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	4. března 1957 (ve věku 75 let) Hradec Králové Československo Československo
Povolání	malíř, pedagog
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Bohumil Lizner (23. srpna 1881 Srbín^[1] – 4. března 1957 Hradec Králové) byl český akademický malíř, loutkář a středoškolský učitel kreslení. Věnoval se hlavně malbě krajin (např. na Podkarpatské Rusi, Orlické hory^[2]), podobizen, ale tvořil také ex libris a plakáty.

Bohumil Lizner se narodil v Srbíně, dnes součásti Mukařova ve středních Čechách otci Václavu Liznerovi a jeho ženě Kateřině rodem Zvěřinové.^[1] Pocházel ze selského rodu a později se vyučil lakýrníkem.^[3] Základy malířství získal na soukromých kurzech u malířů Adolfa Liebschera, Ratmajtera a Jana Minaříka.^[4] Poté studoval na UMPRUM v Praze a od roku 1907 na Akademii výtvarných umění v bavorském Mnichově.^[5] V roce 1910 se oženil^[6] s Marií Durynkovou a dále pokračoval ve studiu malby na soukromé škole v Paříži.^[7] Za studiem jel i do Jugoslávie.^[5] Poté, co se vrátil do Čech, se stal učitelem Průmyslové školy v Pardubicích. V roce 1913 se přestěhoval do Hradce Králové, kde se ujal pozice profesora kreslení na Učitelském ústavu v Hradci Králové.^[7] Tuto pozici vykonával v letech 1915–1918 a 1920–1923.^[8]

Jeho první výstava se ale uskutečnila až po první světové válce. V červenci 1920 měl výstavu svých obrazů v muzeu v Hradci Králové. K vidění byly zejména rodinné portréty známých osobností – např. malíře Jana Minaříka, průkopníka aviatiky Jana Kašpara, sportovce Karla Koželuha, režiséra Václava Wassermana^[9], sochaře Jaroslava Horejce či spisovatele Ignáta Herrmanna.^[7] V roce 1929 se konala další výstava Liznerových obrazů a kreseb, tentokrát společně se sochami Jaroslava Horejce. V roce 1942 se pak od 22. března až 12. dubna konala jeho další velká souborná výstava. Ve stejném muzeu byla v mezidobí ve 20. a 30. letech 20. století jeho díla k vidění i v rámci kolektivních výstav Zimní krajina (1926), Hradečtí umělci – souborná výstava projektů, obrazů a plastik (1930/1931), Hradečtí výtvarníci (1933).^[10] Hradečtí výtvarníci, jejichž byl Lizner prvním předsedou, také vystavovali v Náchodě.^[2] Vystavoval také v pražské Rubešově galerii či v průmyslovém muzeu v Pardubicích.^[5] Od roku 1932 jezdil na Podkarpatskou Rus a maloval tam obrazy zachycující tamní krajinu a napsal o tomto regionu také řadu článků v regionálním tisku.^[9]

Nejvíce činný byl v Hradci Králové, kde žil a působil a kde se dochovalo několik jeho realizací. Je mj. autorem okna v katedrále sv. Ducha zachycujícího sv. Ludmilu a okna v Borromeu v Hradci Králové.^[11] Jako portrétista zachytil řadu významných osobností Hradce Králové své doby, např. dlouholetého starostu Františka Ulricha, ředitele sokolské filharmonie Václava Kose, či malíře a generála Mikuláše Antonína Čílu, paní Klumparovou či továrníky Nevyhoštěného a Petrofa.^[9] Liznerův portrét Leopolda Baťka z roku 1930 visí v salonku královéhradeckého Klicperova divadla a objednalo si jej tehdejší divadelní kuratorium.^[12] Jeho dílem je mj. výtvarné řešení reliéfu na památníku Aloise Jiráska v Jiráskových sadech v Hradci Králové.^[13][14] Ve 30. letech 20. století se zároveň podílel na restaurování výmalby interiérů přeneseného dřevěného kostela sv. Mikuláše, rovněž v Jiráskových sadech.^[15] Obraz Operace je ve vlastnictví Fakultní nemocnice v Hradci Králové a umístěn v budově neurologické kliniky. Zachycuje profesory Jana Bedrnu, Rudolfa Petra a Jaroslava Procházku při operaci. Liznerův obraz je k vidění také v budově České spořitelny v Hradci Králové. Mezi další majitele Liznerových obrazů patří kromě řady soukromníků také Muzeum východních Čech v Hradci Králové, Národní galerie v Praze či Ministerstvo zdravotnictví České republiky.^[9]

Lizner byl členem Masarykovy letecké ligy v Hradci Králové a se v roce 1936 stal jejím předsedou. Výtvarně zpracoval její prapor^[7], pracoval i na návrzích pohlednic a dalších tiskovin spolku.^[4] Za války se podílel na odboji a krátce byl také držen gestapem. Vzhledem k protikomunistickému postoji měl v poválečném období řadu nedorozumění s tehdejším vedením Svazu výtvarníků v Hradci Králové. Z těchto důvodů byla jeho poslední výstava připravovaná jako přehled celoživotního díla odložena a nakonec se uskutečnila jako posmrtná.^[9]

Příklady názvů Liznerových obrazů:

• Koupání u Karlova mostu
• V horách
• Mladý kuchtík připravující hody
• Hlava selky^[11]
• Podobizna rodičů
• Podobizna dcery
• Ovčák
• Ivan
• Poloniny
• Stáje na poloninách
• V ateliéru
• Huculská nevěsta^[2]

• 1993 Nový slovník československých výtvarných umělců (II. díl; L - Ž), Výtvarné centrum Chagall, Ostrava
• 1995 Signatury českých a slovenských výtvarných umělců, Výtvarné centrum Chagall, Ostrava
• 2001 Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–2001 (VII. L – Mal), Výtvarné centrum Chagall, Ostrava
• 2005 Encyklopedie výtvarníků loutkového divadla v českých zemích a na Slovensku od vystopovatelné minulosti do roku 1950 (A - L), Nakladatelství Nucleus, Hradec Králové

• 1937 Adresář výtvarných umělců československých, Syndikát výtvarných umělců československých

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bohumil Lizner na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Bohumil Lizner
• Bohumil Lizner v informačním systému abART
• Databáze Národní knihovny ČR, Lizner, Bohumil, 1881-1957