Bohumil Modrý

Ing. Bohumil Modrý
Osobní informace
Datum narození24. září 1916
Místo narozeníSmíchov, Čechy, Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí21. července 1963 (ve věku 46 let)
Místo úmrtíPraha, Československo
StátČeskoslovensko
Lapačkavlevo
PřezdívkaBoža
Manžel(ka)Erika Weiserová
Klubové informace
Současný klubukončil kariéru
Pozicebrankář
Předchozí klubyLTC Praha
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Olympijské kruhy Lední hokej na ZOH
stříbro1948 Sv. MořicČSR
Mistrovství světa v ledním hokeji
bronzMS 1938ČSR
zlatoMS 1947ČSR
zlatoMS 1949ČSR
Českomoravská liga
zlato1939/1940LTC Praha
stříbro1940/1941LTC Praha
zlato1941/1942LTC Praha
zlato1942/1943LTC Praha
zlato1943/1944LTC Praha
Československá hokejová liga
zlato1936/1937LTC Praha
zlato1937/1938LTC Praha
zlato1945/1946LTC Praha
zlato1946/1947LTC Praha
zlato1947/1948LTC Praha
zlato1948/1949LTC Praha
Podpis Bohumila Modrého

Bohumil Modrý (24. září 1916 Smíchov[1]21. července 1963 Praha) byl český hokejový brankář a politický vězeň. Je členem Síně slávy českého hokeje a Síně slávy IIHF.

Hráčská kariéra

Lední hokej začal hrát jako dvacetiletý v klubu LTC Praha a již rok na to byl díky svým výborným fyzickým dispozicím, talentu i vzornému charakteru vybrán do národního mužstva.

Před 2. světovou válkou hrál za velmi populární klub LTC Praha, společně např. se Stanislavem Konopáskem.

Ve své době byl považován za nejlepšího brankáře v Evropě. Jako člen národního týmu dvakrát získal titul mistra světa (1947, 1949) a ze Zimních olympijských her 1948 si přivezl stříbrnou medaili.

Na olympijském turnaji ve Švýcarsku zaujal natolik, že mu byla nabídnuta možnost působit v Kanadě. Po návratu mu ministr Kopecký slíbil povolení ke hraní v NHL udělit. Jedinou podmínkou byla jeho účast na MS ve Švédsku v roce 1949. Tuto podmínku splnil a přivezl odtud s týmem zlaté medaile. Přesto bylo později rozhodnuto jinak: údajně by svým působením v zámoří ohrozil bezpečnost republiky. Po tomto rozhodnutí ukončil své působení v reprezentaci a přípravy mužstva na MS 1950 v Londýně se již neúčastnil.

Kromě ledního hokeje hrál i českou házenou za Slavii Praha.

Inženýrská činnost

Po skončení druhé světové války byl národním správcem cihelny v Lanškrouně. Protože byl původní profesí stavební inženýr, v roce 1948 vytvořil pro Lanškroun regulační plán. Navrhl např. přístav Lanškroun na vodním kanálu Labe-Dunaj, letiště nebo propojení železniční přípojky z Rudoltic do Letohradu.

Osobní život

V září 1940 se oženil s Erikou Weiserovou,[2] Švýcarkou narozenou v Praze. S manželkou a dvěma dcerami, Alenou (* 1943) a Blankou (* 1946), žil po roce 1945 v Lanškrouně v ulici Nádražní čp. 418.

Stal se obětí komunistického režimu. V březnu 1950 byl spolu s dalšími jedenácti spoluhráči zatčen a v tajném, politicky vykonstruovaném soudním procesu s vyloučením veřejnosti obžalován a odsouzen na 15 let vězení za špionáž a velezradu. Jednalo se o neslavně proslulou „Causu Modrý“ nebo „Případ Modrý". Na jaře 1955 byl po krutém věznění v Praze na Pankráci, v Plzni na Borech a při těžbě uranové rudy na dole Barbora v Jáchymově bez ochrany proti radioaktivnímu záření propuštěn. Na následky věznění poté v roce 1963 předčasně zemřel ve věku 46 let. V roce 1968, pět let po své smrti, byl rehabilitován.

Dodnes není plně jasné, o co v jeho kauze šlo. Vláda se obávala možné emigrace hráčů, o které uvažovali již na olympijských hrách ve Švýcarsku. To by byl obrovský morální políček celému systému – navíc když již předtím emigrovali například mistryně světa v krasobruslení Ája Vrzáňová a Jaroslav Drobný (mistr světa v hokeji a později i vítěz tenisového Wimbledonu).

Uctění památky

Pamětní deska československých hokejistů zatčených a odsouzených v roce 1950
  • V roce 1968 byl jmenován zasloužilým mistrem sportu in memoriam.[3]
  • Po Bohumilu Modrém byla v Lanškrouně v roce 1994 pojmenována ulice a byla mu odhalena busta.
  • V říjnu 2008 byla po něm pojmenována jedna z pražských ulic v oblasti Vysočan a Hloubětína.
  • Je čestným občanem města Lanškrouna a je zde po něm pojmenována sportovní hala.[4]
  • Modrého osud zachycuje román rakouského spisovatele Josefa Haslingera Jáchymov, který vyšel i česky.
  • Dne 15. května 2011 byl společně s Ladislavem Trojákem uveden do Síně slávy IIHF.[5]

Odkazy

Reference

Literatura

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Olympic rings.svg
Olympic Rings without "rims" (gaps between the rings), As used, eg. in the logos of the 2008 and 2016 Olympics. The colour scheme applied here was specified in 2023 guidelines.
Olympic rings without rims.svg
Olympic Rings without "rims" (gaps between the rings), As used, eg. in the logos of the 2008 and 2016 Olympics. The colour scheme applied here was specified in 2023 guidelines.
Gold medal-2008OB.svg
Olympic Gold medal. like 2008 Summer Olympic's Gold medal
Flag of Canada (1921–1957).svg
The Canadian Red Ensign used between 1921 and 1957.

This image has compared for accuracy (mainly colors) using an image from World Statesmen. The only change is making the maple leaves green from red. This image has compared for accuracy (mainly colors) using an image from World Statesmen. The most recent version of this image has changed the harp into one with a female figure; see [http://flagspot.net/flags/ca-1921.html FOTW
Silver medal-2008OB.svg
Olympic Silver medal. like 2008 Summer Olympic's Gold medal
Flag of Czechoslovakia.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Bronze medal-2008OB.svg
Olympic Bronze medal. like 2008 Summer Olympic's Gold medal
Gold medal icon.svg
An icon that represents a gold medal
Bronze medal icon.svg
An icon that represents a bronze medal
Bohumil Modrý podpis 1941.jpg
Podpis Bohumila Modrého, českého hokejového brankáře (1941)
Canadian Red Ensign 1921-1957.svg
The Canadian Red Ensign used between 1921 and 1957.

This image has compared for accuracy (mainly colors) using an image from World Statesmen. The only change is making the maple leaves green from red. This image has compared for accuracy (mainly colors) using an image from World Statesmen. The most recent version of this image has changed the harp into one with a female figure; see [http://flagspot.net/flags/ca-1921.html FOTW
Bohumil Modrý 1930s.jpg
Autor: Národní muzeum, Licence: CC BY 4.0
Bohumil Modrý (kol. r. 1937)
Czech ice hockey players plaque.jpg
Autor: Michal Maňas , Licence: CC BY 4.0
Pamětní deska českým hokejistům. Lokalita: Pštrossova 192/24, Praha-Nové Město. Autor desky: Jaroslav Zahrádka. Odhaleno v 13. března 2009.
"V tomto domě se nacházela Zlatá hospůdka, v níž byla komunistickou zvůlí 13.3.1950 násilně přerušena kariéra hokejových mistrů světa z let 1947-1949 a stříbrných medailistů ZOH z roku 1948. Byli nespravedlivě pozatýkáni, obviněni a odsouzeni do uranových lágrů. Augustin Bubník (14 let), Zlatko Červený (3 roky), Přemysl Hajný (1 rok), Josef Jirka (6 let), Vladimír Kobranov (10 let), Stanislav Konipásek (12 let), Jiří Macelis (2 roky), Ing. Bohumil Modrý (15 let), Václav Roziňák (10 let), Josef Štock (8 měs.), Antonín Španinger (1 rok), hostinský Mojmír Ujčík (3 roky). Tato deska byla věnována Městskou částí Praha 1. Josef Šafařík 09."