Bohumil Němeček (boxer)
Bohumil Němeček | |
---|---|
Osobní informace | |
Datum narození | 2. ledna 1938 |
Místo narození | Tábor Československo |
Datum úmrtí | 2. května 2010 (ve věku 72 let) |
Místo úmrtí | Ústí nad Labem Česko |
Stát | Československo |
Sportovní informace | |
Klub | TJ (DSO) Slavoj České Budějovice (klub 52-59) TJ Lokomotiva Kovošrot Děčín (klub od 59-61) RH Ústí nad Labem (klub od 1962) |
Trenéři | Josef Němec starší (ČB) František Capl (Děčín) Antonín Nekola (Ústí) Miloš Králíček (repr. OH60-64) Zdeněk Horák (repr. OH68) |
Kategorie | lehká střední váha |
Střeh (postoj) | levý, (pravý) |
Účast na LOH | 1960, 1964, 1968 |
Údaje v infoboxu aktuální k roku 2020 |
Přehled medailí | ||
---|---|---|
Box na LOH | ||
zlato | 1960 Řím | velterová váha |
Mistrovství Evropy | ||
zlato | 1967 Řím | velterová váha |
bronz | 1963 Moskva | velterová váha |
Bohumil Němeček (2. ledna 1938 Tábor – 2. května 2010, Ústí nad Labem) byl český boxer, olympijský vítěz a mistr Evropy.
Osobní život
S manželkou Ludmilou (*1942) měl dvě děti Bohumila (*1959) a Romanu (*1965, provd. Doležalová).
Civilním povoláním byl profesionální řidič. Jezdil s nákladním vozem Tatra u podniku ČSAD.[1]
Provozoval v Ústí nad Labem hospodu "U zlaté medaile". Hrál na harmoniku.
V roce 2003 měl vážný úraz. Při práci na střeše chaty spadl z výšky 10 metrů. Z četných zranění se dokázal vyléčit. V roce 2008 však utrpěl cévní mozkovou příhodu.[2] Zemřel na její následky v roce 2010.
Sportovní kariéra
Pocházel z 10 dětí. Po 2. světové válce se s rodinou přestěhoval z rodného Tábora do Českých Budějovic. Začínal s hokejem v místním Sokole, později po reorganizaci tělovýchovy přejmenovaném na Slavoj. Do boxerské tělocvičny se dostal potom co s kamarádem slyšel reportáž o kanadském hokeji, kde jsou běžné pěstní souboje. Jeho prvním trenérem boxu byl Josef Němec starší, otec boxera Josefa Němce. Boxoval nejčastěji z obráceného gardu, jako pravák z levého postoje.
V roce 1959 odešel na sever Čech do Děčína do prvoligového klubu TJ Lokomotiva, který vedl původem jihočech František Capl.[3] Pod vedením František Capla se dostal v roce 1960 poprvé do reprezentace vedené Milošem Králíčkem. Jeho váhovou kategorií se stal lehký veltr do 63,5 kg, do kterého shazoval až 8 kg. S Králíčkem absolvoval tréninkový experiment, v rámci něhož pracoval jako lesní brigádník.[4] Na olympijské hry v Římě odjížděl jako mezinárodně neznámý sportovec. V úvodním kole se utkal s Rakušanem Rupertem Königem, kterého v roce 1960 porazil při přátelském utkání Československo vs. Rakouskou. Vyrovnaný zápas rozhodl ve třetím kole tvrdým levým úderem, po kterém byl Rakušan počítán a zvítězil v poměru 3:2 na body.[5] Ve druhém kole zdolal Ira Bernie Meliho vysoko v poměru 5:0 na body a postoupil do čtvrtfinále proti domácímu favoritovi Italu Piero Brandimu. Brandiho od úvodu zaskočil změnou gardu z levého na pravý a po vypršení devítiminutové hrací doby nečekaně zvítězil v poměru 4:1 na body.[6] V semifinále proti tmavému Američanu Quincey Danielsovi udržoval soupeře údery na distanc, nepouštěl se do žádných šarvátek u těla čím nedopřál Danielsovi možnost tvrdě zasáhnout. Po vypršení devítiminutové hrací doby zvítězil v poměru 5:0 na body.[7] V bezejmenném finále nastoupil proti Ghaňanu Clementu Quarteyovi. V úvodním kole dvakrát přesně zasáhl Ghaňana pravým direktem a ve druhém kole pro změnu levým direktem. Ve třetí třetině si udržoval unaveného soupeře od těla do konce hrací doby. Verdikt pěti rozhodčích zněl 5:0 v jeho prospěch (59:58, 60:58, 60:58, 60:58, 60:57) a získal zlatou olympijskou medaili.[4] Později vyprávěl, že finálový zápas málem nestihl. Bylo mu nabídnuto jet z olympijské vesnice do haly místo autobusu Tatrou 603. S řidičem však uvízli v římské koloně. Rozhodl se proto do haly doběhnout, při čemž si v autě zapomněl akreditaci. U vchodu musel inzultovat strážníka, který ho nechtěl do haly bez akreditace vpustit. Celou úvodní třetinu s Clementem Quarteyem vydýchával svůj předchozí zážitek.[8] V prosinci obsadil třetí místo v anketě československý sportovec roku.[9]
Od roku 1961 přestoupil do vyšší velterové váhy do 67 kg. Na červnovém mistrovství Evropy v Bělehradě prohrál v úvodním kole v poměru 2:3 na body s Francouzem Jeanem Josselinem.[10] Po neshodách ohledně startu ve velterové váhové kategorie s vedením Lokomotivy, přestoupil od roku 1962 do Ústí nad Labem do Rudé Hvězdy. V roce 1963 na červnovém mistrovství Evropy v Moskvě obsadil třetí místo, když ho v semifinále zastavil domácí litevský Sovět Ričardas Tamulis. V roce 1964 startoval na olympijských hrách v Tokiu ve velterové váze. Po úvodní výhře nad Malcolmem Bulnerem ze Srí Lanky, prohrál ve druhém kole s Finem Pertti Purhonenem. Ve třetí třetině s Finem utrpěl tržnou ránu na obočí a rozhodčí souboj zastavil.[11]
V roce 1965 se výkonnostně hledal a na mistrovství Evropy v Berlíně startoval ve velteru jeho velký děčínský rival Vladimír Kučera. Důvodem byla vleklá zranění prstů na ruce, zápěstí a levého lokte, která mu bránila v lepší přípravě. V roce 1966 byl krizovým rokem československého boxingu, kdy se uvažovalo po vzoru Švédska o jeho zrušení. Příčinou byla dvě úmrtí v ringu v krátkém časovém horizontu. Soutěže byly nakonec obnoveny od roku 1967 s důrazem na větší bezpečnost (např. zavedení přileb).[12] Roční přestávka mu prospěla a na květnovém mistrovství Evropy v Římě se vrátil ve staré formě. Ve finále porazil po taktickém výkonu s nateklým loktem na body východního Němce Manfreda Wolkeho a vybojoval svůj první titul mistra Evropy.[13] Na olympijské hry v Mexiku v roce 1968 si však formu nepřivezl. V zápase s Bulharem Ivanem Kirjakovem byl za nečistý boj rozhodčím napomínán a po slovní inzultaci za nesportovní chování nakonec diskvalifikován.[14] Po olympijských hrách se rozloučil s reprezentací a věnoval se trenérské práci v Rudé Hvězdě. Měl velkou zásluhu na věhlasu ústeckého boxu nejen v Československu. Boxu se na výkonnostní úrovni věnoval jeho syn Bohumil.
Výsledky
Turnaj | 1960 | 1961 | 1962 | 1963 | 1964 | 1965 | 1966 | 1967 | 1968 |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 | 29 | 30 | |
-63,5 | -67 | ||||||||
Olympijské hry | 1. | úč. | úč. | ||||||
Mistrovství Evropy | úč. | 3. | — | 1. |
Olympijské hry
Olympijské hry | |||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|
Kolo | Výsledek | Bilance | Soupeř | Výsledek | Datum | Turnaj | Místo |
1968 Olympijské hry do 67 kg | |||||||
1/32 | prohra | 6-2 | Ivan Kirjakov (BUL) | diskvalifikace | 20. listopadu 1968 | Olympijské hry | Ciudad de México, Mexiko |
1964 Olympijské hry do 67 kg | |||||||
1/16 | prohra | 6-1 | Pertti Purhonen (FIN) | r.s.c. | 14.-16. listopadu 1964 | Olympijské hry | Tokio, Japonsko |
1/32 | vítězství | 6-0 | Malcolm Bulner (SRI) | 5-0 | |||
1960 Olympijské hry do 63,5 kg | |||||||
finále | vítězství | 5-0 | Clement Quartey (GHA) | 5-0 | 2.-5. září 1960 | Olympijské hry | Řím, Itálie |
semifinále | vítězství | 4-0 | Quincey Daniels (USA) | 5-0 | |||
čtvrtfinále | vítězství | 3-0 | Piero Brandi (ITA) | 4-1 | |||
1/16 | vítězství | 2-0 | Bernie Meli (IRL) | 5-0 | |||
1/32 | vítězství | 1-0 | Rupert König (AUT) | 3-2 |
Mistrovství Evropy
Mistrovství Evropy | |||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|
Kolo | Výsledek | Bilance | Soupeř | Výsledek | Datum | Turnaj | Místo |
1967 Mistrovství Evropy do 67 kg | |||||||
finále | vítězství | 6-2 | Manfred Wolke (GDR) | verdikt | 25. května- 2. června 1963 | Mistrovství Evropy | Řím, Itálie |
semifinále | vítězství | 5-2 | Ion Hodosan (ROU) | t.k.o. 2 | |||
čtvrtfinále | vítězství | 4-2 | Celal Sandal (TUR) | diskvalifikace | |||
1/16 | vítězství | 3-2 | Dieter Kottysch (FRG) | verdikt | |||
1963 Mistrovství Evropy do 67 kg | |||||||
semifinále | prohra | 2-2 | Ričardas Tamulis (URS) | verdikt | 26. května- 3. června 1963 | Mistrovství Evropy | Moskva, Sovětský svaz |
čtvrtfinále | vítězství | 2-1 | Bruno Guse (GDR) | verdikt | |||
1/16 | vítězství | 1-1 | Heinrich Dieter (FRG) | verdikt | |||
1961 Mistrovství Evropy do 67 kg | |||||||
1/16 | prohra | 0-1 | Jean Josselin (FRA) | 2-3 | 4. června 1961 | Mistrovství Evropy | Bělehrad, Jugoslávie |
Odkazy
Reference
- ↑ časopis Květy 29.9.1960 str. 21
- ↑ https://www.idnes.cz/oh/peking-2008/o-vitezi-jehoz-ruce-patri-do-muzea.A080713_171953_sporty_elv
- ↑ Československý sport 30.9.1960 str. 2
- ↑ a b Československý sport 6.9.1960 str. 2
- ↑ Československý sport 30.8.1960 str. 6
- ↑ Československý sport 3.9.1960 str. 1
- ↑ Československý sport 4.9.1960 str. 1-2
- ↑ http://www.totem.cz/enda1.php?a=329379
- ↑ Československý sport 22.12.1960 str. 1
- ↑ Práce 6.6.1961 str. 6
- ↑ Práce 17.10.1964 str. 6
- ↑ Rudé Právo 23.12.1966 str. 6
- ↑ Rudé Právo 3.6.1967 str. 6
- ↑ Pravda 21.10.1968 str. 5
Literatura
Olympijský vítěz B. Němeček je uveden v knize Jaroslava Kirchnera a Jana Slepičky – Hvězdy českého sportu 1 (2000; ISBN 80-7200-471-9). Jako krédo používal citát: „Vůle, síla a vytrvalost - to mi dal sport do života.“
Související články
Externí odkazy
- Bohumil Němeček v databázi Olympedia (anglicky)
- Ustecky.denik.cz: Zemřel olympijský vítěz, boxer a Ústečan Bohumil Němeček
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Olympic Rings without "rims" (gaps between the rings), As used, eg. in the logos of the 2008 and 2016 Olympics. The colour scheme applied here was specified in 2023 guidelines.
Olympic Rings without "rims" (gaps between the rings), As used, eg. in the logos of the 2008 and 2016 Olympics. The colour scheme applied here was specified in 2023 guidelines.
Finská vlajka
An icon that represents a gold medal
Zelený pruh má znázorňovat většinové katolické obyvatelsto Irska, oranžový pruh reprezentuje protestantskou menšinu a bílý pruh uprostřed znázorňuje mír a harmonii mezi nimi.
Flag of Romania (24 September 1952 - 21 August 1965)
Construction sheet of the Flag of Romania as depicted in Decree nr. 972 from 5 November 1968.
- l = 2/3 × L
- C = 1/3 × L
- S = 2/5 × l
Bundesdienstflagge (Flag of the federal authorities of Germany). Under German law, federal states, municipalities, institutions or private persons are not allowed to use this flag.
An icon that represents a bronze medal
Flag of the Socialist Federal Republic of Yugoslavia (1946-1992).
The design (blazon) is defined in Article 4 of the Constitution for the Republic of Yugoslavia (1946). [1]
US Flag with 48 stars. In use for 47 years from July 4, 1912, to July 3, 1959.
(c) I, Cmapm, CC BY-SA 3.0
The flag of the Soviet Union (1955-1991) using a darker shade of red.
(c) I, Cmapm, CC BY-SA 3.0
The flag of the Soviet Union (1955-1991) using a darker shade of red.
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Olympijská vlajka
The national flag of Kingdom of Thailand since September 2017; there are total of 3 colours:
- Red represents the blood spilt to protect Thailand’s independence and often more simply described as representing the nation.
- White represents the religion of Buddhism, the predominant religion of the nation
- Blue represents the monarchy of the nation, which is recognised as the centre of Thai hearts.
Flag of Second Polish Republic and later People's Republic of Poland in period from March 29, 1928 to March 10, 1980. Red shade used here is HTML "vermilion" #E34234. Proportion 5:8.
Autor: Scroch, Licence: CC BY-SA 3.0
Flag of Bulgaria (1968-1971). Flag of Bulgaria with Bulgarian coat from 1968