Bohumil Němeček (boxer)

Bohumil Němeček
Osobní informace
Datum narození	2. ledna 1938
Místo narození	Tábor Československo Československo
Datum úmrtí	2. května 2010 (ve věku 72 let)
Místo úmrtí	Ústí nad Labem Česko Česko
Stát	Československo
Sportovní informace
Klub	TJ (DSO) Slavoj České Budějovice (klub 52-59) TJ Lokomotiva Kovošrot Děčín (klub od 59-61) RH Ústí nad Labem (klub od 1962)
Trenéři	Josef Němec starší (ČB) František Capl (Děčín) Antonín Nekola (Ústí) Miloš Králíček (repr. OH60-64) Zdeněk Horák (repr. OH68)
Kategorie	lehká střední váha
Střeh (postoj)	levý, (pravý)
Účast na LOH	1960, 1964, 1968
Údaje v infoboxu aktuální k roku 2020

Přehled medailí
Box na LOH
zlato	1960 Řím	velterová váha
Mistrovství Evropy
zlato	1967 Řím	velterová váha
bronz	1963 Moskva	velterová váha

Bohumil Němeček (2. ledna 1938 Tábor – 2. května 2010, Ústí nad Labem) byl český boxer, olympijský vítěz a mistr Evropy.

Osobní život

S manželkou Ludmilou (*1942) měl dvě děti Bohumila (*1959) a Romanu (*1965, provd. Doležalová).

Civilním povoláním byl profesionální řidič. Jezdil s nákladním vozem Tatra u podniku ČSAD.^[1]

Provozoval v Ústí nad Labem hospodu "U zlaté medaile". Hrál na harmoniku.

V roce 2003 měl vážný úraz. Při práci na střeše chaty spadl z výšky 10 metrů. Z četných zranění se dokázal vyléčit. V roce 2008 však utrpěl cévní mozkovou příhodu.^[2] Zemřel na její následky v roce 2010.

Sportovní kariéra

Pocházel z 10 dětí. Po 2. světové válce se s rodinou přestěhoval z rodného Tábora do Českých Budějovic. Začínal s hokejem v místním Sokole, později po reorganizaci tělovýchovy přejmenovaném na Slavoj. Do boxerské tělocvičny se dostal potom co s kamarádem slyšel reportáž o kanadském hokeji, kde jsou běžné pěstní souboje. Jeho prvním trenérem boxu byl Josef Němec starší, otec boxera Josefa Němce. Boxoval nejčastěji z obráceného gardu, jako pravák z levého postoje.

V roce 1959 odešel na sever Čech do Děčína do prvoligového klubu TJ Lokomotiva, který vedl původem jihočech František Capl.^[3] Pod vedením František Capla se dostal v roce 1960 poprvé do reprezentace vedené Milošem Králíčkem. Jeho váhovou kategorií se stal lehký veltr do 63,5 kg, do kterého shazoval až 8 kg. S Králíčkem absolvoval tréninkový experiment, v rámci něhož pracoval jako lesní brigádník.^[4] Na olympijské hry v Římě odjížděl jako mezinárodně neznámý sportovec. V úvodním kole se utkal s Rakušanem Rupertem Königem, kterého v roce 1960 porazil při přátelském utkání Československo vs. Rakouskou. Vyrovnaný zápas rozhodl ve třetím kole tvrdým levým úderem, po kterém byl Rakušan počítán a zvítězil v poměru 3:2 na body.^[5] Ve druhém kole zdolal Ira Bernie Meliho vysoko v poměru 5:0 na body a postoupil do čtvrtfinále proti domácímu favoritovi Italu Piero Brandimu. Brandiho od úvodu zaskočil změnou gardu z levého na pravý a po vypršení devítiminutové hrací doby nečekaně zvítězil v poměru 4:1 na body.^[6] V semifinále proti tmavému Američanu Quincey Danielsovi udržoval soupeře údery na distanc, nepouštěl se do žádných šarvátek u těla čím nedopřál Danielsovi možnost tvrdě zasáhnout. Po vypršení devítiminutové hrací doby zvítězil v poměru 5:0 na body.^[7] V bezejmenném finále nastoupil proti Ghaňanu Clementu Quarteyovi. V úvodním kole dvakrát přesně zasáhl Ghaňana pravým direktem a ve druhém kole pro změnu levým direktem. Ve třetí třetině si udržoval unaveného soupeře od těla do konce hrací doby. Verdikt pěti rozhodčích zněl 5:0 v jeho prospěch (59:58, 60:58, 60:58, 60:58, 60:57) a získal zlatou olympijskou medaili.^[4] Později vyprávěl, že finálový zápas málem nestihl. Bylo mu nabídnuto jet z olympijské vesnice do haly místo autobusu Tatrou 603. S řidičem však uvízli v římské koloně. Rozhodl se proto do haly doběhnout, při čemž si v autě zapomněl akreditaci. U vchodu musel inzultovat strážníka, který ho nechtěl do haly bez akreditace vpustit. Celou úvodní třetinu s Clementem Quarteyem vydýchával svůj předchozí zážitek.^[8] V prosinci obsadil třetí místo v anketě československý sportovec roku.^[9]

Od roku 1961 přestoupil do vyšší velterové váhy do 67 kg. Na červnovém mistrovství Evropy v Bělehradě prohrál v úvodním kole v poměru 2:3 na body s Francouzem Jeanem Josselinem.^[10] Po neshodách ohledně startu ve velterové váhové kategorie s vedením Lokomotivy, přestoupil od roku 1962 do Ústí nad Labem do Rudé Hvězdy. V roce 1963 na červnovém mistrovství Evropy v Moskvě obsadil třetí místo, když ho v semifinále zastavil domácí litevský Sovět Ričardas Tamulis. V roce 1964 startoval na olympijských hrách v Tokiu ve velterové váze. Po úvodní výhře nad Malcolmem Bulnerem ze Srí Lanky, prohrál ve druhém kole s Finem Pertti Purhonenem. Ve třetí třetině s Finem utrpěl tržnou ránu na obočí a rozhodčí souboj zastavil.^[11]

V roce 1965 se výkonnostně hledal a na mistrovství Evropy v Berlíně startoval ve velteru jeho velký děčínský rival Vladimír Kučera. Důvodem byla vleklá zranění prstů na ruce, zápěstí a levého lokte, která mu bránila v lepší přípravě. V roce 1966 byl krizovým rokem československého boxingu, kdy se uvažovalo po vzoru Švédska o jeho zrušení. Příčinou byla dvě úmrtí v ringu v krátkém časovém horizontu. Soutěže byly nakonec obnoveny od roku 1967 s důrazem na větší bezpečnost (např. zavedení přileb).^[12] Roční přestávka mu prospěla a na květnovém mistrovství Evropy v Římě se vrátil ve staré formě. Ve finále porazil po taktickém výkonu s nateklým loktem na body východního Němce Manfreda Wolkeho a vybojoval svůj první titul mistra Evropy.^[13] Na olympijské hry v Mexiku v roce 1968 si však formu nepřivezl. V zápase s Bulharem Ivanem Kirjakovem byl za nečistý boj rozhodčím napomínán a po slovní inzultaci za nesportovní chování nakonec diskvalifikován.^[14] Po olympijských hrách se rozloučil s reprezentací a věnoval se trenérské práci v Rudé Hvězdě. Měl velkou zásluhu na věhlasu ústeckého boxu nejen v Československu. Boxu se na výkonnostní úrovni věnoval jeho syn Bohumil.

Výsledky

Olympijské hry

Olympijské hry
Kolo	Výsledek	Bilance	Soupeř	Výsledek	Datum	Turnaj	Místo
1968 Olympijské hry do 67 kg
1/32	prohra	6-2	Ivan Kirjakov (BUL)	diskvalifikace	20. listopadu 1968	Olympijské hry	Ciudad de México, Mexiko
1964 Olympijské hry do 67 kg
1/16	prohra	6-1	Pertti Purhonen (FIN)	r.s.c.	14.-16. listopadu 1964	Olympijské hry	Tokio, Japonsko
1/32	vítězství	6-0	Malcolm Bulner (SRI)	5-0
1960 Olympijské hry do 63,5 kg
finále	vítězství	5-0	Clement Quartey (GHA)	5-0	2.-5. září 1960	Olympijské hry	Řím, Itálie
semifinále	vítězství	4-0	Quincey Daniels (USA)	5-0
čtvrtfinále	vítězství	3-0	Piero Brandi (ITA)	4-1
1/16	vítězství	2-0	Bernie Meli (IRL)	5-0
1/32	vítězství	1-0	Rupert König (AUT)	3-2

Mistrovství Evropy

Mistrovství Evropy
Kolo	Výsledek	Bilance	Soupeř	Výsledek	Datum	Turnaj	Místo
1967 Mistrovství Evropy do 67 kg
finále	vítězství	6-2	Manfred Wolke (GDR)	verdikt	25. května- 2. června 1963	Mistrovství Evropy	Řím, Itálie
semifinále	vítězství	5-2	Ion Hodosan (ROU)	t.k.o. 2
čtvrtfinále	vítězství	4-2	Celal Sandal (TUR)	diskvalifikace
1/16	vítězství	3-2	Dieter Kottysch (FRG)	verdikt
1963 Mistrovství Evropy do 67 kg
semifinále	prohra	2-2	Ričardas Tamulis (URS)	verdikt	26. května- 3. června 1963	Mistrovství Evropy	Moskva, Sovětský svaz
čtvrtfinále	vítězství	2-1	Bruno Guse (GDR)	verdikt
1/16	vítězství	1-1	Heinrich Dieter (FRG)	verdikt
1961 Mistrovství Evropy do 67 kg
1/16	prohra	0-1	Jean Josselin (FRA)	2-3	4. června 1961	Mistrovství Evropy	Bělehrad, Jugoslávie

Odkazy

Reference

Literatura

Olympijský vítěz B. Němeček je uveden v knize Jaroslava Kirchnera a Jana Slepičky – Hvězdy českého sportu 1 (2000; ISBN 80-7200-471-9). Jako krédo používal citát: „Vůle, síla a vytrvalost - to mi dal sport do života.“

Související články

• Československo na letních olympijských hrách

Externí odkazy

• Bohumil Němeček v databázi Olympedia (anglicky)
• Ustecky.denik.cz: Zemřel olympijský vítěz, boxer a Ústečan Bohumil Němeček