Bohumil Váňa

Bohumil Váňa
Narození17. ledna 1920
Praha
Úmrtí4. listopadu 1989 (ve věku 69 let)
Praha
Povolánístolní tenista
OceněníSíň slávy Mezinárodní federace stolního tenisu (1993)
Síň slávy českého stolního tenisu (2014)
Síň slávy evropského stolního tenisu (2016)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Přehled medailí
Mistrovství světa – dvouhra muži
zlatoMS 1938dvouhra muži
zlatoMS 1947dvouhra muži
stříbroMS 1948dvouhra muži
stříbroMS 1949dvouhra muži
Mistrovství světa – čtyřhra muži
zlatoMS 1947čtyřhra muži
zlatoMS 1948čtyřhra muži
zlatoMS 1951čtyřhra muži
stříbroMS 1949čtyřhra muži
bronzMS 1950čtyřhra muži
bronzMS 1953čtyřhra muži
Mistrovství světa – smíšené dvojice
zlatoMS 1937mix
zlatoMS 1951mix
stříbroMS 1938mix
stříbroMS 1948mix
stříbroMS 1949mix
stříbroMS 1950mix

Bohumil Váňa (17. ledna 1920 Praha4. listopadu 1989 tamtéž) byl český stolní tenista.

Bohumil Váňa získal celkem třicet medailí na mistrovství světa, z toho třináct zlatých. To mu zajišťuje druhé místo v historických tabulkách za Viktorem Barnou. Vzhledem k tomu, že dnes se hraje mistrovství světa jednou za dva roky a světová špička je mnohem vyrovnanější, není pravděpodobné, že by byl někdy v budoucnosti překonán někým dalším.

Tato sbírka medailí by byla pravděpodobně mnohem rozsáhlejší, ale na vrcholu jeho kariéry přišla vynucená sedmiletá přestávka způsobená druhou světovou válkou. O jeho jedinečném postavení mezi světovou špičkou svědčí fakt, že část svých titulů získal před válkou a část po ní, jak je vidět z přehledu na konci tohoto článku.

Kariéra

Bohumil Váňa se ke stolnímu tenisu dostal (jak bylo tehdy obvyklé)[zdroj?] hraním po sálech hospod se svým starším bratrem. Jeho talent byl brzy rozpoznán a Váňa začal docházet na tréninky do herny AC Sparta Praha stolní tenis Praha. Podle svědectví spoluhráčů trénoval na tehdejší dobu neuvěřitelné čtyři hodiny denně - pokud neměl s kým, tak často sám o zeď.

V osmnácti letech porazil na mistrovství světa v Anglii nejprve v semifinále tehdy již pětinásobného mistra světa Viktora Barnu a ve finále úřadujícího mistra světa Richarda Bergmanna. Překvapil tehdy celý svět velice útočným pojetím s forehendovým drivem jako hlavním úderem (což byla v době pálek s obyčejnou vroubkovanou gumou bez houby poměrně nezvyklá taktika)[zdroj?]. Jeho slibně vyhlížející kariéra byla pak přerušena válkou - na rozdíl právě od Barny a Bergmanna nevyužil možnosti odejít do Anglie a pokračovat v hraní na vrcholové úrovni, ale zůstal doma v Čechách.

Po roce 1948 stále ještě reprezentoval a vyhrával, ale začínaly se objevovat problémy. Stolní tenis byl tehdy v Československu amatérský sport a Váňa byl zvyklý vydělávat si na živobytí hraním polooficiálních turnajů po hospodách a exhibicemi. To se v novém socialistickém zřízení ukázalo být nemožné, Váňa pracoval nejprve jako kopáč na stavbě Letenského tunelu, později také jako topič. Tím začala jít jeho výkonnost postupně dolů - navíc se přidala nepříliš dobrá atmosféra[zdroj?] v reprezentačním týmu, kde výsledky přestávaly pozvolna být hlavním kritériem pro nominaci. Do stolního tenisu tehdy také velmi výrazně zasáhl příchod nového typu „japonských“ pálek s houbovými potahy, který vyžadoval poněkud jiný způsob hry.

V roce 1956 dostal nabídku na místo trenéra, která byla podmíněna složením trenérských zkoušek. To jako mnohanásobný mistr světa odmítl a znechuceně odešel z vrcholového stolního tenisu do ústraní. Zemřel zatrpklý a v bídě[zdroj?] v roce 1989.

Dosažené úspěchy

Mistr světa:

Odkazy

Literatura

  • 100 let českého sportu 1918-2018. 1. vyd. Praha: Olympia, 2018. 400 s. ISBN 978-80-7376-521-7. S. 119. 
  • Ota Pavel: Syn celerového krále, povídka Jak Bohoušek Váňa oplatil hořký slzy Marušky Kettnerové, Olympia Praha, 2. vyd., 1979

Související články

Externí odkazy