Bohumil Waigant

Bohumil Waigant
Narození	26. ledna 1885 Praha
Úmrtí	17. srpna 1930 (ve věku 45 let) Hradec Králové
Povolání	architekt, učitel a grafik
Příbuzní	Antonín Waigant[1] (sourozenec)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Bohumil Waigant (26. ledna 1885 Praha – 17. srpna 1930 Hradec Králové) byl český architekt, malíř a sochař. Byl žákem Jana Kotěry a často spolupracoval se svým bratrem sochařem Antonínem Waigantem.^[2]

Bohumil Waigant se narodil v Praze, kde také studoval, a to nejdříve sochařství (u Josefa Pekárka, Karla Nováka a poté u Stanislava Suchardy), potom malířství (u Karla Vítězslava Maška) a nakonec na Umělecko-průmyslové škole u Jana Kotěry dekorativní architekturu. Již během studia navrhl Waigant několik budov v Praze, krátce po studiu začal působit v Kotěrově projekční kanceláři v Hradci Králové (např. se podílel na výstavbě tamějšího městského muzea), do Prahy se ale opakovaně vracel. V roce 1919 odešel do Prešova, kde pracoval jako učitel uměleckořemeslných předmětů na Státní průmyslové škole a kde se oženil s českou učitelkou kreslení a měl s ní jednoho syna. V roce 1928 se i s rodinou vrátil do Hradce Králové, kde kromě architektonické práce také vyučoval odborné technické kreslení. V roce 1928 byl jmenován profesorem. Od roku 1929 působil na Státní průmyslové škole, dnešní střední průmyslové škole stavební v Hradci Králové. Po návratu do Hradce ve městě realizoval ještě dvě stavby.^[3]

17. srpna 1930 v Hradci Králové ve věku 45 let náhle zemřel.^[4][5]

Stylový rejstřík Bohumila Waiganta byl velmi široký: od geometrické secese přes klasicizující prvky až po purismus. Mezi typické prvky jeho prací patří v exteriérech spirálový ornament, nápadné rámování oken, kombinace režného zdiva a hladké omítky, používání zprohýbaných částí průčelí, kazetování v podhledech říms, kanelování mezi okny a především figurální nebo reliéfní plastická výzdoba, kterou často prováděl jeho bratr Antonín. V interiérech pak Waigant kladl důraz na umělecko-řemeslé doplňky (zábradlí, svítidla...). U některých projektů sám také navrhoval nábytek.^[4][5][6]

Byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes.^[3]

• Maškova vila (dům pro malíře Karla Vítězslava Maška), Slavíčkova 7, Praha 6 (1901) – spolupráce na návrhu s K. V. Maškem^[7]
• obytný dům Kladská čp. 1462, Praha – Vinohrady, ve spolupráci s Emilem Králíčkem (1907–08)^[2][4][5]
• Pavilon odborného školství a nábytkový soubor jídelny pro Jubilejní výstavu, Praha (1908)^[4][5]
• školní návrhy vily a výstavního pavilonu (1909)^[4][5]
• obytný dům Chopinova 1564/8, Praha – Vinohrady (1909)^[2][4][5]
• obytný dům Chopinova 1556/6, Praha – Vinohrady (1909)^[2][4][5]
• činžovní dům Josefa Juliše, Gočárova tř. 479/2, Hradec Králové (1910)^[2][4][5]
• návrh obytného domu, Gočárova tř. 480, Hradec Králové (1910)^[4][5]
• činžovní dům Josefa Cardy, Švehlova 512/14, Hradec Králové (1911)^[2][4][5]
• návrh obchodního domu Barth (1911)^[4][5]
• návrh činžovního domu pro průmyslníka z Prahy – Karlína (1911)^[4][5]
• výzdoba divadelního sálu městské radnice, Hořice v Podkrkonoší^[4][5]
• Rejchlův dům (dům, v němž bydlel a měl kancelář architekt Václav Rejchl st.), tř. ČSA 543/29, Hradec Králové (1913)^[2][4][5]
• činžovní dům Josefa Jihlavce I, tř. ČSA 556/27, Hradec Králové (1914)^[2][4][5]
• návrh měšťanské školy v Lanžhotě, 3. místo v soutěži (1922)^[4][5]
• nábytkový jídelní 16dílný komplet, Prešov (1924–27)^[4][5]
• projekt rolnické záložny v Košicích (20. léta)^[4][5]
• interiérové vybavení pro Banku pro obchod a průmysl, Hradec Králové (1927, nedochováno)^[4][5]
• činžovní dům Josefa Jihlavce II, Divišova 757/1, Hradec Králové (1928)^[2][4][5]
• školní interiér a hřbitovní náhrobky pro Výstavu soudobé kultury, Brno (1928)^[4][5]
• návrh na městskou spořitelnu, Hradec Králové (1928)^[4][5]
• vnitřní úpravy prostor Národního klubu v Rejchlově domě, tř. ČSA 543, Hradec Králové (1928, nedochováno)^[4][5]
• vila Václava a Luisy Tesařových, Čechova ul. 759/1, Hradec Králové (1929)^[2][4][5]

Neověřené realizace:^[6]

• fasáda domu Mickiewiczova 238/11, Praha 9 (1910–11)
• fasády domů Matoušova 6, Preslova 15 a 17, Praha 5 (1911–12)
• přestavba a nástavba domu U námořníka, Jugoslávská 13, Praha 2 (1912–13)
• fasáda domu Bachmačské náměstí 6, Praha 6 (1913)
• fasáda nárožního domu Kafkova 12, Praha 6 (1913–14)
• fasády činžovních domů Kubelíkova 38 a 41, Čajkovského 21, Praha 3 (1913–14)
• fasády Wuchterlova 4 a Čerchovská 8, Praha (návrh 1914, nerealizováno)
• fasáda domu Boleslavova 9 a 11 Praha 4 (1913–14)
• fasáda domu Polská 17, Praha 2 (1912)
• fasáda domu Moravská 34, Praha 2 (1912)
• fasáda domu Čs. armády 13, Praha 6 (návrh 1912, nerealizováno)
• fasáda domu Žitomírská 34, Praha 10 (1914)
• fasáda domu Přemyslovská 5, Praha 2, zřejmě ve spolupráci s Emilem Králíčkem (1912)
• fasády čtyř domů Řipská 25 a 27, Vinohradská 74 a 76, Praha 3, zřejmě ve spolupráci s Emilem Králíčkem (1912–13)
• fasáda domu Slovenská 23, Praha 2 (1913)
• fasády domů Křesomyslova 8 a 10, Praha 4
• fasáda domu Rašínovo nábřeží 58, Praha 2
• fasáda domu Haštalská 11, Praha 1 (1914–15)
• návrh na budovu pojišťovny Koruna na Václavském náměstí 1, Praha 1 (1912, nerealizováno)
• obchodní a obytný Palác Rokoko , Štěpánská 63 a 65, Václavské náměstí 38 a 40, Praha 1 (1913–15), autorem fasády do ulice a vnitrobloku s diagonální sítí, cihelnou kašnou a keramickými lvíčky mohl být ve spolupráci s Emilem Králíčkem také Bohumil Waigant
• fasáda domu Kaprova 14, Praha 1 (1914–15)

• 
  Maškova vila, Praha
• 
  Činžovní dům Chopinova 1556/6, Praha
• 
  Činžovní dům Chopinova 1564/8, Praha
• 
  Rejchlův dům, Hradec Králové
• 
  Činžovní dům Josefa Jihlavce I
• 
  Kaprova 14, Praha
• 
  Vila Tesařových, Hradec Králové

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bohumil Waigant na Wikimedia Commons