Bohumila Sílová

Bohumila Sílová
Rodné jménoBohumila Nováková
Narození20. srpna 1908
Královské Vinohrady
Úmrtí3. listopadu 1957 (ve věku 49 let)
Praha
Povoláníspisovatelka a knihovnice
DětiEva Kantůrková
PříbuzníJan Štern a Ivan Štern (vnoučata)
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Bohumila Sílová (20. srpna 1908 Královské Vinohrady[1] – 3. listopadu 1957 Praha[2]) byla česká spisovatelka knih pro děti.[3]

Život

Bohumila Sílová, rozená Nováková, pocházela z rodiny vinohradského majitele obuvnické dílny Josefa Nováka.[1] Matka Antonie, rozená Lešová, jí zemřela již v útlém mládí a po otcově smrti roku 1914 se s ní nevlastní matka, která zůstala bez prostředků, odstěhovala ke svým příbuzným do Těptína poblíž Jílového u Prahy. V Jílovém vychodila obecnou školu a od roku 1919 studovala na měšťanské škole v Praze, kde také v letech 1923–1925 vystudovala obchodní školu.[3]

Krátce pracovala jako úřednice, ale brzy se díky své zálibě v literatuře stala zaměstnankyní půjčovny knih pro děti v Ústřední knihovně hlavního města Prahy. Na přelomu 20. a 30. let pracovala v nakladatelství Aventinum a pak až do války jako sekretářka nakladatelského družstva Kmen. Knížky vydávala také u Poté se stala spisovatelkou z povolání s výjimkou několika poválečných let, kdy vedla dětskou rubriku Rudého práva. V letech 1934–1935 redigovala společně s Jaroslavem Raimundem Vávrou časopis Zora.

Rodinný život

Dne 16. února 1930 se v Nuslích provdala za absolventa obchodní školy Jiřího Sílu (1911–1960), komunistu a pozdějšího komunistického novináře. Sama rovněž vstoupila do KSČ. Manželství bylo v roce 1937 rozvedeno a následně téhož roku prohlášeno za rozloučené.[4][p 1]

Dcera Eva Kantůrková (narozená roku 1930) je rovněž spisovatelka.[3]

Dílo

Vodník Ivánek, obálka a ilustrace Artuš Scheiner, vydal J.R. Vilímek

Bohumila Sílová je především autorkou pohádek pro nejmenší čtenáře, ve kterých se dotýká i problémů sociálních a politických. Proslavila se především díky své sérii příběhů ze života malého černouška Pavího Očka. Jde o téměř nepostřehnutelně didaktické féerie s humanistickou tendencí a s napínavým obratně vystavěným dějem. Kromě toho je autorkou dívčích románků a dvou knih s budovatelskou tematikou. Za nejživější a nejbezprostřednější z dívčích románků považuje kritika Čechy krásné, Čechy mé, dívčí deník se silně autobiografickými prvky.[3]

Knižní vydání

  • Čertík Mičula (1933), pohádka, příběh malého čerta, který utekl z pekla mezi vesnické kluky.
  • Vypravování o třech písmenkách (1933), časopisecky ve vánočním čísle Haló novin, napsáno společně s Juliem Fučíkem pod pseudonymem Jef a Besi, knižně 1960. Pohádková povídka o třech písmenkách signálu SOS, která se rozběhnou na rádiových vlnách do světa, aby přivedla pomoc potápějící se lodi.
  • Vodník Ivánek (1935), pohádka navazující na Čertíka Mikulu.
  • Mik za to nemůže (1935), pohádka.
  • Mury-Bury kouzelník (1937), pohádka (zdramatizováno jako Kouzelník Mury-Bury).
  • Míčula na vandru (1938), pohádka navazující na Vodníka Ivánka.
  • série knih o černouškovi Pavím Očku:
    • Paví Očko ve lví říši (1939), detektivní pohádka,
    • Podivné cesty Pavího Očka (1939), detektivní pohádka,
    • Povídá se ve lví říši, povídá... (1940),
    • Cirkus Pavího Očka (1940),
    • Slavnost úplňku (1943),
    • Šibal Makočuba (1945).
  • Dájo, nevolej (1939), dívčí románek.
  • Stříbrný střevíček (1940), dívčí románek.
  • Město svornosti (1940), pohádka.
  • Čechy krásné, Čechy mé (1940), autobiografická próza napsaná ve formě dívčího deníku.
  • Statečný rytíř Mahulín (1946), pohádka.
  • Třicet koní Vénu honí (1950), povídka s budovatelskou tematikou.
  • Bajky (1956), řada krátkých satirických bajek zesměšňujících kulturní a politické nedostatky doby.

Televizní adaptace a film

Zajímavost

Koncem roku 1948 oznámil denní tisk, že Bohumila Sílová nastoupila na rok jako dělnice do ČKD Praha.[5] Při tom se měla zavázat, do roka napíše o továrním prostředí knížku. (Její první publikovaná kniha po této praxi byla kniha pro děti Třicet koní Vénu honí o dělníku Vénovi Pašákovi, který špatně udržoval magnetickou brusku o výkonu 30 koňských sil.)[6]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Někdy se nesprávně uvádí, že k rozvodu došlo, když byl dceři Evě rok, např. [1]

Reference

  1. ↑ a b Matrika N, sv. Ludmila, 1907-1909, snímek 323, Záznam o narození a křtu
  2. ↑ Zemřela Bohumila Sílová. S. 2. Rudé právo [online]. 5. 11. 1957 [cit. 2020-05-14]. S. 2. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e Lexikon české literatury 4/I S-T, Academia, Praha 2008, str. 154-155.
  4. ↑ Matrika oddaných, Nusle 1928-1934, snímek 69 [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2020-05-14]. Dostupné online. 
  5. ↑ Závody čekají na své autory. Rudé právo [online]. 5. 12. 1948 [cit. 2020-05-13]. Dostupné online. 
  6. ↑ Databáze knih: Třicet koní Vénu honí. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Bohumila Sílová Vodník Ivánek.jpg
Autor: own photo, Licence: CC BY-SA 4.0
Bohumila Sílová: Vodník Ivánek, ilustrace Artuš Scheiner