Bohuslav Binka

doc. Mgr. Bohuslav Binka, Ph.D.
Narození4. ledna 1973 (50 let)
České Budějovice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Oblasti zájmuenvironmentální etika, hlubinná ekologie, environmentální filosofie, teorie vědy, manipulace médií
Alma materMasarykova univerzita
VlivyJosef Šmajs, Pavel Materna, Petr Horák
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bohuslav Binka (* 4. ledna 1973 České Budějovice) je český environmentální etik, filosof a gestalt terapeut, laureát Ceny Josefa Vavrouška v kategorii vědecko-výzkumné (disertační) práce. Od roku 2004 působí na Katedře environmentálních studií Fakulty sociálních studií a od roku 2012 do roku 2019 byl vedoucím této katedry.[1] V letech 2019 až 2021 působil jako proděkan pro vnitřní a vnější komunikaci Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Je odborným garantem projektu sdíleného bydlení mladých dospělých z dětských domovů a studentů brněnských vysokých škol Symbios.

Biografie

Bohuslav Binka se narodil 4. ledna 1973 v Českých Budějovicích. Vystudoval obory filosofie a estetika na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Na téže fakultě získal v roce 2002 titul Ph.D. v oboru filosofie. Za svou disertační práci s názvem Analýza hlubinné ekologie se stal laureátem Ceny Josefa Vavrouška v kategorii vědecko-výzkumné (disertační) práce udělované Fakultou sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze a Fondem Petry a Josefa Vavrouškových.[1] Během studií absolvoval tříměsíční stáž na The Catholic University of America ve Spojených státech a v roce 2007 měsíční vědecko-výzkumnou stáž na University of Glasgow ve Skotsku.[2]

V letech 2000 až 2001 působil na Katedře společenských věd Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Od roku 2001 do roku 2004 byl v pozici odborného asistenta na Katedře podnikového hospodářství Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity. V roce 2004 nastoupil na pozici odborného asistenta na Katedře environmentálních studií, kde se stal v roce 2012 vedoucím katedry. [1] V roce 2014 se habilitoval spisem Slepé skvrny environmentální etiky a obdržel tak titul docenta.[3] V roce 2015 zahájil studium psychoterapeutického výcviku v integrativním skupinovém gestalt přístupu ve společnosti INSTEP. Od roku 2018 pak působí jako odborný garant projektu Symbios - sdílené bydlení mladých dospělých z dětských domovů a studentů brněnských vysokých škol.[4] Od roku 2019 působí také jako gestalt terapeut.

Dílo

Ve svých pracích se Bohuslav Binka věnuje především environmentální filozofii, environmentální etice a konceptu gestalt terapie. V knize Environmentální etika se nejen vyrovnává s oponenty environmentalismu, ale také například představuje jednotlivé směry environmentální etiky.[5] Vedle Zelené svatozáře Erazima Koháka, je tak Environmentální etika Bohuslava Binky druhou a prozatím v českém prostředí jedinou ucelenou publikací mapující kořeny a proudy environmentální etiky. Ve své práci se také výrazně věnuje osobě viktoriánského myslitele Johna Ruskina.[6] Kromě toho mu vyšla i kniha Zelený extrémismus, kde zkoumá, zda je české environmentální hnutí extremistické – na základě srovnání s pravicově extremistickým hnutím, dospívá k závěru, že v českém environmentálním hnutí se extremismus nenachází.[7]

Vybraná díla

  • 2008: Analýza hlubinné ekologie
  • 2009: Zelený extremismus - Ideje a mentalita českých environmentálních hnutí
  • 2011: Tři studie z environmentální filosofie (Spoluautor: Josef Šmajs, Marek Timko)
  • 2011: John Ruskin a příroda (Spoluautoři: Karel Stibral, Naďa Johanisová)
  • 2011: Ciencias sagradas : el redescubrimiento del meta-concepto de la verdad en una ciencia de finales del siglo XX
  • 2011: Šumava jako tragický test občanské inteligence[8]
  • 2012: Environmentální etika
  • 2012: Etika, ekonomika, příroda[9] (Spoluautoři: Ivo Rolný, Josef Šmajs)
  • 2018: One world in schools: an evaluation of the human rights education programme in the Republic of Georgia (spoluautoři: Jan Činčera, Jan Skalík)
  • 2018: Designing a Sustainability-Driven Entrepreneurship Curriculum as a Social Learning Process : A Case Study from an International Knowledge Alliance Project[10] (spoluautoři: Jan Činčera, Petra Biberhofer, Johan Boman, Lisa Mindt, Marco Rieckmann)
  • 2019: Managing Diversity : The Challenges of Inter-University Cooperation in Sustainability Education[11] (spoluautoři: Jan Činčera, Grzegorz Mikusinski, Luis Calafate, Cristina Calheiros, Alexandra Cardoso, Marcus Hedblom, Michael Jones, Alex Koutsouris, Clara Vansconcelos, Katarzyna Iwinska)
  • 2019: Environmentální žal roste i v Česku[12] (rozhovor pro Český rozhlas)
  • 2019: Nátlak a moralizování u ekologických hrozeb nepomůže[13] (rozhovor pro ČT24)

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c Životopis Bohuslava Binka na stránkách Masarykovy univerzity [online]. Brno: Masarykova univerzita. Dostupné online. 
  2. ↑ Zaměstnanci Katedry environmentálních studií [online]. Brno: Katedra environmentálních studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-02-02. 
  3. ↑ JEMELKA, Petr. Oponentský posudek habilitačního spisu – Mgr. Bohuslav Binka, Ph.D., Slepé skvrny environmentální etiky (FF PU, Prešov 2014) [online]. 25. 3. 2014. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  4. ↑ O NÁS. symbiosbrno [online]. [cit. 2019-11-12]. Dostupné online. 
  5. ↑ BINKA, Bohuslav. Environmentální etika. Brno: Masarykova univerzita, 2008. ISBN 978-80-210-4594-1. 
  6. ↑ STIBRAL, Karel; BINKA, Bohuslav; JOHANISOVÁ, Naděžda. John Ruskin a příroda. Brno-Praha: Masarykova univerzita, 2011. ISBN 978-80-210-5598-8. 
  7. ↑ BINKA, Bohuslav. Zelený extremismus - Ideje a mentalita českých environmentálních hnutí. Brno: Masarykova univerzita, 2009. ISBN 978-80-210-4791-4. 
  8. ↑ Bohuslav Binka: Šumava jako tragický test občanské inteligence. Ekolist.cz [online]. [cit. 2019-11-12]. Dostupné online. 
  9. ↑ IVO, Šmajs Josef, Binka Bohuslav, Rolný. Etika, ekonomika, příroda. [s.l.]: Grada Publishing a.s. 194 s. Dostupné online. ISBN 9788024742939. Google-Books-ID: _C7FAvDB4wkC. 
  10. ↑ CINCERA, Jan; BIBERHOFER, Petra; BINKA, Bohuslav. Designing a Sustainability-Driven Entrepreneurship Curriculum as a Social Learning Process: A Case Study from an International Knowledge Alliance Project. Journal of Cleaner Production. 2018-01-20, roč. 172, s. 4357–4366. Dostupné online [cit. 2019-11-12]. DOI 10.1016/j.jclepro.2017.05.051. 
  11. ↑ CINCERA, Jan; NSKI, Grzegorz; BINKA, Bohuslav. Managing Diversity: The Challenges of Inter-University Cooperation in Sustainability Education. Sustainability. 2019-10-01, roč. 11, s. 5610. Dostupné online [cit. 2019-11-12]. DOI 10.3390/su11205610. 
  12. ↑ Environmentální žal roste i v Česku. ‚Je oříšek o klimatické změně informovat a nestrašit,‘ říká odborník. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2019-11-12]. Dostupné online. 
  13. ↑ Nátlak a moralizování u ekologických hrozeb nepomůže. Naopak, říká etik Binka. ČT24 [online]. [cit. 2019-11-12]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Binka - foto -menší1.jpg
Autor: Khindiktig, Licence: CC BY-SA 4.0
Bohuslav Binka, 2019 photo by Stanislav Krupař