Bohuslav Fuchs

prof. Ing. arch. Bohuslav Fuchs, DrSc.
Narození	24. března 1895 Všechovice Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	18. září 1972 (ve věku 77 let) Brno Československo Československo
Místo pohřbení	Ústřední hřbitov v Brně
Alma mater	Akademie výtvarných umění v Praze
Povolání	architekt, pedagog, učitel, urbanista, designér a vysokoškolský učitel
Děti	Kamil Fuchs Alena Korvasová
Ocenění	zasloužilý umělec (1966) národní umělec (1968) Pocta České komory architektů (2015)
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bohuslav Fuchs (24. března 1895 Všechovice – 18. září 1972 Brno) byl český architekt, urbanista a teoretik značného vlivu a evropského významu. Jeden z předních pionýrů moderního mezinárodního stylu. Svým vyspělým, časně moderním a mimořádně rozsáhlým dílem zásadně ovlivnil vývoj české architektury stejně jako zrání moderní architektury v mezinárodním kontextu.

Realizoval více než 150 staveb, z nichž některé, jako hotel Avion, pavilon města Brna a lázně Zábrdovice nebo termální koupaliště Zelená žába v Trenčianských Teplicích, se staly jedněmi ze stěžejních děl moderní epochy.

Bohuslav Fuchs se narodil ve Všechovicích na střední Moravě (Hranice na Moravě), v odlehlé obci, avšak na dohled hlavních továren pro slavné židle Thonet v Bystřici pod Hostýnem. Jeho otec Augustin Fuchs měl na náměstí vedle kostela krámek se smíšeným zbožím

Byl obdařen mimořádným, přirozeným a komplexním talentem pro architekturu. Měl výtvarné cítění, výjimečnou prostorovou představivost a smysl pro harmonii. Nechyběla mu ovšem technická zodpovědnost. Nadání cílevědomě a účinně rozvíjel souběžně s oficiálním studiem. Několik málo let před tím bylo univerzitní studium pro architekty spíše výjimkou než pravidlem. Přes pomoc vynikajících učitelů byl Fuchs přesto v jádru „samoukem“.

Studoval nejprve na reálce v Holešově, která se ještě během jeho studií změnila na reálné gymnázium.^[1] Kreativní sklony projevil již tam při vydávání studentského časopisu, za což byl ze studií vyloučen.^[2][3] Začal se tedy učit zedníkem a posléze se stal žákem české Průmyslové školy stavební v Brně (1910–1915), během studií se zároveň i vyučil. Měl štěstí na mimořádné učitele – vynikající architekty Jaroslava Syřiště, J. Oplta a především Emila Králíka. Oficiální přípravu završil studiem na Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Jana Kotěry (1916–1919), který jej osobně ke studiu vybral. Vyhnul se tím také službě na frontě a získal i náskok v profesní dráze^[zdroj⁠?!].

Motivace dosáhnout mimořádných výsledků byla ještě posílena touhou povznést se z jednoduchých poměrů rodiny a nesmírně rostla s nadcházejícími výzvami, přicházejícími s neopakovatelnými úkoly výstavby mladého státu po konci války. Nikdy za dlouhou dobu nebyly podmínky pro vznik a rozvoj velké architektury jako na sklonku I. světové války a v letech po jejím skončení. V Československu to byly dispozice, kulturní, společenské, politické, hospodářské, ale zejména demografické. V době, kdy se přirozeně střídaly pozice na čele společnosti, bylo mnoho mužů starších ročníků ještě vázáno na válečných frontách, dostala tedy příležitost přesně ona generační vrstva, ke které Fuchs náležel.

Fuchs byl koncentrovanou osobností. Nebyl nijak neomalený, ale pohotový, a z každé příležitosti bez zaváhání dokázal vytěžit maximum. Řečník byl neobratný, a tak se projev jeho vnitřního světa zcela usměrnil jen na architektonickou práci, která mu šla snadno od ruky. Jeho architektonické dílo budilo stále větší důvěru a bylo vícekrát ověřováno jako po všech stránkách spolehlivé. Byl vzdělaný a měl kreativní rozhled, ale pro nadbytek konkrétní projekční práce neměl čas a ani příležitost teoretické myšlení rozvinout do jiskrnější podoby.

Jako architekt – i když byl od podstaty zdrženlivý člověk – se veřejně angažoval, nejprve ve Spolku architektů v naději, že by mohl být výchozí platformou pro komoru architektů. Později byl československým delegátem v CIAM. V porovnání s Le Corbusierem ale nevyvíjel takovou ofenzivní společenskou činnost ku prospěchu modernismu.

Fuchs přišel do Brna v roce 1923 díky perspektivě odborného místa ve stavebním a plánovacím oddělení Stavebního ředitelství města. Již v roce 1922 jej k účasti v konkurzu vybídl Jindřich Kumpošt. Brnu tehdy nezbývalo než mnoho stavět, a to skýtalo jedinečnou naději jisté realizace, ale také skoro žádné překážky modernímu trendu. Na tomto postu mu jako zaměstnanci byly automaticky přidělovány úkoly (Masná burza, Pavilon města Brna), které vešly do dějin architektury.

I přesto, že měl zejména v letech 1923–1928 zajištěn pravidelný „proud“ přímo zadaných úkolů – dychtivě, s plným nasazením a pravidelně se účastnil architektonických i urbanistických soutěží. Později byl i častým porotcem. Fuchs byl přesvědčeným soutěžním typem a přijímal téměř každou výzvu.^[zdroj⁠?!] Vzdor kolujícím legendám o ovlivňování soutěží je ověřeno^[kým?], že se choval „fair play“.^[zdroj⁠?!]

Za války se stal učitelem na legendární „Baťově“ umělecké škole a ihned po válce, po obnově vysokých škol, profesorem urbanismu na Vysoké škole technické v Brně

V prvních poválečných letech se před Fuchsem otevřela tvůrčí perspektiva a po roce 1945 byl logicky povolán za profesora architektury na brněnskou Techniku, po nástupu komunistického režimu byla však jeho situace ve škole i profesi stále svízelnější. Veřejných úkolů ubývalo, což se prohloubilo po roce 1949. Soukromá klientela drobných stavebníků moravského venkova byla během raných padesátých let decimována. Fuchs byl sice nadále profesorem i dokonce děkanem, jeho práce na škole ale byla zákulisně omezována a sabotována. Byla předmětem žárlivosti a intrik mladších kolegů, kteří mistrně zneužili politického vývoje v nedemokratických poměrech. Fuchs byl nakonec po roce 1958 inscenovaně obviněn z šedé ekonomiky a odsouzen.

Bohuslav Fuchs zemřel 27. září 1972 na následky vnitřních a četných zranění, které utrpěl při automobilové havárii na cestě do Prahy v roce 1970. Je pohřben na Ústředním hřbitově v Brně, sk. 25e/hr. 53

Bohuslav Fuchs byl oceněn řadou cen, uznání a členství v prestižních uskupeních. V popředí je Herderova cena. Byl také čestným zahraničním korespondentem Královského institutu britských architektů – RIBA. Na domácí půdě byl dekorován titulem Národní umělec v době, kdy si toto ocenění získalo na krátký čas společenský respekt. Později byl titul zdiskreditován. Fuchsovi byla na konci 40. let nabídnuta profesura na Cambridžské universitě.

Ihned po studiích se jeho dílo rozvíjelo na profesionálním základě. Po absolutoriu se dostal ke dvěma velkým úkolům – návrhům horských hotelů – Klostermannovy a Masarykovy chaty, které se následně realizovaly. Byly to velké stavby v prostředí s tvrdým klimatem. Uvnitř byly koncipovány v principu moderně, i když s rustikálním povrchem, navenek měly ohleduplný výraz, rezonující s regionálními stavbami. Horské stavby dodnes nepřestavěny stojí.

Po epizodní koketerii s národním dekorativismem (vila Plhákových v Háji u Mohelnice) se Fuchs soustředil na profilaci vlastního architektonického výrazu, který se nezadržitelně blížil jak moderní formě, tak konstrukci a formování vnitřního prostoru. Měl za Le Corbusierem jen zcela nepatrnou prodlevu, a pouze letmo jej sledoval pohroužen v kultivaci vlastního díla vyvěrajícího z jeho originálních pohnutek a charakteru osobnosti. Klíčová je v tomto stadiu stavba ředitelství firmy Tauber v Bystřici pod Hostýnem.

Během těchto let (1922–1926) dozrála jeho tvorba na základě vlastní osobité cesty do plně moderní podoby. Byl tedy nejspíš částečně inspirován ranými projevy Le Corbusiera (od roku 1921) a holandskou architekturou – zejména počiny J. J. P. Ouda – přesto se nápadně demonstruje jeho vlastní cesta, nezaměnitelný charakter a „rukopis“. Během let 1923–1928 vznikla většina jeho klíčových děl, která vešla do dějin české architektury, např. Zemanova kavárna na Kolišti, Masná burza, hotel Avion, obřadní síň ústředního hřbitova v Brně Štýřicích, penzion Radun v Luhačovicích.

Vstup Bohuslava Fuchse do odborného života nastal v mimořádně příznivou dobu. Vzápětí po studiu se mu zdařilo realizovat důležité stavby. Úkoly – také díky šťastné periodizaci – přicházely v mocném přívalu, takže mu ani nezbývalo dost času k rozvoji teoretických úvah a manifestačních doktrín. Mezi všemi pionýry moderní architektury tak byl v podstatě výjimkou. Ihned v raném období (1923–1926) realizoval několik staveb (ředitelství společnosti Tauber, Zemanovu kavárnu, Masnou burzu a obřadní síň Ústředního hřbitova), které byly nedocenitelnou posilou pro uplatnění moderní architektury, protože všechny tyto stavby byly po stavebně technické stránce velmi solidní. Nejméně dvě z nich si pořídila respektovaná veřejná autorita, což mělo pro legitimitu moderní (funkcionalistické) architektury také značný význam.

Stále živou je úvaha, zda byl Fuchs více urbanistou než architektem. Přes množství staveb, byl a cítil se především urbanistou. Byl s Kumpoštem jedním ze zakladatelů moderního urbanismu, regulačního a územního plánování. Tehdy urbanismus opustil metody monumentálního a především tvarového určování (regulování) a postupně uplatňoval a rozvíjel metody moderní komplexního fungovaní sídelního celku.

Rok	Název stavby	Místo	Obrázek	Poznámka
1920	Klostermannova chata	Modrava
1921	Demlův dům	Tasov
1923	Rodinné domy Barvičova	Brno-střed, Stránice
1923	Ředitelství firmy Tauber	Bystřice pod Hostýnem
1924	Dům chudých	Bystřice pod Hostýnem
1924	Sociální kolonie Dolnopolní	Brno-Maloměřice
1924	Obecní škola Maloměřice	Brno-Maloměřice
1924	Masná burza	Brno, Trnitá
1925	Šindlerův dům	Korouhev
1925	Obřadní síň na Ústředním hřbitově	Brno-střed, Štýřice		s Josefem Poláškem
1926	Nájemné domy Cihlářská	Brno-střed, Veveří
1926	Pension Avion	Luhačovice
1926	Hřbitov	Všechovice, okres Přerov
1927	Lázně Rybářská	Brno-střed, Staré Brno
1927	Základní škola Křídlovická	Brno-střed, Staré Brno		(1. etapa na ulici Nádvorní)
1927	Vila Mlýnské nábřeží	Brno-Maloměřice a Obřany
1927	Penziony Radun/Viola/Iva	Luhačovice
1927	Sanatorium Dr. Kropáče	Brno-střed, Veveří
1927	Hotel Passage/Slovan	Brno-střed, Veveří
1927	Vlastní dům Hvězdárenská	Brno-Žabovřesky
1927	Kolonie Nový dům	Brno-Žabovřesky
1927	Lázně Kopečná	Brno-střed
1927	Pavilon města Brna	Brno-Pisárky, výstaviště
1927	Hotel Avion	Brno-střed
1928	Pavilon svazu národních jednot	Brno-Pisárky, výstaviště
1928	Pavilon městské plynárny a elektrárny	Brno-Pisárky, výstaviště
1928	Přístavba rodinného domu Františka Vaňka	Třebíč
1929	Měšťanská škola Kuřim	Kuřim, ul. Komenského
1929	Dětský domov Dagmar	Brno-Žabovřesky
1929	Adaptace prodejny Dresler	Brno-střed
1929	Dům SME	Přerov
1929	Moravská banka	Brno-střed		s E. Wiesnerem
1929	Internát Vesna	Brno-Pisárky
1929	Městské lázně v Zábrdovicích	Brno-Židenice, Brno-Zábrdovice
1930	Masarykův studentský domov	Brno-střed, Veveří
1931	Městská spořitelna[4]	Třebíč
1931	Městská spořitelna	Tišnov		s Jindřichem Kumpoštem
1931	Adaptace firmy Vaňura	Brno
1931	Zotavovna Morava	Tatranská Lomnica		s Karlem Ernstebergerem
1932	Vila Rudolfa Vršky	Velká Bíteš čp. 64
1932	Hudební škola	Ostrava-Vítkovice
1932	Obchodní dům Pešat	Ostrava-Moravská Ostrava
1934	Rodinný dům Františka a Milady Opavských	Ostrava-Mariánské Hory
1934	Sokol a kino	Jihlava
1934	Výstava Um. průmyslu	Stockholm		s Ladislavem Sutnarem
1935	Vila E.R. Mučednická	Brno-Žabovřesky
1935	Rodinný dům L. Boudy	Jihlava
1935	Nájemní dům (Z.R.)	Bratislava
1935	Chata Na Stráži	Valašské Klobouky
1935	Termální lázně Zelená Žába	Trenčianské Teplice
1936	Městské lázně	Uherské Hradiště
1936	Štátne reálne gymnázium	Turčianský Sv. Martin		s K. Šilingerom a L. Rado
1936	Vila Arnošta Löwita	Heřmanův Městec
1936	Přístavba Slováckého muzea	Uherské Hradiště
1936	Továrna Alpa	Brno-Královo Pole
1936	Vila Tesař na Hroznové ul.	Brno-Pisárky
1936	Památník Prokopa Diviše	Přímětice
1937	Zemské Vojenské Velitelství „Rohlík“	Brno-střed, Veveří
1937	Nádražní pošta	Brno-střed
1938	Vila Filipa Prášila	Uherské Hradiště
1938	Textilní dílny aka	Skryje
1939	Vila A.V.	Valašské Klobouky
1939	Rodinný dům Františka Albrechta	Nové Město na Moravě
1940	obytné domy s malými byty	Frenštát pod Radhoštěm
1940	Kallábův dětský domov	Jemnice
1940	Hotel Vlčina	Frenštát pod Radhoštěm
1941	Obytné domy	Bojkovice
1941	Přístavba vily J. V.	Ostravice
1941	Adaptace firmy Šerý	Valašské Klobouky
1942	Nouzové domy	Frenštát pod Radhoštěm
1942	Vodní elektrárna aka	Skryje
1944	Letní dům J.L.	Brno-Ivanovice
1945	Letní dům F.N. na přehradě	Kozí Horka, Brno-Bystrc
1946	Adaptace rodinného domu M. Š.	Všechovice
1946	Interiéry hotelu Vlčina	Frenštát pod Radhoštěm
1946	Adaptace domu umění	Brno-střed
1947	Škola	Brankovice
1947	Rekonstrukce kina	Trenčianské Teplice
1948	Obytné domy MEZ	Frenštát pod Radhoštěm
1948	Autobusové nádraží	Brno-střed
1952	Obytné domy	Komárno
1952	Pomník Rudé armády	Brno-střed		s Vincencem Makovským a Antonínem Kurialem
1959	Pomník osvobození	Svitavy		s Jiřím Markem
1961	Palác šlechtičen – dvůr	Brno-střed
1968	Vila A. Sovadiny	Ostopovice
1968	Sídliště Jabloňová	Brno-Medlánky		s Kamilem Fuchsem
1969	Obchodní dům Dyje	Znojmo		s Kamilem Fuchsem

Fuchsovo urbanistické dílo je podobně rozsáhlé jako soubor díla architektonického. Jeho zárodky spadají rovněž do počátku 20. let.

• Soutěžní návrh Letné 1920
• Soutěžní urbanistický návrh Klárova 1923
• Regulační studie Černých Polí 1923
• „Tangenta“ – soutěžní návrh regulace města Brna 1926–1927

• Organizace obytného prostoru, Světozor 1929/82
• Radíme státu jak ušetřit v Brně 15 mil. Kč, Index 1 1929/3
• Pro další vývoj moderní architektury, Index 10 1938/9
• Kompozice stavby měst. Brno 1953

Fuchs byl zejména pohroužen do navrhování staveb a urbanistických konceptů, což vázalo většinu jeho času. Přesto vytvořil i menší soubory svého nábytku – byl to však především nábytek do jeho staveb: vestavěné skříně, bufety a komody. Když to bylo nezbytné, Fuchs řešil s velkou přesností a určitostí i detaily. Vynikajícími kusy nábytku byly lavice pro nádražní poštu v Brně. Nepochybný význam má i trubkový nábytek navržený zejména pro lázeňské budovy a vyrobený v Bystřici pod Hostýnem.

Již ke konci 20. let byl – jako jeden ze spolutvůrců moderní architektury – mezinárodně známou a respektovanou osobností. Prvním opravdovým (a velmi přejícím) kritikem byl Karel Teige. Posléze se přidali – ale jen letmými zmínkami – Henry-Russell Hitchcock, Philip Johnson^[5] a J. G. Watjes. Časem mezinárodní reflexe zeslábly,^[6] především z důvodů domácích vnitrospolečenských zvratů a zakrnělé domácí publicity. Jenom částečně mohla napravit tento stav na mezinárodní úrovni snaha Borise Podreccy, Friedricha Kurrenta, Vladimíra Šlapety a Mihály Kubinszkeho od poloviny 60. do poloviny 80. let.

Fuchs měl ve své době značný vliv na rozvoj a přijetí moderní architektury širší společností. Již v první polovině 20. let dokázal dát většině výrazně moderních a progresivních projektů mimořádně solidní stavební kvalitu, takže se staly věrohodným způsobem stavění. Tím, že dostal jako zaměstnanec městské kanceláře za úkol navrhnout klíčové stavby ve středobodu veřejného života (obřadní síň, masná burza, pavilon m. Brna), dodal moderní architektuře vůbec – v celosvětovém kontextu – punc věrohodnosti, spolehlivosti; a završilo to vítěznou dráhu jejího vývoje. Především zde je jeho nezaměnitelný mezinárodní význam.

Konec války zastihl Fuchse již jako padesátiletého muže. V prvních letech přišly zajímavé úkoly, které byly spojeny s obnovou vybombardovaných staveb. Nejlepším činem tohoto období je přestavba Domu umění, kterému hrozila po vybombardování zkáza. Důležitým krokem byl návrh autobusového nádraží s futuristickou odbavovací halou. Realizovány byly jen střechy nad prvním nástupištěm, jejich tvar navrhl společně s konstruktérem Konrádem Hrubanem.

• Ostrava 1933
• Praha 1934
• Brno 1955
• Bystřice pod Hostýnem 1992
• Brno 1995 – Dům umění
• Berlín 1995 (Kudělka/Kudělková)
• Vídeň 2010 – Architektur im Ringturm (7. 12. 2010 – 18. 3. 2011)
• Brno 2015 – Galerie Architektury (10. 11. 2015 – 4. 12. 2015)
• Praha 2016 – Galerie Jaroslava Fragnera (8. 6. 2016 –)

• památník na křižovatce ulic Lipová a Neumannova
• pamětní deska na rodném domě ve Všechovicích
• pomník na Ústředním hřbitově v Brně
• busta na VUT (v přípravě)

• SAPÁK, Jan; STILLER, Adolf. Bohuslav Fuchs – Architekt der Tschechische Avantgarde. Wien: Müri Salzmann, 2010. ISBN 978-3-9901403-1-4
• KUBINSZKY, Mihaly. Bohuslav Fuchs. Budapešť, Berlín, 1986.
• CRHONEK, Iloš. Architekt Bohuslav Fuchs – Celoživotní dílo. Brno: Petrov, 1995. 197 s. ISBN 80-85247-62-3
• ŠLAPETA, Vladimír. Brnon Funtionalistit. Helsinki: Alvar Aalto Museum, 1983.
• KUDĚLKA, Zdeněk. Bohuslav Fuchs. Praha, 1966.
• ROSSMANN, Zdeněk. Architekt Bohuslav Fuchs. Basilej, 1933.
• ŠLAPETA, Vladimír. Fuchs Bohuslav In: Macmillan Encyclopedia of Architects. Svazek 2. New York: The Free Press, s. 121–122.
• YORK, F. R. S. Modernisme in Brünn: The Work of Bohuslav Fuchs. Building, 1932. No. 330.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bohuslav Fuchs na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Bohuslav Fuchs
• Stručný životopis a přehled realizací
• Město Brno – oficiální stránky města
• Bohuslav Fuchs v Encyklopedii dějin města Brna
• Archiweb.cz: Výstava B. Fuchse ve Vídni
• ArchINFORM – Bohuslav Fuchs
• Avion: Jiří Kratochvíl
• Střídmost Bohuslava Fuchse dobyla Vídeň
• Obec Všechovice
• Bohuslav Fuchs – architect of the Czech Avant-guarde
• Neue Zürcher Zeutung, Stephan Templ: Bohuslav Fuchs – Regional und International
• Bogata architekturna dědičina – Slovinsko^{[nedostupný zdroj]}
• Rakouská televize ÖRF – anotace výstavy Bohuslava Fuchse
• Bohuslav Fuchs – Knihovna TU Delft^{[nedostupný zdroj]}
• ČT 1 Události 7.1. 2011, 19.00
• Česká televize Kulturama
• Česká televize Kultura.cz
• Výstavní síň Bohuslava Fuchse ve Všechovicích