Bohuslav Ilek
| prof. PhDr. Bohuslav Ilek, CSc.[1] | |
|---|---|
| Narození | 9. dubna 1902 Rovečné  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 5. ledna 1988 (ve věku 85 let) Praha  Československo |
| Povolání | spisovatel, překladatel, vysokoškolský učitel a rusista |
| Alma mater | Univerzita Karlova |
| Témata | ruština a rusistika |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Bohuslav Ilek (9. dubna 1902, Rovečné u Bystřice nad Pernštejnem – 5. ledna 1988, Praha) byl český vysokoškolský učitel, rusista, literární vědec a překladatel z ruštiny. Platí za zakladatele olomoucké rusistiky.[2]
Život
Bohuslav Ilek se narodil roku 1902 v obci Rovečné u Bystřice nad Pernštejnem, Po maturitě na gymnáziu v Boskovicích začal roku 1922 studovat slovanskou filologii a anglistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde také roku 1946 získal doktorát.
Od roku 1927 Bohuslav Ilek vyučoval češtinu, ruštinu a polštinu na obchodní akademii v Olomouci, v letech 1946–1955 přednášel ruský jazyk a literaturu na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Roku 1951 habilitoval pro obor ruské a sovětské literatury a v roce 1955 se stal profesorem.[3]
Již od roku 1953 působil Bohuslav Ilek také v Praze, zpočátku na Vysoké škole ruského jazyka a literatury. Roku 1960 se stal ředitelem Ústavu ruského jazyka a literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a v této funkci působil do roku 1970, kdy odešel do důchodu.[4]
Dílo
Bohuslav Ilek patřil k zakladatelům novodobé české rusistické medievalistiky, zejména svou habilitační prací Život protopopa Avvakuma. Studie o stylu. Překládal středověkou a klasickou ruskou i sovětskou prózu a postupně se stále více zabýval teorií překladu, který chápal jako komplexní jev jazykový, literární, ideologický a společenskohistorický.
Odborné práce
- Přehled sovětské literatury, Univerzita Palackého, Olomouc 1950,
- Kapitoly z teorie a metodiky překladu, SPN, Praha 1956, společně s Jiřím Levým,
- Česko-ruský slovník, SPN, Praha 1958, pomocná kniha pro školy všeobecně vzdělávací, odborné a pedagogické, spoluautor, znovu 1968, 1970, 1973, 1977, 1982 a 1986.
- Život protopopa Avvakuma. Studie o stylu, Univerzita Karlova, Praha 1967,
- K problematice překladu ruských společenskovědních populárně vědných textů do češtiny, Univerzita Karlova, Praha 1973, společně se Zdenkou Hanusovou.
Překlady z ruštiny
- Lev Nikolajevič Tolstoj: Vojna a mír, Melantrich, Praha 1929,
- Lev Nikolajevič Tolstoj: Kreutzerova sonáta, Melantrich, Praha 1930, znovu SNKLHU, Praha 1957.
- Michail Šolochov: Azurová step, Sfinx, Praha 1935, znovu Svoboda, Praha 1945 a Naše vojsko, Praha 1962.
- Leonid Leonov: Cesta na oceán, Sfinx, Praha 1936, společně s Ladislavem Ryšavým, znovu SNKLHU, Praha 1953,
- Michail Jurjevič Lermontov: Hrdina naší doby, Melantrich, Praha 1941, znovu Svoboda, Praha 1951, Mladá fronta, Praha 1955, SNKLU, Praha 1966 a Odeon, Praha 1983, samostatně ještě Tamaň ve sborníku Deset ruských novel 19. století, Československý spisovatel, Praha 1960.
- Michail Šolochov: Škola nenávisti, Rovnost, Brno 1945, společně s Jiřím Tauferem, znovu Svoboda, Praha 1945.
- Maxim Gorkij: Život Klima Samgina, druhý díl, Svoboda, Praha 1948, znovu SNKLHU, Praha 1957.
- Lev Nikolajevič Tolstoj: Výbor z díla II., Svoboda, Praha 1952, spolupřekladatel,
- Michail Šolochov: Donské povídky, SNKLHU, Praha 1955, znovu Odeon, Praha 1973.
- Listy Ivana Hrozného (výbor z korespondence), SNKLHU, Praha 1957, společně s Hanou Skálovou,
- Vissarion Grigorjevič Bělinskij: Stati a recense 1840–1842, SNKLHU, Praha 1959, spolupřekladatel,
- Překlad literárního díla, sborník současných zahraničních studií, uspořádali, edičně připravili a přeložili Josef Čermák, Bohuslav Ilek a Aloys Skoumal, Odeon, Praha 1970,
- Eseje o Leninově jazyce a stylu, Československý spisovatel, Praha 1974, spolupřekladatel,
- Petrovič Avvakum: Život protopopa Avvakuma, jím samým sepsaný, Odeon, Praha 1975,
- Lev Nikolajevič Tolstoj: Po plese a jiné prózy, Odeon, Praha 1975, spolupřekladatel.
Odkazy
Reference
- ↑ Bohuslav Ilek In: Osobnosti-moravy.eu
- ↑ SOBOTKOVÁ, Marie. Polonistika v Olomouci v minulosti a dnes / Polonistyka w Ołomuńcu dawniej i dziś. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2014. 485 s. Dostupné online. ISBN 978-80-244-4081-1. S. 17. (pl/cs) Zde jest také uveden jako: prof. PhDr. Bohuslav Ilek, CSc..
- ↑ Ilek Bohuslav. databaze.obecprekladatelu.cz [online]. [cit. 2017-11-27]. Dostupné online.
- ↑ Bohuslav Ilek. www.databaze-prekladu.cz [online]. Databáze českého uměleckého překladu [cit. 2017-11-27]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Bohuslav Ilek
- Bohuslav Ilek v Databázi knih
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“