Bohuslav Kašpar

Bohuslav Kašpar
Jolana a Bohuslav Kašparovi (svatební foto, 1932)
Jolana a Bohuslav Kašparovi (svatební foto, 1932)
Narození18. září 1895[1]
České Meziříčí
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko[2]
Úmrtí15. ledna 1945[1]
Brandenburg
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Příčina úmrtípopraven
BydlištěDobruška, J. Drejska 625[1]
Národnostčeská
Povolánívojenský pilot[1]
ZaměstnavatelČeskoslovenská armáda
ChoťJolana Kašparová (rozená Eichlerová) (1909–1944)[3]
DětiTomáš Kašpar[2] (*1933)[4]
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Jolana Kašparová

Bohuslav Kašpar (18. září 1895 České Meziříčí[2] – 15. ledna 1945[2] Brandenburg) byl rakousko-uherský[5] vojenský pilot[1] – jeden z průkopníků a zakladatelů československého vojenského letectví.[2] Je držitelem jednoho světového[p. 1] a několika národních leteckých rekordů.[2] Jeho činnost byla oceněna i prezidentem Tomášem Garriguem Masarykem, od něhož Bohuslav Kašpar obdržel (jako upomínkový dar) kapesní hodinky s věnováním.[2] Za protektorátu se spolu se svojí manželkou Jolanou Kašparovou[p. 2] zapojil do protiněmeckého odboje.[p. 3] Za svoji odvahu a vlastenectví oba zaplatili životem.

Životopis

Mládí a první světová válka

Bohuslav Kašpar se narodil v rodině českomeziříčského domkaře.[2] Po ukončení školní docházky začal pracovat na dráze.[2] Po vypuknutí první světové války narukoval (v roce 1917) na italskou frontu.[2] Tady se dostal do pilotního výcviku.[2] Po skončení první světové války a vzniku samostatného Československa (28. října 1918) se již v prosinci roku 1918 přihlásil do nově se rodícího československého letectva.[2]

V letech 1920 až 1939

V roce 1920 byl převelen na Slovensko.[2] Tady působil především na svém domovském letišti v Nitře.[2] Na Slovensku sloužil štábní rotmistr Bohuslav Kašpar u 3. leteckého pluku M. R. Štefánika v Nitře, kde zastával funkci šéfpilota 10. letky a zodpovídal zde za pilotní výcvik celé řady pilotů, z nichž mnozí dále pokračovali ve výcviku stíhacích pilotů.[3] Mnoho pilotů, kteří prošli 10. letkou 3. leteckého pluku M. R. Štefánika v Nitře, pokračovali ve stíhacích a bombardovacích jednotkách RAF.[3]

Poté, co Bohuslavu Kašparovi zemřela jeho první žena (v roce 1929), oženil se (v roce 1932) se slovenskou židovkou[3] Jolanou Eichlerovou.[2] Z prvního i druhého manželství měl vždy po jednom synovi.[2]

Několik měsíců před začátkem druhé světové války a několik měsíců po Mnichovské dohodě vznikl na troskách Česko-Slovenské republiky Slovenský štát (byl vyhlášen v Bratislavě 14. března 1939). Vynucený odchod Čechů ze Slovenska chtěl Bohuslav Kašpar řešit jako „letec“ – hodlal odletět svým letounem do zahraničí a zapojit se tam do vojenské činnosti.[2] Tento plán mu však nevyšel, neboť jej zhatila zvýšená ostraha letiště.[2] Bohuslav Kašpar se tedy vrátil do Čech, nejprve do svého rodiště – Českého Meziříčí,[3] ale nakonec se usadil v Dobrušce (bydlel na adrese: Dobruška, J. Drejska 625.[1]) a tady (po rozpuštění československého vojenského letectva[1]) začal pracovat jako úředník[1] v civilním zaměstnání.[2]

Odbojová činnost

V Protektorátě Čechy a Morava se záhy zapojil do odbojové činnosti v rámci vojenské ilegální organizace Obrana národa (ON).[2] V Dobrušce patřil Bohuslav Kašpar mezi přední členy Obrany národa.[3] Spolu se svojí manželkou – Jolanou Kašparovou byl ve spojení s krajským vedením Obrany národa v Hradci Králové.[3] Spolupracoval i se Zemským vedením Obrany národa.[3] (Spojení na Zemské ústředí Obrany národa "vedlo" přes brigádního generála Zdeňka Nováka.[3]) V této nelegální protiněmecké činnosti mu byla velkou oporou jeho manželka Jolana Kašparová.[2] Spolu s ní například plánoval zřídit úkryt pro ilegální pracovníky v dobrušské židovské synagoze.[2] (Ta byla německými okupačními úřady sice uzavřena, ale Jolana Kašparová si ponechala jeden z klíčů.[2])

V odboji Bohuslav Kašpar dále spolupracoval s plukovníkem Bohdanem Hartmanem, štábním kapitánem Albínem Sládkem, praporčíkem Emilem Dostálem, Františkem Poláčkem, Waltrem Tesařem, Oldřichem Žákem, Josefem Lebedou, Václavem Kašparem a Oldřichem Šrůtkem. (Oldřicha Šrůtka v únoru 1943, v souvislosti s návštěvou poručíka Františka Munzara, požádal o obstarání krycích dokladů pro Emilii Valentovou, členku odbojové skupiny poručíka Munzara.[3])

První vážný zásah gestapa do odbojových struktur se odehrál v roce 1940, kdy byla skupina působící v této oblasti téměř zničena.[3] Zbylí členové většinou přešli do ilegality a odešli do Prahy.[3] Jednalo se například o dva bratry: poručíka Josefa Munzara (* 20. října 1911) a (poručíka) štábního kapitána Františka Munzara (* 18. dubna 1913, Mokropsy – 10. října 1944, zavražděn v policejní věznici Malá pevnost Terezín) a o jejich otce Františka Munzara.[3] S Munzarovými se Bohuslav Kašpar znal již z Nitry, společně tam s nimi sloužil a po jejich odchodu do Prahy s nimi nepřerušil spojení.[3] Na Náchodsku a Rychnovsku působil v odboji také štábní kapitán Albín Sládek (* 1. března 1889, Horecký dvůr – 26. února 1943, zavražděn gestapem v Bystré – část Doly – v Orlických Horách), který se až do února roku 1943 skrýval po lesích.[3] Jemu zajišťoval Bohuslav Kašpar úkryty a to hlavně v tkalcovnách na Zlatém potoce.[3]

Když byla německými bezpečnostními složkami (gestapo a sicherheitsdienst) a jejich konfidenty (a informátory) infiltrována Obrana národa, došlo k velkému zatýkání členů této ilegální organizace. Jolana Kašparová a její manžel Bohuslav Kašpar byli zatčeni ve stejný den (22. února 1943[1]).[2]

... Winkler, Schäfr a Fibinger poté odjeli do Dobrušky, aby zde zatknuli štábního rotmistra Bohuslava Kašpara. Winkler a Schäfr se zbraní v ruce vstoupili do bytu. Ale Bohuslav Kašpar nebyl přítomen, doma byla jen jeho žena. Toho využil Winkler a hrozně řval na tuto ženu a snažil se ji zastrašit. Chtěl vědět, zda v poslední době nepřišli sem nějací muži, hlavně nějaký mladý muž z Prahy, který měl u nich přenocovat. Když paní Jolana Kašparová zapírala, prohledali gestapáci byt. Pojednou byl Winkler velmi veselý a prohlásil, že našel, co hledal. Byla to fotografie mladého muže, o němž prohlašoval, že je to hledaný poručík Munzar z Prahy. ...

Tajnosti hradeckého gestapa, (VI. pokračování - příloha Svobodného slova, rok vydání 1947), [3]

Bohuslav Kašpar byl vězněn ve věznici gestapa v Hradci Králové (tady byl podroben zostřeným výslechům a mučení[1]), s velkou pravděpodobností i v policejní věznici v Malé pevnosti Terezín, v Gollnowě (Polsko), v Berlíně a v Brandenburgu.[3]

Bohuslav Kašpar byl souzen ve stejném procesu spolu s Václavem Kašparem, Waltrem Tesařem, Oldřichem Žákem a Josefem Lebedou.[3] Obžalovací spis vypracovalo Vrchní státní zastupitelství při Lidovém soudním dvoře v Berlíně a je datován dnem 25. července 1944.[3] Dne 7. listopadu 1944 byl Lidovým soudem v Berlíně odsouzen k trestu smrti.[3] Dne 15. ledna 1945 byl popraven v Brandenburgu.[1] Jeho žena Jolana byla zavražděna (umučena[1]) v koncentračním táboře Osvětim[2] dne 15. března 1944.[1]

Po druhé světové válce

  • V roce 2014 jejich syn Tomáš Kašpar [p. 4] vydal svědectví o hrdinství svých rodičů v knize "Výkřik ze zapomnění: cesta vojenského pilota do ilegality".[2]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Bohuslav Kašpar je držitelem světového rekordu v rychlostním průletu tratě 200 km, kdy dosáhl rychlosti 190 km/hod. Tento rekord (ze 7. září 1924) je registrován Mezinárodní leteckou federací (FAI).[1]
  2. ↑ Jolana Kašparová (rozená Eichlerová) (* 22. listopadu 1909 v Nitře[3] – 15. března 1944 umučena v Osvětimi) manželka vojenského pilota v tzv. smíšeném manželství, bytem Dobruška J. Drejska 625. Dne 22. února 1943 byla zatčena gestapem za činnost v protifašistickém odboji.[1] Nejprve byla vězněna ve věznici gestapa v Hradci Králové.[3] Dne 17. dubna 1943 byla z věznice gestapa v Hradci Králové deportována přes sběrný tábor do koncentračního tábora Osvětim.[3] Jolana Kašparová byla před deportací (v rámci nacistického řešení židovské otázky) uchráněna „korekcí“ v seznamů osob určených k deportaci. Tuto „úpravu“ provedl Emil Dostál – přítel Bohuslava Kašpara.[3] Prezident Československé republiky – Dr. Edvard Beneš, udělil dne 15. prosince 1945 (in memoriam) Jolaně Kašparové Československý válečný kříž 1939 (Matriční číslo 14 028).[3]
  3. ↑ Bohuslav Kašpar a jeho manželka Jolana Kašparová jsou na českém webu[3] spojováni s ilegální skupinou Jitřenka. Jitřenka je název (sokolské) odbojové organizace II. odboje, která byla napojena na složkou vojenské ilegální organizace Obrany národa.[6] Na počest paní Žofie Šnajdrové převzala po druhé světové válce tato organizace do svého názvu její krycí jméno. (Pamětní odznak odbojové skupiny Jitřenka vznikl v roce 1945.[6]) Odbojová skupina "Jitřenka" působila v Hradci Králové.[6] Proti nacistickému režimu podnikali její členové drobné sabotážní akce.[6] Pražské gestapo ve spolupráci se svými pobočkami v Hradci Králové, Pardubicích a částečně i v Chrudimi však tuto skupinu rozbilo a dne 13. února 1940 jednotlivé členy skupiny pozatýkalo.[6] Několik jednotlivců, kteří zatčení unikli, drobnými akcemi pokračovali dál v odbojové činnosti.[6]
  4. ↑ Tomáš Kašpar se narodil dne 12. července 1933 v Nitře v rodině českého vojenského pilota. Po válce vystudoval dobrušskou průmyslovku.[7] Pracoval jako konstruktér v papírenském průmyslu. Od 60. let dvacátého století (po roce 1968[7]) se usadil ve Francii ale poslední dobou žije střídavě s rodinou ve Štrasburku nebo v Praze a často zajíždí i do východních Čech za svými příbuznými.[7] Tomáš Kašpar je autorem knihy vzpomínek ("Výkřik ze zapomnění: cesta vojenského pilota do ilegality") na své rodiče (Jolanu Kašparovou a Bohuslava Kašpara).[4]

Reference

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o Významné osobnosti Dobrušska - Protifašistický odboj 1939 - 1945 [online]. Kulturní a sportovní zařízení města Dobrušky [cit. 2018-05-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-05-31. 
  2. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z Expozice Vlastivědného muzea v Dobrušce (Na adrese: Rýdlova vila, č.p. 187; Novoměstská 187; 51801 Dobruška, Česko)
  3. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac Osobnosti zatčené gestapem koncem zimy a na jaře 1943, při likvidaci části odbojových organizací Obrana národa - Jitřenka a odboje KSČ královéhradeckého kraje [online]. [cit. 2018-05-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-18. 
  4. ↑ a b Tomáš Kašpar (* 12. července 1933 v Nitře) [online]. Autoritní databáze Národní knihovny ČR [cit. 2018-05-27]. Dostupné online. 
  5. ↑ DUDA, Zbyněk Miloš. Kniha S Odvahou v srdcích - II. díl; Co je obsahem prvního dílu knihy "S odvahou v srdcích" [online]. 2018-02-22 [cit. 2018-05-27]. Obsahuje životní příběhy těchto vojáků a politiků: česko-srbský generál František Alexandr Zach (1807-1892); Generál šéf zdravotnictva MUDr. Jaromír Pečírka (1864-1933); Armádní generál Ing. Jan Diviš (1862-1934); Otakar Šimandl, člen Maffie v I. odboji a odbojové skupiny Obrana národa v období II. světové války; Rakousko-uherský pilot a čs. štábní rotmistr letectva Bohuslav Kašpar (1895-1945); Plk. jezdectva Věnceslav Václav Krejčiřík, MC (1887-1962); Plk. pěchoty Josef Boris Wuchterle, DSO (1891-1923). Dále obsahuje kapitoly a studie: Ženevská konvence a rakousko-uherské Čestné vyznamenání za zásluhy o Červený kříž 1864-1914; Masarykova a Benešova koncepce při formování čs. branné moci (1918-1938); Organizační uspořádání čs. legií v Rusku, Itálii a Franci.. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d e f ALTMAN. Pamětní a vzpomínkový odznak odbojové skupiny Jitřenka (Commemorative Badge of the Revolutionary Group "JITŘENKA") [online]. 2011-05-31 [cit. 2018-05-31]. Václav Měřička-Josef Kounovský: Československá vyznamenání VI.část a II. Národní odboj. Česká numismatická společnost(ČNS) Hradec Králové 1984. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c BRANDEJS, Čestmír. Syn slavných rodičů vyprávěl o jejich hrdinství v minulosti [online]. Rychnovský deník CZ, 2014-10-31 [cit. 2018-05-29]. Dostupné online. 

Literatura

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of German Reich (1935–1945).svg
National flag and merchant ensign of Germany from 1935 to 1945.
Flag of Germany (1935–1945).svg
National flag and merchant ensign of Germany from 1935 to 1945.
Jolana.Kasparova.(1909-1944).gif
* Jolana Kašparová (rozená Eichlerová) (* 22. listopadu 1909 v Nitře - 15. března 1944 umučena v Osvětimi) manželka vojenského pilota v tzv. smíšeném manželství, bytem Dobruška J. Drejska 625. Dne 22. února 1943 byla zatčena gestapem za činnost v protifašistickém odboji. Nejprve byla vězněna ve věznici gestapa v Hradci Králové. Dne 17. dubna 1943 byla z věznice gestapa v Hradci Králové deportována přes sběrný tábor do koncentračního tábora Osvětim. Jolana Kašparová byla před deportací (v rámci nacistického řešení židovské otázky) uchráněna "korekcí" v seznamů osob určených k deportaci. Tuto "úpravu" provedl Emil Dostál - přítel Bohuslava Kašpara. Prezident Československé republiky - Dr. Edvard Beneš, udělil dne 15. prosince 1945 (in memoriam) Jolaně Kašparové Československý válečný kříž 1939 (Matriční číslo 14 028). Foto před rokem 1945.
Jolana.a.Bohumil.Kasparovi.gif
* Fotografie Jolany Kašparové a Bohuslava Kašpara (Nejspíše svatební foto z roku 1932)
  • Bohuslav Kašpar (18. září 1895 České Meziříčí - 15. ledna 1945, Brandenburg) byl rakousko-uherský (vojenský) pilot - jeden z průkopníků a zakladatelů československého vojenského letectví. Je držitelem jednoho světového a několika národních leteckých rekordů. Jeho činnost byla oceněna i prezidentem Tomášem Garriguem Masarykem, od něhož Bohuslav Kašpar obdržel (jako upomínkový dar) kapesní hodinky s věnováním. Za protektorátu se spolu se svojí manželkou Jolanou Kašparovou (* 22. listopadu 1909 v Nitře - 15. března 1944 umučena v Osvětimi) zapojil do protiněmeckého odboje. Za svoji odvahu a vlastenectví oba zaplatili životem.
  • Jolana Kašparová (rozená Eichlerová) (* 22. listopadu 1909 v Nitře - 15. března 1944 umučena v Osvětimi) manželka vojenského pilota v tzv. smíšeném manželství, bytem Dobruška J. Drejska 625. Dne 22. února 1943 byla zatčena gestapem za činnost v protifašistickém odboji. Nejprve byla vězněna ve věznici gestapa v Hradci Králové. Dne 17. dubna 1943 byla z věznice gestapa v Hradci Králové deportována přes sběrný tábor do koncentračního tábora Osvětim. Jolana Kašparová byla před deportací (v rámci nacistického řešení židovské otázky) uchráněna "korekcí" v seznamů osob určených k deportaci. Tuto "úpravu" provedl Emil Dostál - přítel Bohuslava Kašpara. Prezident Československé republiky - Dr. Edvard Beneš, udělil dne 15. prosince 1945 (in memoriam) Jolaně Kašparové Československý válečný kříž 1939 (Matriční číslo 14 028).