Bohuslav Laštovička
Bohuslav Laštovička | |
---|---|
Předseda Národního shromáždění ČSSR | |
Ve funkci: 23. června 1964 – 18. dubna 1968 | |
Předchůdce | Zdeněk Fierlinger |
Nástupce | Josef Smrkovský |
Poslanec Federálního shromáždění (SL) | |
Ve funkci: 1969 – 1981 | |
Čs. velvyslanec v SSSR | |
Ve funkci: 1948 – 1950 | |
Předchůdce | Jiří Horák |
Nástupce | Karel Kreibich |
Stranická příslušnost | |
Členství | KSČ |
Vojenská služba | |
Hodnost | divizní generál |
Narození | 29. dubna 1905 Pelhřimov Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 30. března 1981 (ve věku 75 let) Praha Československo |
Národnost | česká |
Alma mater | ČVUT |
Profese | politik, novinář a spisovatel |
Ocenění | Řád republiky (1960) Řád Klementa Gottwalda (1965) Řád Vítězného února (1973) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Bohuslav Laštovička (29. dubna 1905 Pelhřimov[1] – 30. března 1981 Praha) byl československý generál, politik Komunistické strany Československa a publicista. V letech 1964 až 1968 byl předsedou Národního shromáždění Československé socialistické republiky a za normalizace poslancem Sněmovny lidu Federálního shromáždění.
Životopis
Vystudoval reálné gymnázium v Rakovníku, poté v letech 1922–24 absolvoval vojenskou akademii v Hranicích, kterou ukončil v hodnosti poručíka dělostřelectva.[2] Následně sloužil v československé armádě, napřed u Dělostřeleckého pluku 110 v Nitře, po absolvování Aplikační školy dělostřelectva v Olomouci byl převelen do Prahy k Dělostřeleckému pluku 101 a pak k protiletadlovému Dělostřeleckému pluku 151. Dne 1. dubna 1929 byl jako „řadové služby nezpůsobilý“ z blíže neznámých důvodů přeložen do zálohy.[3] (Podle nekrologu v Rudém právu byl z armády vyloučen pro politickou činnost.[4]) Jako záložní důstojník byl k 1. lednu 1931 povýšen na nadporučíka.[3]
Po odchodu z armády absolvoval České vysoké učení technické. V roce 1931 vstoupil do Komunistické strany Československa (KSČ) a v roce 1932 se stal vedoucím Komunistické studentské frakce a řídil studentský časopis. Během studií byl několikrát zadržen za rozšiřování komunistických letáků, za což byl nakonec i odsouzen a byla mu odebrána jeho vojenská hodnost.[5] V letech 1934 až 1936 pracoval jako redaktor nejprve ostravského deníku, poté Rudého práva.
V letech 1937 až 1938 bojoval v řadách interbrigád ve španělské občanské válce. Do země původně přicestoval jako válečný zpravodaj Rudého práva, jako bývalý dělostřelecký důstojník se ale stal velitelem Protiletadlové baterie Klement Gottwald. V březnu 1938 předal velitelskou funkci svému zástupci Ladislavu Holdošovi, před návratem domů ještě dva měsíce působil jako instruktor v protileteckém učilišti. Ve Španělsku získal hodnost kapitána.[6]
Po návratu do Československa zastával různé stranické funkce.[4]
V letech 1939 až 1945 byl v anglickém exilu a působil jako redaktor v české sekci zahraničního vysílání londýnského rozhlasu. Jako člen delegace se účastnil a zapisoval jednání v Moskvě na konci druhé světové války.[4][7]
25. května 1945 byl jmenován vládou do funkce generálního ředitele Českého, resp. Československého rozhlasu.[8] V této funkci setrval do roku 1948.[9] V letech 1948 až 1950 byl československým velvyslancem v Moskvě, poté byl v letech 1950 až 1952 náměstkem ministra národní obrany.[4] V říjnu 1950 byl povýšen do hodnosti divizního generála.[10] V letech 1952 a 1957 pracoval ve vedoucích funkcích na ministerstvu hutí a rudných dolů. V roce 1957 se stal hlavním redaktorem Nové mysli a na tomto postu setrval do roku 1961.[4][11]
Dlouhodobě zastával vysoké stranické posty. Již 8. dubna 1945 byl zvolen členem prozatímního Ústředního výboru KSČ. Ve funkci ho potvrdil VIII. sjezd KSČ a IX. sjezd KSČ. Z funkce byl odvolán v prosinci 1952. Postupně se do nejvyšších funkcí v KSČ vracel. Za kandidáta ÚV KSČ ho zvolil XI. sjezd KSČ. Na post člena ÚV KSČ ho zvolil XII. sjezd KSČ, XIII. sjezd KSČ, XIV. sjezd KSČ a XV. sjezd KSČ. V letech 1961–1964 působil coby vedoucí mezinárodního oddělení Ústředního výboru KSČ. Od března 1964 do dubna 1968 potom byl členem Předsednictva ÚV KSČ.[12][11]
V rámci KSČ patřil v 60. letech ke stoupencům Antonína Novotného a když v prosinci 1967 zasedalo předsednictvo ÚV KSČ a jednalo o sesazení Novotného z funkce prvního tajemníka strany, Laštovička náležel do tábora pronovotnovských sil.[13]
V roce 1964 byl za KSČ (Jihomoravský kraj) zvolen poslancem Národního shromáždění, jehož předsedou byl od 23. června 1964 do 18. dubna 1968, kdy rezignoval.[14] Poté byl až do své smrti poslancem Sněmovny lidu Federálního shromáždění ČSSR.[15][16][17] Ve Federálním shromáždění zastával v letech 1971–1976 post člena předsednictva Sněmovny lidu a od roku 1976 předsedy zahraničního výboru Sněmovny lidu.[11]
V roce 1960 mu byl udělen Řád republiky, v roce 1965 Řád Klementa Gottwalda a v roce 1973 Řád Vítězného února.[11]
Vyznamenání
- Československý válečný kříž 1939[18]
- Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem
- Československá medaile za zásluhy I. stupně
- Řád 25. února, udělen 1949
- Řád republiky, udělen 1960
- Řád rudé zástavy, udělen 1961
- Řád Klementa Gottwalda, udělen 1965
- Řád rudé hvězdy, udělen 1966
- Řád Vítězného února, udělen 1973
Odkazy
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Pelhřimov
- ↑ RAJLICH, Jiří; MAJTENYI, David. Jan Ferák a ti druzí : českoslovenští letci, interbrigadisté a letouny v občanské válce ve Španělsku 1936-1939. Cheb: Svět křídel, 2012. 744 s. ISBN 978-80-87567-07-4. Kapitola Českoslovenští interbrigadisté, s. 138.
- ↑ a b Rajlich (2012), s. 139.
- ↑ a b c d e ČTK. Zemřel soudruh B. Laštovička. Rudé právo. 1981-04-01, roč. 61, čís. 77, s. 1 a 2. Dostupné online.
- ↑ Rajlich (2012), s. 140
- ↑ Rajlich (2012), s. 141.
- ↑ CHURAŇ, Milan, et al. Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století: L [online]. Libri, 1994, 1998 [cit. 2011-04-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-10-02.
- ↑ JEŠUTOVÁ, Eva, a kol. Od mikrofonu k posluchačům: Z osmi desetiletí českého rozhlasu. Praha: Český rozhlas, 2003. Dostupné online. ISBN 80-86762-00-9. S. 611.
- ↑ HUBIČKA, Jiří. Hlas shůry aneb Vážnost ředitelská (2) [online]. 2011-03-16 [cit. 2011-04-29]. Dostupné online.
- ↑ FIDLER, Jiří. Divisní generál [1927-1953] ( Division General ) [online]. 2010-10-19 [cit. 2011-04-29]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 – 1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2012-02-23]. Dostupné online.
- ↑ Ústav pro studium totalitních režimů. Složení vedoucích orgánů KSČ [pdf]. 2008-11-07 [cit. 2011-04-29]. S. 22, 23. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04.
- ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 463–464.
- ↑ NS ČSSR. Předsednictvo Národního shromáždění [online]. [1969] [cit. 2011-04-29]. Dostupné online.
- ↑ SL FS ČSSR. Jmenný rejstřík: L [online]. [1971] [cit. 2011-04-29]. Dostupné online.
- ↑ SL FS ČSSR. Jmenný rejstřík: L [online]. [1976] [cit. 2011-04-29]. Dostupné online.
- ↑ SL FS ČSSR. Jmenný rejstřík: L [online]. [1980] [cit. 2011-04-29]. Dostupné online.
- ↑ RAJLICH, Jiří; MAJTENYI, david. Bývalý dělostřelec ve službách strany, státu a parlamentu. In: Historie a vojenství. [s.l.]: VHÚ Praha, 2019. Kapitola Personálie, s. 71,81.
Související články
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Bohuslav Laštovička
- Bohuslav Laštovička na stránkách Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky
- HUBIČKA, Jiří. Hlas shůry aneb Vážnost ředitelská (2) [online]. 2011-03-16 [cit. 2011-04-29]. Dostupné online.
- Válka.cz, divisní generál Bohuslav Laštovička
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Stužka: Československý válečný kříž 1939.
Stužka: Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem – Československo.
Stužka: Československá vojenská medaile "Za zásluhy" prvního stupně.
Řád republiky (1951) - stužka
Autor: Neznámý , Licence: CC BY-SA 4.0
Interbrigadists-volunteers of Dělostřelecká baterie Klement Gottwald (leftː cpt. Semyonov, srg. Pavlov, B. Laštovička, V. Vidlák), cca 1938
Планка ордена Красного Знамени (ЧССР)
Планка ордена Красной Звезды (ЧССР)
Autor: Kei, Licence: CC BY-SA 3.0
Ribbon order "February 25, 1948," Class 1 (Czechoslovakia)
Autor: Neznámý , Licence: CC BY-SA 4.0
Bohuslav Laštovička, Czechoslovakian army officer and politician
Řád Klementa Gottwalda
Autor: Kei, Licence: CC BY-SA 3.0
Ribbon order victory in February (Czechoslovakia)