Bohuslav VII. ze Švamberka

Bohuslav VII. ze Švamberka
Narození1428
Úmrtí15. února 1490 (ve věku 61–62 let)
Bor
České královstvíČeské království České království
ChoťLidmila z Rožmberka (od 1452)[1]
Konstancie Šliková (od 1458)[2]
DětiHynek ze Švamberka[3]
Johana ze Švamberka[4]
Jindřich ze Švamberka[5]
Jan ze Švamberka[3]
Kašpar ze Švamberka[3]
Anežka ze Švamberka[3]
RodičeHynek Krušina ze Švamberka[6] a Markéta z Plavna[6]
Rodpáni ze Švamberka
PříbuzníKryštof ze Švamberka a Jan ze Švamberka[7] (vnoučata)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Bohuslav VII. ze Švamberka (též Bohuslav Krušina ze Švamberka, 1428 – 15. února 1490 v Boru) byl český šlechtic z rodu pánů ze Švamberka.

Rodina

Bohuslavovými rodiči byli Hynek Krušina ze Švamberka a Markéta z Plavna, kterým se narodil na začátku roku 1428.[8] Neměl žádné známé sourozence. Roku 1451 se zasnoubil[9] a následujícího roku oženil s Ludmilou, dcerou Oldřicha z Rožmberka, se kterou měl syna Hynka. Podruhé se oženil s Konstancií Šlikovou. Spolu měli syny Jana († 1473), Kašpara († 1476) a Jindřicha († 1523) a několik dcer. Několik posledních let života strávil v Boru, kde zemřel ve vysokém věku 15. února 1490 a byl zde také pohřben.[10]

Kariéra

Roku 1465 byl přítomen na Zelené hoře, kde byla ustanovena Jednota zelenohorská zaměřená proti králi Jiřímu z Poděbrad. Jako její člen o dva roky později vyplenil tepelský klášter a následujícího roku napadl Štěnovice a chotěšovský klášter. Za vlády krále Vladislava zastával v letech 1470–1474 úřad nejvyššího hofmistra a v letech 1473–1477 byl hejtmanem Plzeňského kraje.[11]

Roku 1476 se Bohuslav stal nejvyšším českým hejtmanem krále Matyáše Korvína. Odmítl mu však vydat některé ze svých hradů, a proto jej Matyáš roku 1478 pozval do Českých Budějovic, kde ho okamžitě zajal a nechal převézt do Uher.[11] Králův čin vyvolal ostrou reakci mezi šlechtou, která jej přinutila Bohuslava po více než ročním věznění propustit. Bohuslavův syn Hynek se mezitím dohodl s Vladislavem Jagellonským a obsadil rodové hrady posádkami. Po propuštění se na Vladislavovu stranu přidal i Bohuslav a roku 1480 opět zastával úřad nejvyššího hofmistra.[10]

Majetek

K hlavním Bohuslavovým sídlům patřily z počátku hrady Švamberk a Bor. Zelenou horu, založenou jeho otcem, prodal. Roku 1473 však od Rožmberků koupil za 13 000 grošů Milevsko a hrad Zvíkov, který se postupně stal jeho hlavním sídlem.[11] Po určitou dobu držel Úterý, Křivce a Olešovice, které vrátil tepelskému klášteru po návratu z uherského zajetí.[10] Kromě toho získal hrady Pirkštejn, Rataje nad Sázavou a v roce 1487 Kašperk.[12]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Jiří Jánský: Páni ze Švamberka. 2020. ISBN 978-80-87316-96-2.
  2. ↑ Jiří Jánský: Páni ze Švamberka. 2020. ISBN 978-80-87316-96-2.
  3. ↑ a b c d Jiří Jánský: Páni ze Švamberka. 2020. ISBN 978-80-87316-96-2.
  4. ↑ Jiří Jánský: Páni ze Švamberka. 2020. ISBN 978-80-87316-96-2.
  5. ↑ Jiří Jánský: Páni ze Švamberka. 2020. ISBN 978-80-87316-96-2.
  6. ↑ a b Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Západní Čechy. 1985.
  7. ↑ Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
  8. ↑ JÁNSKÝ, Jiří. Páni ze Švamberka. Pětisetletá sága rodu s erbem labutě. 2. vyd. Domažlice: Nakladatelství Českého lesa, 2020. 569 s. ISBN 978-80-87316-96-2. S. 69. 
  9. ↑ SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XIII. Plzeňsko a Loketsko. Praha: František Šimáček, 1905. 292 s. Dostupné online. Kapitola Krasíkov hrad, s. 42–43. 
  10. ↑ a b c NOVOBILSKÝ, Milan; ROŽMBERSKÝ, Petr. Hrad Krasíkov neboli Švamberk. Plzeň: Nadace České hrady, 1997. 44 s. (Zapomenuté hrady, tvrze a místa; sv. 13). Dále jen Novobilský, Rožmberský (1997). 
  11. ↑ a b c Novobilský, Rožmberský (1997), s. 18.
  12. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Západní Čechy. Příprava vydání Miloslav Bělohlávek. Svazek IV. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. S. 462–463. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce