Bohuslav Vrbenský

MUDr. Bohuslav Vrbenský
Ministr zdravotnictví ČSR
Ve funkci: 26. září 1921 – 7. října 1922
Předseda vlády	Edvard Beneš
Předchůdce	Ladislav Prokop Procházka
Nástupce	Jan Šrámek
Ministr veřejných prací ČSR
Ve funkci: 25. května 1920 – 15. září 1920
Předseda vlády	Vlastimil Tusar
Předchůdce	Antonín Hampl
Nástupce	František Kovářík
Ministr výživy lidu ČSR
Ve funkci: 14. listopadu 1918 – 8. července 1919
Předseda vlády	Karel Kramář
Předchůdce	funkce vznikla
Nástupce	Fedor Houdek
Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci: 1920 – 1923
Poslanec Revolučního nár. shromáždění
Ve funkci: 1918 – 1920
Stranická příslušnost
Členství	nár. soc. Neodv. soc. str. dělnická KSČ
Narození	29. března 1882 Opočnice Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	25. listopadu 1944 (ve věku 62 let) Moskva Sovětský svaz Sovětský svaz
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Alma mater	Univerzita Karlova
Profese	politik, lékař, spisovatel, novinář a stomatolog
Commons	Bohuslav Vrbenský
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bohuslav Vrbenský (29. března 1882 Opočnice^[1] – 25. listopadu 1944 Moskva) byl český stomatolog, novinář a politik, meziválečný ministr a poslanec Národního shromáždění; člen Československé socialistické strany, později zakladatel Neodvislé socialistické strany dělnické a nakonec politik Komunistické strany Československa.

Narodil se v obci Opočnice nedaleko Poděbrad. Studoval na české lékařské fakultě v Praze, promoval v roce 1909.^[2] V letech 1904–1906 působil ve funkci předsedy Svazu českého studentstva. Před první světovou válkou patřil k představitelům českého anarchisticko-komunistického hnutí a byl jedním ze zakladatelům Federace českých anarchistů. V letech 1914–1917 byl internován rakouskými úřady.^[3]

V dubnu 1918 se mu podařilo převést větší část českých anarchistů do národně socialistické strany. V letech 1918–1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění. V parlamentních volbách v roce 1920 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění za socialisty (národní socialisty).^[4] Působil ve funkci předsedy jejich poslaneckého klubu.

V té době došlo též k vypracování nového programu strany, který byl podstatným způsobem ovlivněn právě i anarchisty. V tomto novém programu Vrbenský mimo jiné požadoval, aby byla sféra státní moci odloučena od sféry hospodářské. Státní socialismus odmítal a předpokládal, že národ svěří znárodněné výrobní prostředky v držbu a správu bezprostředním výrobcům či jejich odborům, po případě spotřebitelům. Kromě těchto požadavků zde byly i požadavky kulturní, obsahující odluku církve od státu a odcírkevnění škol. S pozdějším odchodem anarchistů ze strany byl tento program v tichosti opuštěn.^[3]

Zastával i četné vládní posty. V letech 1918–1919 působil jako ministr výživy lidu ve vládě Karla Kramáře, v roce 1920 byl ministrem veřejných prací v druhé vládě Vlastimila Tusara a v letech 1921–1922 zastával post ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy ve vládě Edvarda Beneše.^[5] Podílel se mimo jiné na prosazení výstavby a koncepce Státního zdravotního ústavu Republiky československé.

Roku 1923 společně s dalšími bývalými anarchisty hlasoval v Národním shromáždění s komunistickými poslanci proti zákonu na ochranu republiky. Za toto rozhodnutí byl společně s ostatními 3. března téhož roku ze strany vyloučen.^[3] Ztratil i poslanecký mandát. Jeho křeslo ve sněmovně jako náhradnice obsadila roku 1923 Otilie Podzimková.^[6] V letech 1923–1925 se stal předsedou nově vzniklé Neodvislé socialistické strany dělnické, která byla založena bývalými anarchisty. V roce 1925 vstoupili její členové do KSČ.^[3]

V letech 1934–1939 zastával funkci předsedy Svazu přátel SSSR, v letech 1938–1939 byl náměstkem pražského primátora Petra Zenkla. Počátkem nacistické okupace byl krátkou dobu vězněn a po svém propuštění emigroval do SSSR, kde začala jeho úzká spolupráce s Gottwaldovou skupinou. Od ledna 1942 působil jako člen exilové Státní rady československé v Londýně a delegát Československého červeného kříže v SSSR. Podílel se na budování československých jednotek v SSSR.^[3]

• Antologie z dějin českého a slovenského filozofického myšlení: od roku 1848 do roku 1948. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1989. 808 s. ISBN 80-205-0029-4. [Obsahuje i ukázku z díla B. Vrbenského.]
• TOMEK, Václav, ed. Český anarchismus 1890-1925. Vyd. 1. Praha: Filosofia, 1996. 743 s. Studie a prameny k dějinám myšlení v českých zemích; sv. 1. ISBN 80-7007-080-3. [V této antologii jsou i ukázky z díla B. Vrbenského.]
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 499. 
• TŮMA, Jiří. Bohuslav Vrbenský: o životě a díle revolucionáře. Vyd. 1. Ústí nad Labem: Severočeské nakladatelství, 1980. 211 s. cnb000161883.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bohuslav Vrbenský na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Bohuslav Vrbenský
• Bohuslav Vrbenský Slovník českých filosofů na stránkách Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně
• Biografie na stránkách ČSNS
• Biografie na leccos.com^{[nedostupný zdroj]}
• Biografie na Archivováno 31. 5. 2020 na Wayback Machine. Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století