Boj o Dvořáka

Jako Boj o Dvořáka je označován odborný muzikologický spor vedený na stránkách tehdejších, především muzikologických, časopisů v letech 1910-1914. Jádrem sporu byla otázka recepce díla českého skladatele Antonína Dvořáka. Skupina muzikologů soustředěná kolem Zdeňka Nejedlého totiž zpochybňovala Dvořákův význam a obviňovala jeho podpůrce z odsouvání díla Bedřicha Smetany v repertoárech českých hudebních institucí na vedlejší kolej. Tito muzikologové pak spor chápali spíše jako "Boj o Smetanu".[1]

Průběh

Počátky sporu lze vysledovat již za života Antonína Dvořáka v díle estetika Otakara Hostinského[2] a v prvních muzikologických pracích Zdeňka Nejedlého, kde byl Dvořákův přínos prezentován ve stínu významu Smetanova, ale ke zformování odpůrců stále častějšího obsazování Dvořákových skladeb došlo až 4. listopadu 1910 (6 let po skladatelově smrti) založením časopisu Smetana.[3] Zde hojně publikovali Nejedlého žáci, z nichž nejvyhraněnějším přístupem k Dvořákovi vynikli Vladimír Helfert a Josef Bartoš, kteří se na sklonku roku 1912 ostře vymezili nejen proti svým odpůrcům, ale i proti samotnému Dvořákovi.[4][5] Na to reagovali Dvořákovi příznivci protestem, který podepsalo třicet významných českých hudebních osobností, např. dirigent Václav Talich nebo skladatelé Josef Suk a Vítězslav Novák.[6] Zatímco Nejedlého žáci na protest reagovali smířlivě, Nejedlý sám se o Dvořákovi vyjádřil asi nejcitovanějšími slovy celé aféry: "Mne Dvořák nezajímá...jest to odbytá mrtvá kapitola české hudby...Jest to balvan, jejž si mladý český hudebník musí odvalit z cesty, aby mohl dále."[7]

Polemika přetrvávala až do vypuknutí první světové války roku 1914. Ve své vrcholné fázi zabředla do bezpředmětných invektiv a ztratila tak na odbornosti. Vzájemná zášť se projevila i po válce, kdy Zdeněk Nejedlý napadal Dvořákova žáka Josefa Suka.[8] Nejedlý byl Dvořákovými příznivci mnohokrát označen za strůjce boje proti Dvořákovi a jako jedna z příčin bývá uváděno Nejedlého neúspěšné požádání o ruku Dvořákovy dcery Otýlie Dvořákové,[9][10] která se roku 1898 vdala za Josefa Suka. Tato historka však není podložena prameny, a tak, přestože pronikla i do díla Josefa Škvoreckého (román Scherzo capriccioso), je některými historiky zpochybněna.[11][12] Pro pravdivost této historky svědčí fakt, že Nejedlý nenáviděl jak Josefa Suka, tak jednoho se svých prvních žáků Václava Štěpána. To, že se Štěpán postavil proti Nejedlému a ostatním jeho žákům na stranu Suka, se svojí manželkou hrál v premiéře skladby Josefa Suka a o Josefu Sukovi napsal monografii, chápal Nejedlý jako zradu a rodině Václava Štěpána se do konce života mstil. Nejvíc nenáviděl Ilonu Štěpánovou a Pavla Štěpána, kteří objížděli evropská pódia se skladbou "O matince" která byla inspirována právě Otýlií Dvořákovou. Pavlu Štěpánovi byla dokonce v roce 1953 zakázána koncertní činnost a v roce 1961 byl zbaven majetku. Po smrti Zdeňka Nejedlého byla v roce 1978 Pavlu Štěpánovi za kompletní nahrávku klavírního díla Josefa Suka udělena zlatá deska a byl stejně jako jeho otec jmenován čestným členem Společnosti Josefa Suka.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Český hudební slovník. www.ceskyhudebnislovnik.cz [online]. [cit. 2021-10-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-10-04. 
  2. ↑ PEČMAN, Rudolf. Útok na Antonína Dvořáka. Vyd. 1. vyd. Brno: Filozofická fakulta Masarykovy univerzity 185 s. Dostupné online. ISBN 80-210-0425-8, ISBN 978-80-210-0425-2. OCLC 30587942 S. S. 7-8. 
  3. ↑ REKTORYS, Artuš. Úvodem. Smetana. 4.11. 1910, roč. 1., čís. 1., s. 1. 
  4. ↑ BARTOŠ, Josef. Boleslav Kalenský: Až do třetího pokolení. Smetana. 1912, roč. 3, čís. 8, s. 83–86. 
  5. ↑ HELFERT, Vladimír. "Více Dvořáka!". Česká kultura. 1912, roč. 1, s. 114–118. 
  6. ↑ KŘEST̕AN, Jiří. Zdeněk Nejedlý : politik a vědec v osamění. Vydání první. vyd. Praha: [s.n.] 569 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7432-253-2, ISBN 80-7432-253-X. OCLC 835372131 S. S. 84-85. 
  7. ↑ NEJEDLÝ, Zdeněk. "Boj" proti Antonínu Dvořákovi. Česká kultura. 20.12. 1912, roč. 1, s. 188. 
  8. ↑ KŘEST̕AN, Jiří. Zdeněk Nejedlý : politik a vědec v osamění. Vydání první. vyd. Praha: [s.n.] 569 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7432-253-2, ISBN 80-7432-253-X. OCLC 835372131 S. S. 142-145. 
  9. ↑ Proč Nejedlý nesnášel Antonína Dvořáka? – Epochaplus.cz [online]. [cit. 2021-10-04]. Dostupné online. 
  10. ↑ Znáte je dobře?. Česká televize [online]. [cit. 2021-10-04]. Dostupné online. 
  11. ↑ KŘEST̕AN, Jiří. Zdeněk Nejedlý : politik a vědec v osamění. Vydání první. vyd. Praha: [s.n.] 569 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7432-253-2, ISBN 80-7432-253-X. OCLC 835372131 S. S. 57-58. 
  12. ↑ PEČMAN, Rudolf. Útok na Antonína Dvořáka. Vyd. 1. vyd. Brno: Filozofická fakulta Masarykovy univerzity 185 s. Dostupné online. ISBN 80-210-0425-8, ISBN 978-80-210-0425-2. OCLC 30587942 S. 163–164. 

Literatura

  • SRBA, Antonín. Boj proti Dvořákovi. Praha: Lidové družstvo tiskařské a vydavatelské, 1914, 91 s.
  • ZACHAŘOVÁ, Stanislava. Z bojů o českou hudební kulturu. Praha: Academia, 1979, 301 s.
  • PEČMAN, Rudolf. Útok na Antonína Dvořáka. Brno: Filosofická fakulta Masarykovy univerzity, 1992, 185 s. ISBN 80-210-0425-8.
  • SMETANA, Robert. Dějiny české hudební kultury 1890/1945. Praha: Academia, 1981, 299 s.
  • KŘESŤAN, Jiří. Zdeněk Nejedlý: politik a vědec v osamění. Praha: Paseka, 2012, 569 s. ISBN 978-80-7432-253-2.