Boje o Aleutské ostrovy
| Boje o Aleutské ostrovy | |||
|---|---|---|---|
| konflikt: Druhá světová válka, Válka v Tichomoří | |||
 Boj o ostrov Attu | |||
| Trvání | 3. červen 1942 – 15. srpen 1943 | ||
| Místo | Aleutské ostrovy, Aljaška | ||
| Souřadnice | 52° s. š., 174° z. d. | ||
| Výsledek | Vítězství Spojenců | ||
| Strany | |||
| |||
| Velitelé | |||
| |||
| Síla | |||
| |||
| Ztráty | |||
| |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Boje o Aleuty byly vojenskou kampaní mezi USA a Japonskem, která byla vybojována během druhé světové války na Aleutských ostrovech a v okolních vodách. Kampaň začala japonským náletem na aljašský přístav Dutch Harbor 3. června 1942, což bylo součástí císařskou armádou prosazené operace AL. Poté se Japonci vylodili na ostrovech Attu a Kiska. V roce 1943 přešli Američané do protiútoku a vyhnali Japonce z Aleut. Byl to jediný pozemní útok Japonského císařství na vlastní (kontinentální) USA.
Attu
7. června 1942 se Japonská císařská armáda vylodila na Aleutském ostrově Attu. Japonská armáda pod velením Jasua Jamasakiho rychle dobyla jediný obydlený bod na ostrově Attu Station. Protiútok však na sebe nenechal dlouho čekat. Válečná plavidla pod velením kontradmirála Kinkaida vypluly ze Studeného zálivu 4. května 1943 a 7. května se vylodí na plážích 7. divize, která byla součástí 51. operačního svazu, kterému velel kontradmirál Rockwell. Toto datum výsadku nebylo dodrženo, kvůli špatnému počasí. Operaci zahájily ponorky Nautilus a Narwhal, které 11. května vysadily na Šarlatové pláži průzkumný oddíl. Za několik hodin vstoupilo na břeh dalších 400 mužů a pochodovali na jih k Holtzově zátoce. Na Červené pláži proběhlo vylodění bez problémů. Nepřítel se zatím neukázal. Na jihu v zátoce Massacre se vylodilo přes 2 000 vojáků, ale se zpožděním kvůli husté mlze. Vylodění nebylo pro Japonce překvapení a proto se pokusili jej zničit ještě na moři. To se ale nepovedlo, a tak plukovník Jamazaki zůstal odkázán sám na sebe. Plukovník rozhodl stáhnout všechny síly do údolí mezi Holtzovou zátokou a zátokou Massacre s tím, že důležitou spojku zablokuje a bude klást odpor jak jen to bude možné. Další dva dny byl postup velmi pomalý a proto byl odvolán velitel 7. divize generálmajor Brown a nahradil ho generálmajorem Eugenem Landrumem. 15. května zaútočil 32. pluk pod velením Franka L. Culina směrem k Holtzově zátoce a už 17. května se setkali se silami postupujícími z Massacre a to i přes nešťastnou událost kdy Culinovy vojáky bombardovalo vlastní letectvo. Dále americké síly dobyli Holtzovu zátoku a Japonci se museli stáhnout na východ odtud do místa nazvané Čičagovův přístav. V noci z 28. na 29. května zahájili Japonci sebevražedný protiútok. Podařilo se jim prolomit a dostali se až ke dvěma velitelským stanovištím a do nemocnice, kde ubodali všechny zraněné a místního kaplana. Poslední Japonci byli zničeni 30. května.
Kiska
Japonci se vylodili na Kisce 6. června 1942 a obsadili místní meteorologickou stanici. Zřídili zde také tábor pro okupační armádu čítající 5400 mužů, ponorkovou základnu a letiště. Zpětné dobytí Spojenci doprovázelo fiasko. Americké zpravodajské službě uniklo, že se císařská armáda po vyhodnocení, že je tento bod neudržitelný, tajně evakuovala, a tak vylodění obrovské flotily Američanů a Kanaďanů na ostrově roku 1943 vyšlo naprázdno. Než byl v mlžném počasí a nepřehledném terénu celý ostrov obsazen a došlo ke zjištění, že zde žádní Japonci nejsou, zemřelo zde přes dvacet spojeneckých vojáků ve vzájemných mylných střetech. Japonci na ostrově zanechali výzbroj, výbavu, své padlé a živí na ostrově zůstali jenom čtyři psi. Je přitom neuvěřitelné[zdroj?!] jaké množství munice padlo na nebráněný ostrov a jediné, co Američané našli, byly budovy popsané protiamerickými nápisy.
Odkazy
Reference
- ↑ a b Cloe, Aleutian Warriors, p. 321.
- ↑ Cloe, Aleutian Warriors, p. 321–322.
- ↑ MACGARRIGLE, George L. Aleutian Islands. [s.l.]: United States Army Center of Military History (The U.S. Army Campaigns of World War II). Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-17. CMH Pub 72-6. (anglicky)
- ↑ Cloe, Aleutian Warriors, p. 322–323.
Literatura
- CLOE, John Haile. The Aleutian Warriors: A History of the 11th Air Force & Fleet Air Wing 4, Part I. Missoula, Montana: Anchorage Chapter, Air Force Association, 1993. ISBN 0-929521-35-8. (anglicky)
- PARSHALL, Jonathan; TULLY, Anthony. Shattered Sword (The Untold Story of the Battle of Midway). Washington DC: Potomac Books, 2007. Dostupné online. ISBN 978-1-57488-924-6. (anglicky)
- HUBÁČEK, Miloš. Ofenzíva v Pacifiku. 1. vydání. vyd. Praha: Panorama, 1987. 517 s.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Boje o Aleutské ostrovy na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
.svg)
US Flag with 48 stars. In use for 47 years from July 4, 1912, to July 3, 1959.
.svg)
The Canadian Red Ensign used between 1921 and 1957.
This image has compared for accuracy (mainly colors) using an image from World Statesmen. The only change is making the maple leaves green from red. This image has compared for accuracy (mainly colors) using an image from World Statesmen. The most recent version of this image has changed the harp into one with a female figure; see [http://flagspot.net/flags/ca-1921.html FOTW
The Canadian Red Ensign used between 1921 and 1957.
This image has compared for accuracy (mainly colors) using an image from World Statesmen. The only change is making the maple leaves green from red. This image has compared for accuracy (mainly colors) using an image from World Statesmen. The most recent version of this image has changed the harp into one with a female figure; see [http://flagspot.net/flags/ca-1921.html FOTW
Autor: David Newton, uploader was Denelson83, Licence: CC BY-SA 3.0
Vlajka Japonskej cisárskej armády