Boldovník vonný

Boldovník vonný
Větévky boldovníku vonného
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	nižší dvouděložné (Magnoliopsida)
Řád	vavřínotvaré (Laurales)
Čeleď	Monimiaceae
Rod	boldovník (Peumus)
Binomické jméno
Peumus boldus Molina, 1782
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Boldovník vonný (Peumus boldus) je druh nižších dvouděložných rostlin z čeledi Monimiaceae a jediný zástupce rodu boldovník. Je to keř až strom s tuhými oválnými listy a nažloutlými květy. Plodem je souplodí peckovic. Druh se vyskytuje v suchých rozvolněných lesích ve středním Chile.

Boldovník je významná léčivá rostlina s dlouhou historií použití. Slouží zejména při různých jaterních a žlučníkových neduzích a k podpoře zažívání. Je zdrojem medicínsky využívaného alkaloidu boldinu. Plody jsou jedlé, kůra se používá k barvení, dřevo slouží k výrobě dřevěného uhlí.

Boldovník je stálezelený, dvoudomý keř nebo strom s hustou kulovitou korunou, dorůstající výšky do 20 metrů a tloušťky kmene až 1 metr. Listy jsou jednoduché, vstřícné, 3 až 7 cm dlouhé a 1 až 5 cm široké, krátce řapíkaté, s vejčitě eliptickou, kožovitou, celokrajnou a na okraji podvinutou čepelí. Listy jsou na líci tmavě zelené, na rubu světle zelené, na ploše hustě žláznaté. Květy jsou nažloutlé, jednopohlavné, s miskovitou češulí, uspořádané v úžlabních hroznech. Okvětí je pěti až šestičetné, ve vnějším kruhu sepaloidní (připomínající kalich), ve vnitřním petaloidní (korunovité). Samčí květy obsahují mnoho tyčinek. V samičích květech je apokarpní gyneceum, složené ze 2 až 5 volných pestíků. V každém pestíku je jediné vajíčko. Plodem je souplodí peckovic.^[2][3][4]

• 
  Keř boldovníku
• 
  Samičí květy boldovníku
• 
  Boldovník s plody

Boldovník je endemit Chile. Je rozšířen ve středním Chile v oblasti od provincie Limarí po provincii Osorno. Vyskytuje se na výslunných svazích jako součást řídkých sklerofylních lesů rostoucích na sušších kamenitých půdách v nadmořských výškách do 1000 metrů.^[3][4]

Na boldovníku parazituje poloparazitický keř Notanthera heterophylla z čeledi ochmetovité a příležitostně i Tristerix corymbosus. ze stejné čeledi.^[5] Plody vyhledávají někteří ptáci, např. papoušek patagonský (Cyanoliseus patagonus).^[6]

• 
  Poloparazit boldovníku Tristerix corymbosus
• 
  Papoušek patagonský

Hlavní účinnou látkou boldovníku je alkaloid boldin. Je obsažen zejména v listech a v kůře. Látka podporuje tvorbu žluči a trávicích šťáv, má antioxidační účinky a tlumí činnost hladkého svalstva.^[7][8] Je jedním z důležitých rostlinných alkaloidů používaných současnou medicínou.^[9] Z dalších alkaloidů je obsažen zejména dehydroboldin, isoboldin, isocorydin a laurotetanin.^[8] Esenciální oleje jsou v listech obsaženy v množství asi 2 %. Hlavními vonnými složkami jsou askaridol, cymen, eukalyptol (1,8-cineol) a linalool.^[10]

Alkaloidy i esenciální oleje obsažené v boldovníku jsou jedovaté. Droga může ve větším množství způsobit podráždění ledvin a močových cest, předávkování může vést i k paralýze. Užívání není doporučováno pacientům s chorobami ledvin.^[11]

• 
  Alkaloid boldin
• 
  Peroxidická sloučenina askaridol
• 
  Terpenový alkohol linalool

Druh není aktuálně ohrožen. V minulosti byl široce vyhledáván a těžen pro výrobu dřevěného uhlí, starší exempláře jsou proto již v přírodě poměrně vzácné. Je územně chráněn v řadě chilských národních parků a rezervací.^[4]

Boldovník má dlouhou historii jako tradiční mayská léčivá rostlina. Je používán od nepaměti zejména při léčení jaterních onemocnění. Nejstarší vykopávky svědčící o jeho užívání jsou datovány do doby před 12000 lety.^[12] V současnosti je součástí tradiční medicíny nejen v Chile, ale i v jiných zemích Latinské Ameriky, jmenovitě v Peru, Brazílii a Mexiku. Je zná pod názvem boldo.^[13] Z Chile se vyváží okolo 1000 tun sušeného boldového listu ročně. Do Evropy byl poprvé dovezen kolem roku 1870.^[12]

Boldovník stimuluje tvorbu žluči a sekreci trávicích šťáv, uvolňuje hladké svalstvo a zpomaluje průchod tráveniny trávicím traktem. Má silně diuretické účinky a podle medicínských studií může zvýšit tvorbu moči až o 50 %. Bylo též prokázáno ochranné působení na játra proti chemickému poškození.^[12][10] Užívá se zpravidla pouze po několik týdnů, a to ve formě nálevu nebo tinktury. Při žlučníkových kamenech se často kombinuje s jinými bylinami, zejména s dřišťálem obecným a bělasem viržinským. Listy se v Jižní Americe rovněž používají k léčení kapavky. Esenciální olej získávaný z rostliny slouží k likvidaci střevních parazitů.^[11] Je také používán při bolestech hlavy a revmatismu.^[4] Araukánští indiáni používají boldovník zejména jako tonikum, při léčení žlučových kamenů a bolestivých onemocněních jater a žlučníku.^[11]

Z rostliny je získáván alkaloid boldin, který je v lékařství používán zejména jako protizánětlivý a antioxidační prostředek a při léčení cukrovky.^[12]

Máslovitá, aromatická dužnina plodů je jedlá. Má sladkou chuť a příjemnou vůni.^[12][14] Listy voní po skořici a používají se v Chile k aromatizaci různých jídel, zejména ryb.^[10] Kůra je zdrojem tříslovin, používá se k barvení a k tetování. Sušené a jemně rozdrcené vonné listy se vkládají mezi oblečení k odpuzování škodlivého hmyzu. Ze sušených plodů se zhotovují korálky, které při zahřátí sluncem či tělesným teplem skořicově voní. Dřevo slouží jako palivo a vyrábí se z něj dřevěné uhlí.^[11][15] Boldovník je v Jižní Americe vysazován v parcích i soukromých zahradách jako okrasná dřevina.^[15]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu boldovník vonný na Wikimedia Commons
• Taxon Peumus boldus ve Wikidruzích