Bonnie Dunbarová
| Bonnie Jeanne Dunbar | |
|---|---|
 | |
| Astronautka NASA | |
| Státní příslušnost | Spojené státy americké |
| Datum narození | 3. března 1949 (73 let) |
| Místo narození | Washington, USA |
| Předchozí zaměstnání | vědkyně |
| Čas ve vesmíru | 50 dní 8 hodin 24 minut |
| Kosmonaut od | 1980 |
| Mise | STS-61-A, STS-32, STS-50, STS-71, STS-89 |
| Znaky misí |      |
| Kosmonaut do | 2005 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bonnie Jeanne Dunbarová (* 3. března 1949 Sunnyside, Washington, Spojené státy americké) je bývalá americká astronautka, 9. žena a 187. člověk, který se vypravil ze Země ve vesmíru. Během svých pěti letů v raketoplánech strávila na oběžné dráze 50 dní.
Život
Mládí a výcvik
V rodném Sunnyside absolvovala roku 1967 středoškolské studium na High School, Sunnyside a o čtyři roky později studium na Washingtonské univerzitě. Pracovala v různých laboratořích, mj. v Anglii u Oxfordské univerzity, doktorát získala na univerzitě v Houstonu (stát Texas), kde pak zůstala pracovat jako odborná asistentka. Prodělala také výcvik na lehkých letadlech, měla nalétáno 700 hodin. V roce 1980 vstoupila do výcvikového střediska NASA v Houstonu, když již dva roky předtím pracovala pro NASA v Johnsonově vědeckém středisku jako letecká operátorka.
Lety do vesmíru
První svůj let dr. Bonnie Dunbayová letěla na palubě Challengeru na podzim roku 1985. Bylo jí tehdy 36 let. Mise STS-61-A trvala 7 dní, byla katalogizována v COSPAR pod označením 1985-104A a celá posádka měla 8 členů. Start byl z Kennedyho vesmírného střediska na Floridě, přistání na kalifornské základně Edwards v (Kalifornii - Mohavská poušť). Během mise vypustili družici GLOMR a věnovali se experimentům v laboratoři Spacelab.
Po pěti letech se dočkala druhého letu. Jednalo se o desetidenní misi STS-32 s raketoplánem Columbia, posádka byla pětičlenná. Během letu (COSPAR 1990-002A) vypustili několikatunovou vojenskou družici Syncom a naopak si na Zem přivezli z oběžné dráhy stáhnutou družici LDEF po jejím téměř šestiletém letu na oběžné dráze Země. Start i přistání byly stejné, jako při prvním letu.
V roce 1992 letěla do vesmíru v Columbii znovu. Mise STS-50, dle COSPAR 1992-034A, trvala 13 dní, spolu s dr. Dunbarovou bylo na palubě 7 osob a také laboratoř Spacelab, kterou měla na starosti. Tentokrát přistáli tam kde startovali, na Floridě.
Čtvrtý svůj let na oběžnou dráhu Země absolvovala dr. Dunbarová na palubě Atlantisu počátkem léta 1995. Jednalo se o misi STS-71, která trvala 9 dní a byla očíslována 1995-030A. Sedmičlenná mezinárodní posádka s sebou vezla laboratoř Spacelab a spojila se jako první americký raketoplán s ruskou orbitální stanicí Mir, kde sloužila jiná, tříčlenná mezinárodní posádka a kde byla připojena loď Sojuz TM-21. I tentokrát Dunbar v raketoplánu startovala i přistála na Floridě.
Popáté letěla ve svých 48 letech, v lednu 1998. Bylo to na palubě raketoplánu Endeavour, mise označená jako STS-89 byla v COSPAR katalogizována 1998-003A. Opět s sebou vezli Spacelab a opět letěli na Mir. Posádky Miru a Endeavouru společně týden pracovaly na experimentech. Člen posádky Miru Američan David Wolf byl nahrazen Andrewem Thomasem. Raketoplán přistál na Kennedyho vesmírném středisku na Floridě.
Jejím manželem je další z astronautů USA Ronald Michael Sega.
Lety v kostce:
- STS-61-A Challenger, start 30. října 1985, přistání 6. listopadu 1985
- STS-32 Columbia, start 9. ledna 1990, přistání 20. ledna 1990
- STS-50 Columbia, start 25. června 1992, přistání 9. července 1992
- STS-71 Atlantis, start 27. června 1995, přistání 7. července 1995
- STS-89 Endeavour, start 23. ledna 1998, přistání 31. ledna 1998
Odkazy
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bonnie Dunbarová na Wikimedia Commons - Osobní stránka na MEK
- Let STS 61-A
- Let STS-32
- Let STS-50
- Let STS-71
- Let STS-89
Média použitá na této stránce
* In the STS-89 crew insignia, the link between the United States and Russia is symbolically represented by the Space Shuttle Endeavour and Russia's Mir Space Station orbiting above the Bering Strait between Siberia and Alaska. The success of the joint United States-Russian missions is depicted by the Space Shuttle and Mir colored by the rising sun in the background.
- A shadowed representation of the International Space Station (ISS) rising with the sun represents the future program for which the Shuttle-Mir missions are prototypes. The inside rim of the insignia describes the outline of the number eight representing STS-89 as the eighth Shuttle/Mir docking mission.
- The nine stars represent the nine joint missions to be flown of the program and when combined with the number eight in the rim, reflect the mission number. The nine stars also symbolize the children of the crew members who will be the future beneficiaries of the joint development work of the space programs of the two countries.
- Along the rim are the crew members' names with David A. Wolf's name on the left and Andrew S. W. Thomas' name on the right, the returning and upgoing cosmonaut guest researcher crew members. In between and at the bottom is the name of Salizan S. Sharipov, payload specialist representing Russian Space Agency (RSA), in Cyrillic alphabet.
- The other crew members are Terrence W. Wilcutt, commander; Joe F. Edwards, Jr., pilot; and mission specialists Michael P. Anderson, Bonnie J. Dunbar, and James F. Reilly. The red, white and blue of the rim reflect the colors of the American and Russian flags which are also represented in the rim on either side of the joined spacecraft.
STS-32 Mission Insignia
- The STS-32 patch, designed by the five crewmembers for the January, 1990 space mission, depicts the Space Shuttle orbiter rendezvousing with the Long Duration Exposure Facility (LDEF) satellite from above and the Syncom satellite successfully deployed and on its way to geosynchronous orbit. Five stars represent the mission number with three on one side of the orbiter and two on the other. The seven major rays of the sun are in remembrance of the crewmembers for STS 51-L. In preparation for the first Extended Duration Orbiter (EDO) missions, STS-32 conducted a number of medical and middeck scientific experiments. The caduceus on the left represents the medical experiments, and the crystalline structure on the right represents the materials science. The crew is comprised of Astronauts Daniel C. Brandenstein, James D. Wetherbee, Bonnie Dunbar, Marsha S. Ivins, and G. David Low.
Bonnie Jeanne Dunbar is a retired NASA astronaut.
STS-61A Mission Insignia
- This insignia was chosen by the eight members of the STS-61A/D1 Spacelab mission to represent the record-sized Space Shuttle crew. Crewmembers surnames surround the colorful patch scene depicting Challenger carrying a long science module and an international crew from Europe and the United States.
STS-71 Mission Insignia
The STS-71 crew patch design depicts the orbiter Atlantis in the process of the first international docking mission of the Space Shuttle Atlantis with the Russian Space Station Mir. The names of the 10 astronauts and cosmonauts who flew aboard the orbiter are shown along the outer border of the patch. The rising sun symbolizes the dawn of a new era of cooperation between the two countries. The vehicles Atlantis and Mir are shown in separate circles converging at the center of the emblem symbolizing the merger of the space programs of the two space faring nations. The flags of the United States and Russia emphasize the equal partnership of the mission. The joint program symbol at the lower center of the patch acknowledges the extensive contributions made by the Mission Control Centers (MCC) of both countries. The crew insignia was designed by aviation and space artist, Bob McCall, who also designed the crew patch for the Apollo Soyuz Test Project (ASTP) in 1975, the first international space docking mission.
Emblem of Nasa's STS-50 mission.