Boris Hybner

Boris Hybner
Narození	5. srpna 1941 Vyškov
Úmrtí	2. dubna 2016 (ve věku 74 let) Praha
Povolání	pedagog, režisér, scenárista, filmový producent, filmový herec, televizní herec, dramaturg, autor scénických adaptací, mim, vysokoškolský učitel, divadelní herec, choreograf, herec, učitel a dramatik
Děti	Vanda Hybnerová Lenka Hybnerová Max Hybner Žofie Hybnerová
Příbuzní	Josefína Rašilovová a Antonie Rašilovová (vnoučata)
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Boris Hybner (5. srpna 1941 Vyškov – 2. dubna 2016 Praha) byl český mim, herec, režisér, scenárista, vysokoškolský pedagog a významný představitel české pantomimické školy, otec herečky Vandy Hybnerové.

S pantomimou začínal u Ladislava Fialky. V šedesátých letech 20. století založil soubor Pantomima Alfreda Jarryho, kde působil se Ctiborem Turbou a Richardem Rýdou. Ve svých groteskních a klaunských výstupech propojoval klasickou pantomimu s moderním, absurdním humorem. Vystupoval v divadlech i v televizi a zahrál si v řadě filmů. Věnoval se také pedagogické činnosti na HAMU. Za celoživotní dílo obdržel cenu Thálie. V roce 2017 mu městská část Praha 5 udělila čestné občanství in memoriam.^[1]

Hybnerův otec byl vynikající kuchař a restauratér ve vyškovské Besedě a přál si, aby syn převzal jeho profesi. Boris rád navštěvoval divadelní představení, hrál na kytaru a věnoval se ragby a lehké atletice. Po maturitě pracoval v chemičce v Litvínově a pokračoval ve studiích na zemědělské škole a pedagogickém institutu v tehdejším Gottwaldově, kde založil kabaret Reflektor.^[2] Půl roku chodil na taneční konzervatoř, ale nakonec se věnoval pantomimě.^[3]

V roce 1964 začínal v pantomimickém souboru Ladislava Fialky, kam se přihlásil do konkurzu s etudou Saxofonista. Následující rok ale soubor kvůli rozporům v uměleckém pojetí opustil. Nastěhoval se do zchátralého domu pod pražským Vyšehradem zvaného Hanzlberk, v němž sídlila umělecká komunita. Byl to dům s děravou střechou, suchým záchodem a pumpou na dvorku, jímž prošli mnozí spisovatelé, básníci, malíři, sochaři, fotografové a tanečníci, např. Ladislav Fialka, Václav Havel či Allen Ginsberg. Žila tam také Hybnerova první žena malířka Jana Kremanová.^[4]

Hybner účinkoval v Divadle Alhambra a v Černém tyjátru Jiřího Středy. V roce 1966 založil s Ctiborem Turbou a Richardem Rýdou soubor Pantomimu Alfréda Jarryho. Jejich debut se jmenoval Nezabiješ úplně bližního svého a na podzim roku 1966 s ním zvítězili na prvním ročníku Festivalu amatérské pantomimy v Litvínově. Pořad se stal základem dvoudílné celovečerní inscenace Harakiri ( 1968). Pantomima Alfréda Jarryho působila nejprve poloamatérsky (1966–68), později profesionálně (1968–72) a její originální inscenace přinesly nové pojetí pantomimy. V roce 1972 byl soubor normalizačními úředníky zrušen. Hybner pak účinkoval spolu s Bolkem Polívkou v projektu Ctibora Turby Cirkus Alfred (1974-1979). V roce 1975 uvedl v Divadle Rokoko autorskou inscenaci Na konci zahrady jménem Hollywood inspirovanou érou němého filmu. Po vzoru Laterny magiky inscenaci upravil do trilogie celovečerních grotesek s filmovými projekcemi: Gagman (1975), Hvězdy (1979) a Pentimento (1980). Představení sklízela mimořádný úspěch doma i v zahraničí a Hybner podle nich později vytvořil scénář k šestidílnému televiznímu seriálu Gagman (režie Juraj Herz, 1987), za nějž získal Bronzovou růži z Montreux a mnoho jiných ocenění.^[3]

V roce 1978 založili s Ctiborem Turbou soubor Originální společnost němé grotesky GAG (1978-1996). Jako sólista nebo host vystupoval také v Městských divadlech pražských, v Divadle na provázku a Národním divadle, často ve vlastních pantomimických pořadech (Concerto Grosso či Někdo to rád Horror). V roce 1990 založil v Praze stálou scénu Studio Gag, které fungovalo šest sezón. Souběžně vytvořil soubor Laterna grotesca a ve vlastní režii s ním uvedl inscenaci Žil byl Hollywood (1995). Režie její filmové části se ujal Viktor Tauš, s nímž Hybner v témže roce založil produkční filmovou společnost GagStones (1995). Hybner produkoval a podílel se na scénáři filmu o narkomanech Kanárek.^[3]

Vystupoval také v zahraničí, hrál ve více než 27 zemích tří kontinentů a natočil filmy ve Finsku, Itálii, Irsku, Francii a Mexiku.^[4] V Austrálii si zahrál s ruským klaunem Slávou Poluninem v jeho Snowshow. Příležitostně se objevil v menších rolích také v českém filmu, např. v Panelstory aneb jak se rodí sídliště, Jára Cimrman ležící, spící, Rozpuštěný a vypuštěný, Rafťáci, Pelíšky, Pupendo a U mě dobrý.^[5] Ústřední roli po boku Miloše Kopeckého si zahrál v detektivní parodii Bergman a Bergman, detektivní kancelář (1984).^[3]

Pedagogicky působil od roku 1999 do roku 2010 na pražské HAMU, od 19. května 2008 byl profesorem pro obor taneční umění – nonverbální a komediální divadlo. V roce 2010 obdržel za celoživotní dílo v oboru pantomimy cenu Thálie.^[3]

Ve spolupráci s novinářem Borisem Dočekalem vydal knížku nostalgických vzpomínek a deníkových záznamů z cest Clownovo pozdní blues (Listen, 2002) s ilustracemi a fotografiemi své dcery, herečky Vandy Hybnerové. Potýkal se se závislostí na alkoholu a po operaci rakoviny tlustého střeva měl od roku 2007 umělý vývod (stomii). Aktivně se podílel na prevenci rakoviny tlustého střeva, navštěvoval pacienty s vývodem (stomiky) a dodával jim optimismus. Své zkušenosti s nemocí a životní krédo o významu pozitivního vidění světa, nadsázky a humoru popsal v knize příběhů WC Pocket Revue (Grada, 2016), kterou sám ilustroval. Zkušenosti s rakovinou a vzpomínky na Ctibora Turbu a Bolka Polívku posloužily jako námět tragikomického filmu Klauni (režie Viktor Tauš, 2013), ke němuž vytvořil také choreografii.^[3]

Hybner byl třikrát ženatý. S první manželkou Janou Kremanovou měl dceru Vandu, která je herečkou. Od rodiny odešel, když bylo Vandě šest let. Podruhé se oženil s Helenou Julišovou a měli spolu dceru Lenku. Třetí manželkou byla genetička Lucie a narodil se jim syna Max a dcera Žofie.^[6]

V roce 2016 postihl Borise Hybnera dvojnásobný infarkt a po krátké hospitalizaci dne 2. dubna 2016 zemřel.^[3]

• Harakiri
• Idiot
• Na konci zahrady jménem Hollywood
• Concerto Grosso
• Mim session
• Gagman – hlavní postava v TV seriálu (1987)

• Panelstory (1979, role: malíř)
• Jára Cimrman ležící, spící (1983, role: učitel biologie)
• Rozpuštěný a vypuštěný (1984, role: chovanec Ferda v sanatoriu prof. Žaluda)
• Pelíšky (1999, role: kouzelník)
• Pupendo (2003, role: Krauze)
• Čert ví proč (2003, role: šašek)
• U mě dobrý (2008, role: člen gangu skořápkářů)
• Probudím se včera (2012, role: číšník)
• Přístav (seriál, 2015–2017, role: pohřebák Kukačka)

• FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 467.
• Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 327–328. 
• Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 231. 
• NOVÁK, Mirek. Jak jsme začínali, Koršach, Praha, 1994, str. 129–132, ISBN 80-900346-4-0.
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 540–541. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Boris Hybner na Wikimedia Commons
• Osoba Boris Hybner ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Boris Hybner
• Boris Hybner v databázi Archivu Národního divadla
• Boris Hybner ve Filmovém přehledu
• Boris Hybner v Česko-Slovenské filmové databázi
• Boris Hybner ve Filmové databázi
• Boris Hybner na Kinoboxu
• Boris Hybner v Internet Movie Database (anglicky)
• Boris Hybner v České divadelní encyklopedii
• Boris Hybner v archivu Opery Plus
• Boris Hybner v cyklu České televize 13. komnata