Boris Ignatovič
| Boris Ignatovič | |
|---|---|
| Narození | 4. dubna 1899 Sluck |
| Úmrtí | 4. dubna 1976 (ve věku 77 let) Moskva |
| Místo pohřbení | Rogozhskoye Cemetery |
| Povolání | fotograf, novinář, reportér, kameraman a fotoreportér |
| Webová stránka | borisignatovich |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Boris Vsevolodovič Ignatovič (rusky Борис Всеволодович Игнатович; 4. dubna 1899 Sluck - 4. dubna 1976 Moskva) byl sovětský novinářský fotograf. Stál u počátků moderní fotožurnalistiky ve dvacátých a třicátých letech v bývalém SSSR. Společně s fotografy jako byli Max Alpert, Alexandr Rodčenko, Arkadij Šajchet, Georgij Petrusov nebo Ivan Šagin se staly nástrojem programové, centrálně řízené a didakticky zaměřené propagandy.[1][2][3]
Biografie
Vystudoval gymnázium ve Slucku. Novinářem byl od roku 1918. V roce 1921 v Moskvě pracoval v redakci novin Gornjaki (Horníci).
V době mezi rokem 1922 a 1925 se v Petrohradě (Leningradě) začal poprvé zajímat o fotografii.
Po návratu do Moskvy (1926) pracoval jako jeden z členů Asociace fotoreportérů v Domě tisku, od roku 1927 fungoval jako obrazový redaktor a fotoreportér deníku "Bědnota", dále pracoval v časopisech Narpit, Spot, Ogoňok, Sovětskoje foto a SSSR na strojke.
Společně s Alexandrem Rodčenkem byl jeden z organizátorů a vedoucích skupiny Říjen (Oktjabr). Ve 30. letech se podíleli na propagaci nové věcnosti v Rusku. Využívali speciální techniky, například Sabatierův efekt, porušení citlivé vrstvy retikulací (zvrásnění, mřížkování[4]), fokalk (tepelná destrukce citlivé vrstvy skleněné fotografické desky[5]) a struktáž (kresba fotografickými roztoky - vývojkou nebo ustalovačem[6]). V kompozici využívali úhlopříčky, dvojexpozice, montáž, koláž, kombinaci s kresbou nebo typografií. Invenční prací s úhlem pohledu, místem snímání a kompozicí dával Rodčenko a jeho příznivci svým snímkům dynamiku, která se ukázala jako účinný způsob tlumočení myšlenky.[2]
V roce 1930 se jej také zmocnila vášeň pro filmové reportáže a natočil několik dokumentárních filmů (Sevodnja, film o Kukryniksích, atd.).
Současně řídil oddělení ilustrací novin Večerní Moskva. Spolupracoval s agenturou Sojuz foto fotografoval pro časopisy "Strojim", "Naši dostiženija", "Strojitělstvo Moskvy". Vytvořil fotoreportáže z moskevského závodu Frezer a továrny Parižskaja Kommuna.
Během Velké vlastenecké války pracoval jako fotožurnalista v novinách 30. armády Bojevoe Znamja a v týlu nepřítele a dokumentoval partyzánská hnutí.
Po válce pak pracoval v mnoha časopisech a novinách. a stal se jedním z vedoucích představitelů klubu Novator. Vytvořil portréty umělců a představitelů kultury (Korneje Čukovského, Michaila Zoščenka, Borise Leonidoviče Pastěrnaka a dalších).
Byla mu také udělena medaile SSSR.
Knihy s díly Borise Ignatoviče
- Fotoalbum «Государственная Оружейная палата в Московском Кремле», Moskva
- Boris Ignatovič fotografie 1972—1963 Фотоальбом Издательство Moskevský dům fotografie, rok 2002, str. 144, ISBN 5-88896-099-3
- Boris Ignatovič Издательство Арт-Родник 2007 ISBN 978-5-9561-0271-8
Knihy, na kterých Boris Ignatovič spolupracoval
- Antologie sovětské fotografie, 1941-1945, vydavatelství Planeta, Moskva 1987
- PROPAGANDA & DREAMS, Edition Stemmle 1999 ISBN 3-908161-80-0
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Игнатович, Борис Всеволодович na ruské Wikipedii.
- ↑ Okruhy otázek pro magisterské zkoušky z dějin fotografie, Ateliér reklamní fotografie – dějiny oboru 2007/2008.
- ↑ a b Archivovaná kopie. itf.fpf.slu.cz [online]. [cit. 2009-02-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-08-15.
- ↑ http://vystavy.kdykde.cz/fotografie/praha/14311___fotostrojka---sovetska-fotografie-1917-1941[nedostupný zdroj]
- ↑ http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/retikulace
- ↑ Archivovaná kopie. www.moravska-galerie.cz [online]. [cit. 2009-02-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-12-10.
- ↑ http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/98246-struktaz[nedostupný zdroj]
