Boris Magaš

Boris Magaš
Narození	22. srpna 1930 Karlovac
Úmrtí	24. října 2013 (ve věku 83 let) Rijeka
Místo pohřbení	Mirogoj (45°50′9″ s. š., 15°59′16″ v. d.)
Povolání	architekt a vysokoškolský učitel
Ocenění	Viktor Kovačić Award (1963) Cena Vladimira Nazora (1979) Cena Vladimira Nazora (1991) Viktor Kovačić Award (1993) Order of Danica Hrvatska (1997)
Choť	Olga Magaš
Děti	Michela Magas[1] Andrea-Eva Magaš-Pavušek
Web	borismagas.com
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Boris Magaš (22. srpna 1930, Karlovac, Jugoslávie – 24. listopadu 2013, Záhřeb, Chorvatsko) byl chorvatský architekt.

Magaš studoval architekturu v Záhřebu na Fakultě technických věd Záhřebské univerzity. Poté pracoval jako akademik na několika katedrách téže univerzity. V roce 1967 se stal spolupracovníkem projektové skupiny „Interinženjering“ a o dva roky později i ředitelem Stavebně-projektového závodu v Rijece. V Rijece rovněž vyučoval na místní univerzitě i stavitelství v oblasti výškových budov. V roce 1988 byl zvolen za člena Chorvatské akademie věd. O dva roky později se stal poradcem chorvatského prezidenta v oblasti architektury a urbanistiky.

Dílo

• Muzeum osvobození v Sarajevu (spolu s Šmidihenem a Horvatem), 1963.
• Hotelový komplex Solaris, Šibenik, 1967.
• Haludovo Palace Hotel, Malinska, Krk, 1968.
• Jesle a školka Vjeverica, Záhřeb, 1973–1975.
• Stadion Poljud, Split, 1979.
• Kostel sv. Nikoly Taveliće a Klášter na Turnići, Rijeka, 1986.
• Kostel Angustina Kažotiće, Volovčica, Záhřeb, 1998

Ocenění

V roce 1991 byl za celoživotní dílo vyznamenán chorvatskou Cenou Vladimira Nazora.

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Boris Magaš na Wikimedia Commons