Boris Vyšeslavcev

Boris Vyšeslavcev
Narození30. říjnajul. / 11. listopadu 1877greg. nebo 17. října 1877
Moskva
Úmrtí5. října 1954 (ve věku 76 let)
Ženeva
Alma materPrávnická fakulta Lomonosovovy univerzity
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Boris Petrovič Vyšeslavcev (rusky Бори́с Петро́вич Вышесла́вцев; 3. říjnajul./ 15. října 1877greg. v Moskvě – 5. října 1954 v Ženevě) byl ruský filosof, náboženský myslitel a právník.

Život

Studoval právo u juristy a filozofa P. I. Novgorodceva a pracoval nejprve jako advokát. Pak studoval filozofii u neokantiánů Hermanna Cohena a Paula Natorpa. Obhájil disertační práci o etice Johanna Gottlieba Fichteho. Po návratu do vlasti byl Vyšeslavcev jmenován profesorem filozofie práva na Moskevské univerzitě.[1] V roce 1922 byl spolu s řadou jiných intelektuálů vyvezen z Ruska na takzvané lodi filozofů „Oberbürgermeister Haken”.[2] Když emigroval, stal se pracovníkem ruského oddělení nakladatelství YMCA v Pariži. Pak se odcestoval do Ženevy, kde v roce 1954 zemřel.[3]

Filozofie

Vedle S. Bulgakova, N. Berďajeva, N. Losského, N. Berďajeva, S. Franka, N. Arseňjeva, I. A. Iljina, L. Karsavina a jiných se Vyšeslavcev řadí mezi ony myslitele, kteří se vydali směrem vytyčeným Vladimirem Solovjovem a snažili se koncipovat křesťanskou filozofii.[1] Vyšeslavcev se zabýval filozofií lásky a rozpracováváním tzv. filozofie srdce. Těmto tématům se věnoval v knihách jako Etika proměněného erota (1932) nebo Srdce člověka v křesťanské a indické mystice (1929).

České překlady

  • Boris Vyšeslavcev: Etika proměněného erota [z ruského originálu Etika preobraženogo Erosa přeložil Alan Černohous], Refugium, 2005.
  • VYŠESLAVCEV, Boris. Srdce člověka v křesťanské a indické mystice. In: Tajemství srdce. 1. vyd. Velehrad: Refugium Velehrad-Roma, 1999. Přeložila z ruštiny Eva Strnadová. ISBN 80-86045-03-X. S. 30–73.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Вышеславцев, Борис Петрович na ruské Wikipedii.

  1. ↑ a b Čemus, s. 26.
  2. ↑ Исследование: «Философский пароход». 97 лет назад началась депортация русской интеллигенции [online]. «Институт развития социально-экономических проектов и инициатив» (АНО ИРСЭПИ), 17.12.2019 [cit. 2023-04-08]. Dostupné online. (rusky) 
  3. ↑ Losskij, s. 601.

Literatura

  • ČEMUS, Richard, 1999. Pojem srdce u Borise Vyšeslavceva. In: Tajemství srdce. 1. vyd. Velehrad: Refugium Velehrad-Roma. ISBN 80-86045-03-X. S. 26–29.
  • DEMJANČUKOVÁ, Dagmar. Filosofie kultury Borise Vyšeslavceva. Plzeň: Západočeská univerzita, 2011. 111 s. ISBN 978-80-261-0046-1. 
  • LOSSKIJ, Nikolaj, 2004. Dějiny ruské filosofie (původním názvem: История русской философии). Překlad : Alan Černohous. 1. vyd. Velehrad: Refugium Velehrad-Roma. 663 s. ISBN 80-86715-26-4. Kapitola "Vyšeslavcev Boris Petrovič", s. 601–607. 

Externí odkazy