Borovice mexická
 Borovice mexická | |
|---|---|
 Borovice mexická, samičí šištice a jehlice | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | nahosemenné (Pinophyta) |
| Třída | jehličnany (Pinopsida) |
| Řád | borovicotvaré (Pinales) |
| Čeleď | borovicovité (Pinaceae) |
| Rod | borovice (Pinus) |
| Podrod | Strobus |
| Sekce | Quinquefoliae |
| Podsekce | Strobus |
| Binomické jméno | |
| Pinus ayacahuite Ehrenb. ex Schltdl., 1838 | |
 Areál rozšíření | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Borovice mexická (Pinus ayacahuite) je velká severoamerická a středoamerická pětijehličná borovice s velkými šiškami, poměrně vzácně pěstovaná také v arboretech, soukromých parcích a zahradách.
Synonyma
- Pinus ayacahuite varieta oaxacana
- Pinus don-pedrii
- Pinus hamata
- Pinus loudoniana varieta don-pedrii.
Původ názvu stromu
Název stromu Ayacahuite vznikl romanizací (převod do latinského písma) aztéckého jména stromu: Āyauhcuahuitl.[2][3]
Popis
Stálezelený, jehličnatý, větrosprašný a jednodomý strom, dorůstající do výšky 45 m. Kmen je přímý a oblý a dosahuje průměru 2 m. Větve rostou u mladých stromů v pravidelných přeslenech, u starších stromů rostou více nepravidelně; větve jsou dlouhé, tenké a vodorovně rozprostřené, spodní větve se často sklánějí. Koruna je jehlanovitá až kuželovitá, později otevřená. Borka je zprvu hladká, tenká a popelavě šedá, později hrubá, rozdělená do malých obdélníkových desek a šedohnědá. Letorosty jsou tenké, hladké, zelenavě hnědé až světle šedé, pokryté hustými hnědými chlupy či bez chlupů a se seskupenými jehlicemi na koncích. Zimní pupeny jsou vejčitě kuželovité, bledě hnědé až šedé, 15 mm dlouhé, pryskyřičnaté, s dlouze špičatými, u vrcholků některými uvolněnými, šupinami.
Jehlice jsou ohebné, ale ne visící, tenké, přímé nebo mírně pokroucené; na spodním povrchu jasně zelené, na horních površích se stříbrnomodrošedozelenými průduchy (Stomata). Vyrůstají ve svazečcích po 5, vzácně též po 6; jehlice jsou 8-18 cm dlouhé a 0,7-1 mm široké, na okrajích zubaté, s nepatrnými a široce rozloženými zuby. Mají ostrou špičku a 2-7 vnějších pryskyřičných kanálků a 1 cévní svazek. Svazečkové pochvy jsou 15-25 mm dlouhé, bledě hnědé a brzy opadávají. Jehlice zůstávají na stromě 3 roky.
Samčí (pylové) šištice (Microstrobilus) jsou vejčité až krátce válcovité a vyskytují se ve shlucích na koncích nových letorostů, 7-10 mm dlouhé, zprvu žluté a později oranžovohnědé. Samičí (semenné) šištice (Megastrobilus) jsou visící, mírně zahnuté, téměř válcovité, směrem k vrcholu se zužující, žlutohnědé, pryskyřičnaté a rostou blízko konců hlavních větví; šišky jsou na 2,5 cm dlouhých stopkách, opadávajících se šiškou. Šišky jsou 15-40 cm dlouhé a ve zralosti rozevřené 7-15 cm široké; vyskytují se po jedné nebo v přeslenech po 2-4; dozrávají na podzim a brzy opadávají. Šupin šišek je 100-150, jsou tenké, ohebné, úzké a 5-7 cm dlouhé. Výrůstky (Apophysis) jsou prodloužené, se zaobleným až tupým vrcholem, zpětně zahnuté a zvlněné. Přírůstek prvního roku (Umbo) je koncový, beztrnný a téměř vždy pryskyřičnatý. Semena jsou vejčitá, světle hnědá s tmavými skvrnami, semena se vyskytují po dvou na šupině; semena jsou 8-10 mm dlouhá a 6-8 mm široká. Křídla semen jsou srostlá z rozdílných částí a jsou 20-35 mm dlouhá a 8-12 mm široká. Semenáče mají 7-13 děložních lístků (Cotyledon). K rozptylování pylu dochází v jižním a středním Mexiku v květnu.
Příbuznost
Borovice mexická je blízce příbuzná s borovicemi jako borovice ohebná, Pinus monticola, borovice vejmutovka a borovice himálajská. Existuje též několik kříženců, například přirozeně vzniklá a plodná Pinus x holfordiana, kříženec Pinus ayacahuite a Pinus wallichiana, přirozeně vzniklý v roce 1904 v arboretu Westonbirt, The National Arboretum, v hrabství Gloucestershire, v Anglii. Tento kříženec je pěstován v několika sbírkách dřevin.[4][5]
Podle některých botaniků existují 2 variety borovice mexické:
- Pinus ayacahuite varieta brachyptera: jinými botaniky považovaná za Pinus strobiformis
- Pinus ayacahuite varieta veitchii: je jinými botaniky považovaná za Pinus strobiformis poddruh veitchii.[3][6]
Výskyt
Domovinou borovice mexické je Guatemala, Honduras, Mexiko (státy Chiapas, Guerrero, Hidalgo, Oaxaca, Puebla, Tlaxcala a Veracruz) a Salvador.
Ekologie
Borovice mexická roste v rozsahu nadmořských výšek 1500-3600 m. Půdy jsou zde jílové, dobře propustné, pH kyselé a neutrální, strom dokáže růst ve výživově chudých půdách. Strom je mrazuvzdorný do –17,7 °C a vyžaduje plné slunce, dospělé stromy dobře odolávají suchu. Borovice mexická roste ve smíšených horských jehličnatých lesích v prostředí se středním množstvím vody či roste ve skupinách a nebo tvoří malé háje; nejvíce je rozšířena v Chiapasu v Mexiku a v západní Guatemale, kde je velmi spokojena ve společnosti borovic Pinus hartwegii, Pinus montezumae, Pinus oocarpa, Pinus pseudostrobus a také jedle Abies guatemalensis nebo cypřiše mexického Cupressus lusitanica. Doba rozšiřování pylu borovice mexické se mění podle zeměpisné šířky a nadmořské výšky.
Nepřátelé a nemoci
V Chiapasu, Guatemale a Oaxace je strom hostitelem trpasličího jmelí Arceuthobium guatemalense.
Využití člověkem
Borovice mexická je pro svou výšku a stejnoměrný tvar velmi důležitým a velmi vyhledávaným zdrojem řeziva, používaného ve stavebnictví, tesařství, na výrobu nábytku a užitného zboží jako například beden, palet, přepravek a dřevoviny. Pěstována je pouze vzácně v několika arboretech, soukromých parcích a zahradách.
Ohrožení
Borovice mexická není organizací IUCN považována za ohroženou, stav její populace je ale klesající. Je ohrožená kácením především v případě, že je prováděno neudržitelně. Strom se vyskytuje v několika chráněných oblastech.
Reference
- ↑ Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-23]
- ↑ Archivovaná kopie. if.panlex.org [online]. [cit. 2016-03-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-13.
- ↑ a b Pinus ayacahuite (Pinabete) description - The Gymnosperm Database. www.conifers.org [online]. [cit. 2019-10-22]. Dostupné online.
- ↑ Archivovaná kopie. www.iucnredlist.org [online]. [cit. 2016-03-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-13.
- ↑ Garden map. Cambridge Botanic Garden [online]. [cit. 2019-10-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Pinus strobiformis subsp. veitchii (Pino de Navidad) description. www.conifers.org [online]. [cit. 2019-10-22]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pinus ayacahuite na Wikimedia Commons
- https://web.archive.org/web/20160313125125/http://www.iucnredlist.org/details/42344/0
- http://www.conifers.org/pi/Pinus_ayacahuite.php
- https://web.archive.org/web/20160128093031/http://www.scionresearch.com/keys/Pinus/key/Key-to-cultivated-pines/Media/Html/Pinus_ayacahuite.htm
- http://www.theplantlist.org/tpl/record/kew-2563157
- http://www.pfaf.org/user/Plant.aspx?LatinName=Pinus+ayacahuite
- http://www.botanic.cam.ac.uk/Botanic/Plant.aspx?p=27&ix=37&pid=0&prcid=0&ppid=0
- https://web.archive.org/web/20160313203514/http://if.panlex.org/panlinx/ex/19431759
Média použitá na této stránce
Autor:
- Information-silk.png: Mark James
- derivative work: KSiOM(Talk)
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Range map of Pinus ayacahuite
Autor: Silversyrpher from Scotland, UK, Licence: CC BY 2.0
Cultivated Pinus ayacahuite, Saltoun Wood, East Lothian, Scotland.