Borovice sibiřská

Borovice sibiřská
Borovice sibiřská (Pinus sibirica)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	nahosemenné (Pinophyta)
Třída	jehličnany (Pinopsida)
Řád	borovicotvaré (Pinales)
Čeleď	borovicovité (Pinaceae)
Rod	borovice (Pinus)
Podrod	Strobus
Sekce	Quinquefoliae
Podsekce	Strobus
Binomické jméno
Pinus sibirica Du Tour, 1803
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Borovice sibiřská (Pinus sibirica) je druh borovice, vyskytující se v oblasti Sibiře. V některých zdrojích bývá považována za pouhý poddruh borovice limby (Pinus cembra subsp. sibirica). V ČR se nalézá pouze vzácně ve sbírkách některých arboret.

Rozšíření

Roste převážně na Sibiři, v oblasti vymezené pohořím Ural na západě a Stanovým pohořím na Dálném východě; na severu její areál zasahuje k 68. rovnoběžce u Igarky a na jihu po centrální Mongolsko a sever Kazachstánu. Část areálu zasahuje i do evropské oblasti Ruska. Zatímco na severu areálu osidluje především nižší polohy, směrem na jih se stává vysokohorským stromem, který roste i v nadmořských výškách kolem 1000–2400 m a mnohde tvoří horní hranici lesa. Preferuje aluvia řek, ale roste i na svazích s hlubokou půdou, na nichž vytváří souvislé porosty; v rovinatých oblastech roste společně s ostatními jehličnany (jedle sibiřská, smrk sibiřský, modříny).^[2]

Popis

Je to mohutný jehličnatý strom dorůstající výšky 30–40 metrů, s rovným kmenem, který může dosáhnout průměru až 1,5 metru. Roste pomalu, zato se dožívá vysokého stáří (udává se rozmezí 400–850 let). Borka na kmeni je v mládí hladká, později šupinatě odlupčivá. Jako ostatní druhy podrodu Strobus a sekce Quinquefoliae má jehlice po pěti ve svazečku s opadavou pochvou. Jsou dlouhé 5–12 cm a na větvičce jsou hustě nahloučené, takže koruna stromu působí kompaktním dojmem. Šišky jsou dlouhé 5–9 cm, nezralé mají fialovou barvu, při dozrání hnědnou. Otevírají se po opadu na zem a obsahují velká neokřídlená semena, na jejichž šíření se podílejí mnozí živočichové, např. ořešník kropenatý a burunduk.

Od velice podobné borovice limby se borovice sibiřská liší mohutnějším vzrůstem, většími šiškami, delšími jehlicemi, které mají tři pryskyřičné kanálky na rozdíl od dvou u limby, a tenčí slupkou jádra semene. Sterilní jedinci rostoucí v kultuře jsou od sebe ovšem rozeznatelní velice těžko.^[2]

Využití

Borovice sibiřská je oblíbeným okrasným stromem v parcích a větších zahradách všude tam, kde vládne drsné, chladné klima; mimo svůj původní areál např. v centrální Kanadě. Je mrazuvzdorná až do −60 °C a dobře odolává i větrné expozici. Využívá se též dřevo.

Semena se v Rusku sklízejí a prodávají jako „cedrové oříšky“ (Кедровые орехи). Ty se kromě přímé konzumace užívají též v cukrářství, k lisování oleje nebo jako dochucovadlo alkoholického nápoje kedrovka. Samotný strom je v Rusku nazýván „sibiřský cedr“ (Сибирский кедр), což může vést k nedorozuměním vzhledem k tomu, že s rodem cedr nemá tento strom nic společného.

Na desky ze dřeva borovice sibiřské se v minulosti malovaly ikony. Strom požíval značné vážnosti v tradicích původních sibiřských národů, které mu přisuzovaly velkou duchovní sílu a uctívaly jej jako posvátný. Ústřední roli hraje též v rodnověrském novopohanském směru „Zvonící cedry Ruska“ (známý též jako anastasianismus), založeném na stejnojmenné sérii spisů Vladimira Megreho.^[2]

Galerie

• 

  Detail šišek a jehlic

• 

  Průřez jehlicí se třemi pryskyřičnými kanálky

• 

  Semena

• 

  Semenáčky

• 

  Porost borovice sibiřské v pohoří Ural

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pinus sibirica na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu borovice sibiřská na Wikimedia Commons