Boseho–Einsteinův kondenzát
Boseho-Einsteinův kondenzát je látka tvořená bosony při teplotě blížící se absolutní nule (0 kelvinů neboli −273,15 °C). Za takovýchto podmínek má velká část atomů minimální kvantovou energii. Kvantový efekt je pozorovatelný na makromolekulární úrovni.
Tento stav látky byl, po zavedení kvantové mechaniky, předpokládán Albertem Einsteinem. Indický fyzik Šatendranáth Bose tento nízkoenergetický materiál objevil v roce 1925 a o 70 let později jej vyrobili Eric Cornell a Carl Wieman v laboratořích Coloradské university. Plynné rubidium bylo zchlazeno na 170 nanokelvinů (nK). Cornell, Wieman a Wolfgang Ketterle z Massachusettského technologického institutu (MIT) byli v roce 2001 za tento výkon oceněni Nobelovou cenou za fyziku.
Příkladem Boseho-Einsteinovy kondenzace je extrémně zchlazený oblak atomů s celočíselným spinem, kdy všechny atomy přejdou do stejného kvantového stavu a vykazují makroskopicky pozorovatelné kvantové chování.
Obrázek zobrazuje hustotu kondenzátu v ploše (od červené, přes žlutou a zelenou až po modrou a nejhustší bílou) pro tři různé teploty (vlevo 400 nK, uprostřed 200 nK a vpravo 50 nK).
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Boseho-Einsteinův kondenzát na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Bose–Einstein condensate — In the July 14, 1995 issue of Science Magazine, researchers from JILA reported achieving a temperature far lower than had ever been produced before and creating an entirely new state of matter predicted decades ago by Albert Einstein and Indian physicist Satyendra Nath Bose. Cooling rubidium atoms to less than 170 billionths of a degree above absolute zero caused the individual atoms to condense into a "superatom" behaving as a single entity. The graphic shows three-dimensional successive snap shots in time in which the atoms condensed from less dense red, yellow and green areas into very dense blue to white areas. JILA is jointly operated by NIST and the University of Colorado at Boulder.