Boučí
Boučí | |
---|---|
Kaplička a bývalý statek | |
Lokalita | |
Charakter | malá vesnice |
Obec | Dolní Nivy |
Okres | Sokolov |
Kraj | Karlovarský kraj |
Historická země | Čechy |
Stát | Česko |
Zeměpisné souřadnice | 50°14′6″ s. š., 12°35′12″ v. d. |
Základní informace | |
Počet obyvatel | 57 (2021)[1] |
Katastrální území | Boučí (4,62 km²) |
PSČ | 357 04 |
Počet domů | 14 (2011)[2] |
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Boučí | |
Další údaje | |
Kód části obce | 29874 |
Kód k. ú. | 629871 |
Geodata (OSM) | OSM, WMF |
multimediální obsah na Commons | |
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Boučí (něm. Pichelberg[3]) je malá vesnice, část obce Dolní Nivy v okrese Sokolov. Nachází se asi 3,5 km na západ od Dolních Niv. Je zde evidováno 37 adres.[4] V roce 2011 zde trvale žilo 35 obyvatel.[5]
Boučí je také název katastrálního území o rozloze 4,62 km².[6]
Historie
První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1268.[7][pozn. 1] Pravděpodobně na počátku 13. století zde vznikla tvrz. Roku 1318 je jejím majitelem uváděn Merlin z Pichtelberka z vedlejší větve Hartenberků. Dalšími majiteli byli Hartenberkové až do roku 1658, kdy ves koupili Nosticové. Roku 1874 se stalo Boučí samostatnou obcí.[8] Od roku 1961 je částí obce Dolní Nivy.[9]
Přírodní poměry
Boučí se rozkládá na jižních svazích Krušných hor upadajících do Sokolovské pánve. Do jihozápadní části katastrálního území Boučí zasahuje východní okraj podkrušnohorské výsypky, která vznikla navezením skrývkových hmot z hnědouhelného lomu Jiří. Nad okrajem výsypky protéká Hluboký potok, do kterého se vlévá Boučský potok.[10]
Hornictví
Od středověku se v okolí Boučí dobývala z křemenných žil ve svorech krušnohorsko-smrčinského krystalinika olověná ruda. Nejvydatnějšími byly doly Felix (Felixzeche) a Bartoloměj (Bartolomäi Zeche).[11][12] V letech 1947–1948 probíhal na svazích Boučského vrchu (667 m) průzkum na uranovou rudu, která zde byla následně těžena v letech 1950–1951. Celkem zde byly získány asi 3 tuny uranu.[13]
Obyvatelstvo
Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Počet obyvatel | 524 | 483 | 446 | 478 | 486 | 465 | 539 | 174 | 162 | 120 | 60 | 22 | 29 | 35 |
Počet domů | 86 | 92 | 93 | 93 | 93 | 91 | 102 | 107 | - | 36 | 21 | 10 | 12 | 14 |
Pamětihodnosti
- Tvrziště – zbytky tvrze byly odstraněny na počátku 19. stolení a na jejích základech postaven dům čp. 57.[8][15]
- Kaplička neznámého zasvěcení (snad svatého Floriána) zrenovovaná roku 2009.[16]
Odkazy
Poznámky
Reference
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
- ↑ Vyhláška ministra vnitra č. 723/1947 Ú.l., o stanovení nových úředních názvů míst.
- ↑ Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online.
- ↑ Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 278.
- ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu.
- ↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 360.
- ↑ a b c PROKOP, Vladimír; SMOLA, Lukáš. Sokolovsko: umění, památky a umělci do roku 1945. 1. vyd. Svazek 1. Sokolov: AZUS Březová, 2014. 2 svazky (878 s.). ISBN 978-80-905485-2-7, ISBN 978-80-904960-7-1. S. 74–75.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (2. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 624 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 52.
- ↑ Geomorfologická mapa území [online]. geoportal.gov.cz [cit. 2021-04-01]. Dostupné online.
- ↑ KRATOCHVÍL, Josef. Topografická mineralogie Čech, svazek V. heslo Pichelberg. Praha: Československá akademie věd, 1962. S. 132–133.
- ↑ Geologická mapa území [online]. Česká geologická služba [cit. 2021-04-01]. Dostupné online.
- ↑ SEJKORA, Jiří et al. Výskyt clausthalitu na uranovém rudním výskytu Boučí u Oloví. Bulletin mineral.-petrolog.. Praha: Mineralogicko-petrologické oddělení Národního muzea, 2016. Dostupné online.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 Okres Sokolov. Praha: Český statistický úřad, 2015. 12 s. Dostupné online. S. 1.
- ↑ Tvrz Boučí [online]. Hrady.cz [cit. 2021-03-26]. Dostupné online.
- ↑ SUROVÁ, Hilda. Obnova kapličky v Boučí. Sokolovsko. 2010, roč. 2010, čís. 1, s. 4–5.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Boučí na Wikimedia Commons
- Katastrální mapa katastru Boučí na webu ČÚZK
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de
Location map of the Czech Republic
Autor:
- Information-silk.png: Mark James
- derivative work: KSiOM(Talk)
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Autor: Biodedek, Licence: CC BY-SA 3.0
Tato fotografie vznikla v rámci druhého ročníku grantu fotografie českých obcí.