Boulevard Sérurier

Boulevard Sérurier
Boulevard Sérurier
Umístění
Stát	Francie Francie
Město	Paříž
Obvod	19. obvod
Čtvrť	Amérique, Pont-de-Flandre
Poloha	48°53′20,76″ s. š., 2°23′45,38″ v. d.
Začíná na	Boulevard Mortier (48°52′39″ s. š., 2°24′24″ v. d.)
Končí na	Boulevard Macdonald (48°53′43″ s. š., 2°23′38″ v. d.)
Historie
Datum vzniku	1859
Denominace	2. března 1864
Pojmenováno po	Jean-Mathieu-Philibert Sérurier
Starší názvy	Rue Militaire
Další údaje
Délka	2550 m
Šířka	15-40 m
PSČ	75019
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Boulevard Sérurier je bulvár v 19. obvodu v Paříži. Je součástí tzv. Maršálských bulvárů. Bulvár nese jméno Jeana Mathieu Philiberta Séruriera (1742–1819), maršála Francie.

Historie

V letech 1840–1845 byly postaveny kolem Paříže nové hradby. Dnešní bulvár vznikl na místě bývalé vojenské cesty (Rue Militaire), která vedla po vnitřní straně městských hradeb. Tato silnice byla armádou převedena městu Paříži na základě rozhodnutí z 28. července 1859. Jeho délka činí 2550 metrů a šířka kolísá od 15 do 40 metrů.

Trasa

Tento bulvár má ve srovnání s jinými Maršálskými bulváry velmi neobvyklou formu. Začíná na Porte des Lilas, kde navazuje na Boulevard Mortier. Jako 40 m široký bulvár vede až ke křižovatce s ulicí Rue Haxo. Odtud však pokračuje v mnohem užší formě (15 m) městskou zástavbou, zatímco širší Boulevard d'Algérie a po něm Boulevard d'Indochine probíhají po okraji města přes Parc de la Butte du Chapeau-Rouge. Boulevard Sérurier a Boulevard d'Indochine se setkají na Porte de Pantin u boulevardu périphérique, podél kterého Boulevard Sérurier pokračuje opět jako hlavní dopravní tepna až ke kanálu Ourcq, kde končí. Za mostem začíná Boulevard Macdonald. Obdobně neobvyklou trasu má i Boulevard Murat na druhém konci Paříže.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Boulevard Sérurier na francouzské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Boulevard Sérurier na Wikimedia Commons
• (francouzsky) Ulice na stránkách města Paříže Archivováno 3. 3. 2016 na Wayback Machine.