Boulton Paul Overstrand

Boulton Paul P.75 Overstrand
Boulton Paul Overstrand
Určení	bombardér
Výrobce	Boulton & Paul Ltd.
První let	1933
Zařazeno	1934
Vyřazeno	1941
Uživatel	Royal Air Force
Vyrobeno kusů	28
Vyvinuto z typu	Boulton Paul Sidestrand
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Boulton Paul P.75 Overstrand byl britský dvouplošný bombardér vyvinutý společností Boulton & Paul Ltd. Poprvé vzlétl roku 1933. Ve službě byl v letech 1934–1941. V době uvedení do služby již byl zastaralý, ale do historie se zapsal jako první letoun vybavený motoricky ovládanou střeleckou věží.^[1]

Roku 1928 britské královské letectvo přijalo do služby bombardovací dvouplošník Boulton Paul Sidestrand, který dosahoval na svou dobu relativně vysoké rychlosti až 225 km/h. Kritizováno u něj bylo otevřené přední střeliště, v němž byl střelec vystaven silným proudům vzduchu, takže mohl jen obtížně mířit, navíc se potýkal s velkým chladem a mimo jiné mu hrozilo omrznutí prstů. V roce 1932 ministerstvo letectví objednalo vývoj upravené verze letounu, která by tento problém řešila. Společnost Boulton Paul nabídla projekt bombardéru P.70, který byl vybaven uzavřenou motoricky poháněnou střeleckou věží a ve své konstrukci využíval prvků bombardérů Sidestrand a prototypu poštovního letounu Boulton Paul P.64 Mailplane. Přestože byl návrh P.70 odmítnut, jeho věž byla využita při modernizaci typu Sidestrand.^[2] Mezi další patřila uzavřená pilotní kabina, průhledný kryt zlepšující pracovní komfort hřbetního střelce, topný systém pro posádku a výkonnější pohonné jednotky.^[1] Jelikož letoun měl nést více pum, byla rovněž zpevněna konstrukce trupu.^[2] Odpovídalo tomu i původní označení Sidestrand Mk.V, které bylo na Overstrand změněno až v průběhu zkoušek prototypu.^[1]

První prototyp Overstrandu vznikl přestavbou bombardéru Sidestrand Mk.III (J9186). Dokončen byl v srpnu 1933 a ve stejném roce poprvé vzlétl. V roce 1933 byl rovněž představen veřejnosti na přehlídce nových letounů na letišti v Hendonu. Poznatky ze zkoušek prototypu byly využity při přestavbě Sidestrandu Mk.III (J9770) na druhý prototyp. Poté byly přestavěny ještě dva letouny Sidestrand Mk.III (J9179 and J9185).^[2] Britské královské letectvo převzalo celkem 28 letounů, z toho 24 nově vyrobených letounů.^[1]

Dne 24. ledna 1935 byly letouny Overstrand zařazeny do výzbroje 101. bombardovací perutě RAF. Ve výzbroji letek A a B nahradily bombardéry Sidestrand, přičemž větší počet vyrobených letounů umožnil i zřízení letky C. Osádky si nový letoun oblíbily.^[2] Vzhledem k zastaralé koncepci Overstrand zůstal v prvoliniové službě jen krátce. Roku 1938 jej u 101. perutě nahradily bombardéry Bristol Blenheim. Dosloužily při výcviku. Definitivně byly vyřazeny v květnu 1941.^[1] Zbývající letouny byly sešrotovány. Nedochoval se žádný.^[2]

Letoun byl celokovový dvoumotorový dvouplošník s pevným záďovým podvozkem. Pilot pracoval v uzavřeném kokpitu. Pro svou obranu nesl tři 7,7mm kulomety Lewis. Jeden byl v pneumaticky poháněné střelecké věži v přídi, druhý ve hřbetním střelišti a třetí ve střelišti pod trupem. Unesl až 680 kg pum.^[1] Obvyklý náklad představovaly dvě 227kg pumy a dvě 113kg pumy. Letoun poháněly dva hvězdicové motory Bristol Pegasus II.M.3 o výkonu 430 kW (580 hp), které roztáčely čtyřlisté kovové vrtule. Maketa přídě letounu je vystavena v Norfolk and Suffolk Aviation Musuem.^[2]

• 101. bombardovací peruť RAF
• 144. bombardovací peruť RAF – roku 1937 krátce zapůjčeny čtyři letouny

Údaje podle^[2]

• Osádka: 3–4 (pilot, přední střelec/bombometčík, zadní střelec/radista, případně ještě navigátor/druhý pilot)
• Rozpětí: 29,2 m
• Délka: 14,3 m
• Výška: 4,8 m
• Nosná plocha: 91 m²
• Hmotnost prázdného letounu: 3630 kg
• Vzletová hmotnost: 5167 kg
• Pohonná jednotka: 2× hvězdicový motor Bristol Pegasus II.M.3
• Výkon pohonné jednotky: 430 kW (580 hp)

• Maximální rychlost: 254 km/h
• Dostup: 6490 m
• Dolet: 877 km

• 3× 7,7mm kulomet Lewis
• 680 kg pum

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Boulton Paul Overstrand na Wikimedia Commons