Bourovec jetelový

Jak číst taxoboxBourovec jetelový
alternativní popis obrázku chybí
samec bourovce jetelového
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenčlenovci (Arthropoda)
Podkmenšestinozí (Hexapoda)
Třídahmyz (Insecta)
Podtřídakřídlatí (Pterygota)
Řádmotýli (Lepidoptera)
Čeleďbourovcovití (Lasiocampidae)
Rodbourovec (Lasiocampa)
Binomické jméno
Lasiocampa trifolii
Denis & Schiffermüller, 1775
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bourovec jetelový (Lasiocampa trifolii) je noční motýl z čeledi bourovcovitých, vyskytující se i na území České republiky.

Rozšíření

Vyskytuje se v celé Evropě včetně Britských ostrovů, zasahuje až na jih Skandinávie.[1]
Biotopem bourovce jetelového jsou otevřené pláně, stepi a lesostepi s písčitým podložím, sekundárně pak jetelová či vojtěšková pole a železniční náspy.[2][3]
Patří k ustupujícím motýlům, v Červeném seznamu bezobratlých ČR (2017) je uveden jako druh ohrožený.[4]

Popis

Sbírkový exemplář
(samice z líce a rubu)
Sbírkový exemplář
(samec z líce a rubu, světlá forma)

Délka předního křídla je 20–27 mm, čímž se řadí mezi středně velké až větší bourovce. U druhu existuje významný pohlavní dimorfismus – samice jsou větší a zpravidla světlejší než samci, s méně kontrastní kresbou. Přední křídla samců jsou červenohnědá s jednou bílou, tmavohnědě ohraničenou skvrnou uprostřed plochy a vlnovitě prohnutou příčkou ve vnější třetině. Přední křídla samic jsou spíše světlejší, okrově hnědá, skvrna a příčka jsou méně výrazné. Spolehlivým znakem pro určení pohlaví jsou tykadla, která jsou u samic nitkovitá, u samců hřebenitá.[2][3]
V ČR se vyskytuje také příbuzný druh, bourovec dubový, se kterým může vzhledem k vysoké barevné proměnlivosti obou druhů docházet k záměně. Spolehlivým určovacím znakem je drápek na holeni přední končetiny, který u bourovce dubového chybí.[2]

Housenka je žlutohnědě chlupatá s černomodrými zářezy mezi články. Chlupy na bocích těla jsou světlejší než uprostřed hřbetu. Hlava je černooranžově mramorovaná s bílým klínem vpředu. Dorostlá housenka může měřit 7–8 cm.[2][3][5]

Kukla je uložena v pevném, žlutavě hnědém zámotku.[2][3]

Bionomie

Ve středoevropských podmínkách vytváří jednu generaci. Motýli létají od poloviny července do začátku září na místech s výskytem živných rostlin. Samci vyletují už na sklonku dne a prudkým, křivolakým letem hledají samice, ukryté v trávě. Ty vyletují až později večer. Obě pohlaví lze také zastihnout u umělých zdrojů světla. Po spáření kladou samice vajíčka na zem.[2][3][6]

Vajíčka zpravidla přezimují, pouze ve výjimečně teplých letech s dlouhým, slunným podzimem dochází k předčasnému líhnutí housenek, které pak přečkávají zimu a dokončují svůj vývoj na jaře.[2][6]

Housenky lze na hostitelských rostlinách pozorovat během května a června. Jsou vysoce polyfágní – kromě jetele a vojtěšky mohou požírat i různé jiné bobovité rostliny nebo trávy, a dokonce i listí trnky. Kuklí se v hedvábném zámotku volně na povrchu země.[2][3][6]

Motýli se z kukel líhnou zpravidla po pěti týdnech, může se ale stát, že kukla přeleží zimu a vylíhne se až v dalším roce.[6]

Galerie

  • (c) Christian Fischer, CC BY-SA 4.0

    Odpočívající samice

  • Mladá housenka

  • Dorostlá housenka

  • Detail hlavy housenky

  • Housenka svinutá v obranném klubíčku

Odkazy

Reference

  1. ↑ Encyclopedia of Life. www.eol.org [online]. [cit. 2019-02-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e f g h ZAHRADNÍK, Jiří. Naši motýli. Praha: Albatros, 1997. 
  3. ↑ a b c d e f PONEC, Jozef. Motýle. 1. vyd. Bratislava: Obzor, 1982. 384 s. 
  4. ↑ HEJDA, Radek; FARKAČ, Jan; CHOBOT, Karel. Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí.. Praha: AOPK ČR, 2017. 612 s. Dostupné online. ISBN 978-80-88076-53-7. S. 192. 
  5. ↑ Lepiforum. www.lepiforum.de [online]. [cit. 2019-02-14]. Dostupné online. (německy) 
  6. ↑ a b c d LULÁK M., KRNÁČ J. Začínáme s entomologií a chovem motýlů. 1. vyd. Karviná: Alfa Consulting, 1999. 352 s. ISBN 8023839721. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Lasiocampa trifolii 001.jpg
(c) I, Lilly M, CC-BY-SA-3.0
Barczatak koniczynówka (Lasiocampa trifolii)
2017 04 04 Lasiocampa trifolii.jpg
Autor: Slimguy, Licence: CC BY 4.0
Jungraupe des Kleespinners (Lasiocampa trifolii) am 4.4.2017 in der Schwetzinger Hardt
Lasiocampa trifolii-02 (xndr).jpg
Autor: No machine-readable author provided. Svdmolen assumed (based on copyright claims)., Licence: CC BY 2.5

Lasiocampa_trifolii
17 June 2006

IJmuiden, the Netherlands
Lasiocampa trifolii - Gracias esta ahi ....♥ (14511567086).jpg
Autor: jacilluch, Licence: CC BY-SA 2.0
Sin tu ayuda hubira pasado mucho tiempo hasta lograr identificarla.

Pasan el invierno en forma de orugas, y crisalidan en junio y julio y las mariposas volaran en los meses de agosto y septiembre

Oruga de hasta 6 centímetros de longitud en el momento de máximo desarrollo. Tienen el cuerpo cubierto de vellosidad de pelos cortos de color amarillento y blanquecino. La cabeza y el escudo torácico son de color anaranjado o rojizo. La parte superior es de color negro, y las laterales presentan trazos oblicuos anaranjados sobre un fondo oscuro con profusión de puntitos blancos.

Las orugas se alimentan de las hojas de muy diversas plantas Helianthemum violaceum, Helianthemum hirtum, Halimium umbellatum, Dorycnium pentaphyllum, Rubus ulmiformis, Cytisus scoparius, Vicia cracca y alfalfa ...
LasiocampaTrifoliiFemale.jpg
(c) Christian Fischer, CC BY-SA 4.0
A female Grass Eggar (moth), Lasiocampa trifolii, resting in a heath/grass area in northern Germany.