Bouzov (hrad)

Bouzov
Vstupní část hradu s první bránou
Vstupní část hradu s první bránou
Základní informace
Slohgotický
Výstavbapřelom 13. a 14. století
Poloha
AdresaBouzov, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Bouzov
Bouzov
Další informace
Rejstříkové číslo památky20903/8-1773 (PkMISSezObrWD)
WebOficiální web
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hrad Bouzov (původně Búzov) stojí ve stejnojmenné vesnici jihozápadně od města Loštice na středozápadní Moravě. Působí dojmem dobře zachované středověké památky, jeho současná podoba však pochází z romantické přestavby z přelomu 19. a 20. století. Hrad je majetkem České republiky a jeho správu zajišťuje Národní památkový ústav. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka[1] a v roce 1999 byl zapsán na seznam národních kulturních památek.[2] Patří mezi deset nejnavštěvovanějších hradů v Česku a je vyhledávaným místem filmařů.

Historie

Jádro hradu s palácem a věží

Hrad byl pravděpodobně postaven na přelomu 13. a 14. století, jeho prvním písemně doloženým majitelem byl „Búz z Bouzova“ (Buzo von Buzowe, Buso de Busow) v letech 13171339. Od poloviny 14. století jej vlastnili páni z Vildenberka, kteří ho v roce 1382 prodali markraběti Joštovi. Jošt jej roku 1396 přenechal pánům z Kunštátu, kteří hrad upravovali a opevňovali. Tento rod hrad vlastnil přibližně 70 let, poté se v jeho držbě vystřídalo víc majitelů, jedněmi z významných byli Haugvicové z Biskupic. Dějiny moravské linie pánů Haugviců z Biskupic se počaly psát roku 1494, kdy si Jan (Hanuš) Haugvic z Biskupic koupil hrad Bouzov. Roku 1502 obdržel od krále Vladislava Jagelonského povýšení do českého panského stavu pro sebe a své potomky za věrné služby. Zemřel zde koncem roku 1524, hrad pak drželi jeho dědicové.

V průběhu třicetileté války sloužil Bouzov jako císařská pevnost a vězení pro švédské zajatce. Hrad sloužil jako panské sídlo téměř až do konce 17. století. Roku 1649 hrad koupila Eugenie Podstatská z Prusinovic, její syn ho roku 1696 prodal Řádu německých rytířů. Ti však na Bouzově nesídlili a nechali ho zčásti zchátrat. Po ukončení 1. světové války a rozpadu Rakouska-Uherska byl hrad Řádu nově vzniklou Československou republikou zkonfiskován. Dne 4. listopadu 1918 obsadilo hrad československé vojsko. Tento akt byl vyvolán tím, že vnitřní zařízení hradu patřilo arcivévodovi Evženu Rakousko-Těšínskému z vedlejší habsburské větve a po rozpadu monarchie byl majetek Habsburků v novém státě konfiskován. Československé vojsko hrad opustilo až v roce 1923, k čemuž přispělo dobrovolné odstoupení arcivévody Evžena z funkce velmistra Řádu německých rytířů a rozhodnutí Mezinárodního soudu v Haagu, který stanovil, že Řád je mezinárodní duchovní a charitativní instituce a tudíž jeho majetek nepodléhá konfiskaci.

V roce 1929 navštívil hrad prezident Tomáš Garrigue Masaryk společně s ministerským předsedou Františkem Udržalem a ministrem vnitra Janem Černým. Na hradě je uvítal i velmistr Německého řádu Panny Marie Jeruzalémské a brněnský biskup Norbert Jan Nepomucký Klein.[3] Řád Evženův majetek a inventář později odkoupil od československého státu zpět tak, aby sbírky zůstaly v celku uchovány.

Řádu hrad patřil až do roku 1939, kdy jej zabavili nacisté, konkrétně jednotky SS, které na hradě měly svou základnu,[4] z které podnikaly výpady do okolí – poslední akcí jednotek SS bylo vypálení obce Javoříčko a vyvraždění 38 mužů ve věku od 15 do 76 let. Po druhé světové válce byl hrad zkonfiskován československým státem. Ve státní správě je dosud, snahy Řádu německých rytířů o navrácení hradu nebyly prozatím úspěšné.

Hrad Bouzov před romantickou přestavbou z publikace Malerisch-historisches Album von Mähren und Schlesien (1857–1860). Barevná litografie Augusta Carla Hauna podle předlohy Franze Kaliwody.

Řád německých rytířů (nyní Německý řád) podnikal kroky k navrácení hradu Bouzov i v roce 2016. Hrad také sloužil (mimo období 2. světové války) jako muzeum Řádu a v případě, že by došlo k jeho navrácení, památka by nadále sloužila svému účelu a byla by přístupná veřejnosti.[5]

Přestavba

Hrad byl postaven s typicky bergfritovou dispozicí s jedním patrovým palácem. Koncem 14. století bylo k hradu přistavěno předhradí. Roku 1558 hrad Bouzov vyhořel, ale kvůli finančním problémům tehdejších majitelů byl hrad plně obnoven až v roce 1620. Do dnešní podoby byl hrad upraven přestavbou v letech 1895 až 1910 na popud arcivévody Evžena Rakousko-Těšínského, tehdejšího velmistra Řádu. Prostředky arcivévoda Evžen vyčlenil se souhlasem řádové kapituly z výnosů řádových velkostatků. V roce 1895 byla zbourána větší část původního středověkého hradu a během dvou let byl postaven nový hrad v romantickém duchu, napodobující jihoněmecké hrady. Autorem historizující podoby hradu byl Georg von Hauberrisser, architekt mimo jiné Nové radnice v Mnichově. Do hradu byly svezeny různé středověké artefakty, mající vztah k řádu německých rytířů, a interiéry hradu byly zařízeny replikami středověkého nábytku. Dnešní Bouzov je tedy hrad, jehož část je původní středověká a část je postavena nově na konci 19. století.

Návštěvnost hradu[6][7][8]
RokPočet návštěvníků
201599 627
2016117 744
2017111 601
2018111 668
2019110 000
202076 800
202179 000

Hrad ve filmu

Odkazy

Reference

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-07-11]. Identifikátor záznamu 131753 : Hrad Bouzov. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. Hrad Bouzov [online]. Národní památkový ústav [cit. 2016-11-06]. Dostupné online. 
  3. KONEČNÝ, Pavel. Bouzov proslavil svou návštěvou Masaryk [online]. sedmicka.cz, 2009-11-02 [cit. 2010-06-23]. Dostupné online. 
  4. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání František Spurný. Svazek II. Severní Morava. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1983. 360 s. Kapitola Bouzov – hrad, s. 31. 
  5. DEUTSCHER-ORDEN.CZ. † Otázky a odpovědi † Majetkoprávní nároky Řádu německých rytířů / Německého řádu. Deutscher-Orden.cz [online]. 2016-2-16. Dostupné online. 
  6. Návštěvnost památek v krajích ČR v roce 2015–2017 [PDF online]. Národní informační a poradenské středisko pro kulturu [cit. 2020-03-11]. S. 49. Dostupné v archivu. 
  7. Památkové objekty 2018 [PDF online]. [cit. 2020-03-11]. S. 46. Dostupné v archivu. 
  8. Památky za sebou mají další zkrácenou sezonu, návštěvnost přesáhla 3 miliony. www.npu.cz [online]. [cit. 2022-08-09]. Dostupné online. 

Literatura

  • Hlídka: měsíčník vědecký se zvláštním zřetelem k apologetice a filosofii. V Brně: Papežská knihtiskárna benediktinů rajhradských, 1911, 28(10). s. 682-690 (příspěvěk Václava Kubíčka) Dostupné online
  • PLAČEK, Miroslav. Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri, 1996. 439 s. ISBN 80-85983-08-7. 
  • VOJKOVSKÝ, Rostislav. Bouzov: hrad jižně od Mohelnice. Hukvaldy-Dobrá: Miroslav Bitter – PUTUJME, 2013. 39 s. ISBN 978-80-87712-51-1. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Relief Map of Czech Republic.png
Autor: derivative work Виктор_В, Licence: CC BY-SA 3.0
Relief map of the Czech Republic
Bouzov, hrad (03).jpg
Autor: Harold, Licence: CC BY-SA 3.0
Hrad Bouzov, Bouzov, okres Olomouc
Burg Busau (3535).jpg
Hrad Bouzov, okolo roku 1860, před romantickou přestavbou. Barevná litografie Augusta Carla Hauna podle předlohy Franze Kaliwody. Malerisch-historisches Album von Mähren und Schlesien, Eduard Hölzel, Olomouc, 1857-1860